Jeho starosta Tomáš Trnka je přitom hasičem teprve třetím rokem.

„Hasiččinu jsme měli v rodině, ale jen vzdáleně. S klukama od hasičů jsem se znal už delší dobu a zajímalo mě to. Tak mi řekli, jestli máš chuť a čas tak přijď a sám uvidíš. Přišel jsem a zůstal, je tady dobrý kolektiv, a když je potřeba, tak rád pomůžu,“ vysvětluje Trnka.

Nejen dobrá technika, ale taky nástupníci jsou potřeba k dobrému chodu. Jenže právě mladá generace však uničovským hasičům dorůstá jen stěží.

"Požární sport neděláme. Jednak jsme už trochu starší a taky na to nejsou lidi. V neposlední řadě ani nemáme děti. Je jich málo a vzhledem k tomu, že ve městě je hokejový i fotbalový oddíl, tak je to pro ně větší lákadlo než být dobrovolným hasičem,“ podotknul.

V roce 2007 se podařilo uničovským hasičům díky programu obnovy techniky Ministerstva vnitra – Generálního ředitelství HZS získat dvoumilionovou dotaci a za přispění Města Uničova zakoupit novou cisternovou stříkačku na podvozku MAN, ve kterém hasiči získali nepostradatelného a plného náhradníka technicky zastaralé stříkačky Škoda 706 RTHP.

„Také v objektu zbrojnice a na přilehlých pozemcích je postupná rekonstrukce. Od roku 2007 byly vyměněny v celém objektu okna za plastová, sanovaly se omítky od vlhkosti a mnoho dalších oprav a úprav. Minulý rok jsme pak bezplatným převodem od města získali použitou zámkovou dlažbu ze zaniklého parkoviště, kterou jsme podložili nově vzniklé stání pro osobní vozy v době výjezdů na dvoře zbrojnice,“ vypočítává práce Trnka.

Hlavní strojník jednotky, Jan Brachtl starostu doplňuje, že takovéhle dobrovolnictví je hodně časově náročné.

„Starám se o techniku společně s ostatními a časově to je všechno náročné. Každý chodí do práce a navíc je jiná doba, je problém v práci uvolňovat. Takže to nejde ani bez podpory rodiny. Když byly soutěže, tak to s časem bylo ještě horší, člověk nebyl vůbec doma. Místo toho, aby s děckama šel někde ven, tak se sbalil na soutěž a jel pryč,“ říká muž, který byl i profesionálním hasičem a to tehdy, když sloužil v uničovských strojírnách jako podnikový hasič.

„V roce 2003 nás ale zrušili a strojírny se domluvily se státními hasiči. Tady u naší jednotky mám na starost všechny řidiče, co obsluhují naši techniku a hlavně se starám o auta,“ vypráví Brachtl.

I jeho k tomuto náročnému koníčku přivedli kamarádi.

„Nijak zvlášť mě to nelákalo, ale zkusil jsem to. Nakonec mě to ale chytlo. Je to zajímavá práce, pomáháte lidem a to i přesto, že si toho někdy veřejnost neváží,“ krčí rameny.

„Nadávají, že jim třeba zavazejí auta před hasičárnou, když jedeme k výjezdu. Hodně lidí vůbec neví, co to obnáší. Říkají, že jsme placeni z jejich daní. A přitom ani neví, že tu práci děláme zadarmo. Na vesnici to je něco úplně jiného, ti lidé tam drží víc při sobě než ve městě,“ uzavírá.

„Je ale naším upřímným přáním, aby spoluobčané potřebovali naši pomoc při mimořádných událostech co nejméně,“uzavírá starosta sboru Tomáš Trnka.

Internetovou prezentaci sboru a jednotky pak zájemci najdou na www.jsdhunicov.cz