„Takový počet lidí, to je něco neskutečného,“ říká starosta Sboru dobrovolných hasičů v Řimicích Jan Vrbíček.

Na samém začátku byl přitom nápad několika kamarádů, dobrovolných hasičů, udělat něco pro své děti.

„Když jsme tuhle akci začali dělat, tak naše parta měla malé děti a přemýšleli jsme, co bychom pro ně mohli udělat a tak jsme vymysleli tenhle pohádkový pochod. Dnes už je to ale docela vyhlášená akce,“ vzpomíná Vrbíček.

Pochod začíná na hřišti v Řimicích a prochází Litovelským Pomoravím, trať je dlouhá necelé tři kilometry a každoročně si ji nenechají ujít lidé nejen z celého Olomouckého okresu, ale i z Čech nebo Slovenska.

„Na pochodu se dnes organizačně podílí asi sto dvacet lidí, z toho je asi sedmdesát masek. Máme připravených celkem šestnáct stanovišť, kde začínáme třemi veterány, pokračují antiklíšťáci, Rumcajs, Manka a Cipísek a další pohádkové postavy,“ pokračuje starosta a doplnil, že v letošním roce sbor dokonce uspěl v žádosti o dotaci a od Občanského sdružení Moravská cesta získali na pořádání akce třicet tisíc korun.

Není to ale jediná akce, kterou místní dobrovolní hasiči pořádají. Stejně tak se pravidelně děti těší i na maškarní ples. Avšak nejen co se týče kulturních akcí, jsou řimičtí úspěšní.

„Náš sbor je v jednotce požární ochrany páté kategorie, takže příliš často nezasahujeme a spíš se věnujeme sportu,“ říká Jaroslav Žitný, člen Sboru dobrovolných hasičů v Řimicích a starosta okrsku Bílá Lhota, pod který řimičtí patří.

„Myslím si, že jsme výjimka asi na celé střední Moravě, protože od roku 2002, se nám podařilo dostat se třikrát na Mistrovství České republiky v požárním sportu. Což je něco jako dostat se do první ligy ve fotbale,“ souhlasil Vrbíček.

Zdejší Sbor Dobrovolných hasičů čítá jedenašedesát členů, z toho je šest žen a v jednotce je deset lidí. První zmínka o dobrovolném hasičství v Řimicích se pak datuje k červenci roku 1889.

„Na vesnici chce být každý chlapec dobrovolným hasičem, neznám dítě, které by jím nechtělo být. Můj otec byl taky hasič a já starostuji už devatenáctým rokem. Hasiččina je pro mě droga. Je to správný pocit, když můžeme v určité chvíli a situaci těm druhým pomoct,“ doplňuje Jan Vrbíček.