Hasiči v Grygově: vždycky pomůžeme

Grygovský Sbor Dobrovolných hasičů vznikl už v roce 1900, kdy byly na domech ještě doškové střechy. Oheň se právě proto snadno šířil a v Grygově tak okolo přelomu století vyhořelo hned několik domů.

„Sbor založil nad učitel Šmehlík, rozhodl se svolat ještě s několika lidmi přípravnou schůzi, kde pak byl založený sbor. Hasiči tehdy neměli žádné vybavení a napřed se hasilo jen pomocí džberů. Nabírala se voda, udělal se had a stříkala se na oheň. Postupně, až se sbor začal rozvíjet, získal nějaké peníze, tak se pořídila koňská stříkačka,“ vypráví Jiří Zrost.

Před válkou pak grygovským hasičům koupil známý moravský zápasník Gustav Frištenský starší motorovou stříkačku.

„Pamatuji si ji ještě, když jsem byl kluk. Dneska už ale ani jednu ze stříkaček nemáme,“ krčí rameny.

Nouzi o mladé v Grygově neměli, ještě za minulého režimu byl velký nárůst žactva.

„Měli jsme stálý počet dětí, které cvičili požární hru Plamen. Jenže pak zájem upadnul a po revoluci to tady bylo, co se mládeže týče, mrtvé. Hasič jako takový tady formálně byl, ale nic se nedělalo,“ říká Jiří Zrost.

Dnes je však v obci třiadvacet mladých hasičů, kteří jsou v kategorii mladších i starších žáků. Dorost chybí, tři patnáctiletí teď nastupují mezi muže, kde je potřeba omladit.

Stejně jako v jiných menších obcích, i tady jsou hasiči těmi, kteří místním nejen pomáhají, ale taky organizují různé kulturní a společenské události.

„Každoročně děláme ples, v létě pak tři zábavy na Sokolské zahradě, na konci školního roku zase Den dětí. Když jsou výročí a svátky tak se automaticky zapojujeme do dění. Kdyby nebylo hasičů, tak by prapory ani věnce na 28. října, neměl kdo nést,“ podotýká starosta sboru.

Pomáhají se zaléváním, studněmi i komíny

A grygovští obyvatelé prý dobrovolné hasiče vnímají pozitivně.

„Když chodíme zvát na ples, všichni nám otevřou a něco nám dají. Pomáháme, když je potřeba zalít zeleň, starší lidé přicházejí, s tím, že potřebují vyčistit studně. Jdeme tam, vyčistíme je, vydezinfikujeme, vypláchneme, a když se staré babičce rozpadá komín, tak i ten vyspravíme, aby k něčemu náhodou nedošlo,“ říká dvaašedesátiletý Jiří Zrost, který je u hasičů už od třinácti let.

„Jako malý kluk jsem s nimi hned začal cvičit. I když jsem pak byl na vojně, tak jsem neztratil kontakt, psali jsme si. Člověka to musí bavit a chytnout. Je příjemné, když vidíte, že lidé ve vesnice ví, že pokud je potřeba, tak hasiči umí vyčistit sklep nebo komín. Říkají si, když budu něco potřebovat, půjdu za hasičem,“ doplňuje hasič.