„Společně s vítězstvím mistrovství Evropy do šestnácti let to byl největší začátek kariéry," přiznává dnes dvaačtyřicetiletý matador, který prošel i německou bundesligou a nyní působí v třetiligové Mohelnici.

Michal KovářJak se osmnáctiletý kluk ocitne ve čtvrtfinále Poháru UEFA proti Bílému baletu?
V Sigmě jsem začal v sedmi letech, proletěl jsem ročníky až do béčka, kde jsem byl asi půl roku, a pak si mě trenér Brückner vytáhnul do áčka na přípravu. Šanci jsem samozřejmě nedostával, byl jsem mladý klučina, bylo mi nějakých sedmnáct. Hrál jsem jenom v přípravácích, za to jsem byl vždycky rád, neměl jsem žádný ligový start. Měl jsem jedno velké štěstí, že tehdejší stoper Saša Bokij, který hrával výborně, se zranil. Trenér Brückner, sám nevím proč, si mě vytáhnul a řekl mi: „Hele, zítra budeš hrát proti Realu Madrid." Tak nějak se to seběhlo.

Dalo se v té době na takového soupeře nějak připravit, abyste nešel úplně do neznáma? Byla videa, nebo něco podobného?
Co si pamatuju, tak se zápasy Realu pouštěly, ale asi se to myslím netýkalo mě, protože jsem se to fakt dozvěděl pár hodin před zápasem. Takže já jsem se po očku díval na video s tím, že si druhý den sednu na lavičku a podívám se v klidu na jejich hvězdy. To znamená příprava téměř žádná.

A nebylo to pro vás paradoxně lepší? Kdyby teenager věděl týden dopředu, že bude hrát proti Realu, mohl by se z toho slušně řečeno rozklepat.
Určitě, bylo to lepší. Kdybych to věděl dopředu, byl bych hodně nervózní. Takhle jsem neměl čas, tak jsem do toho vletěl po hlavě.

Proč Michal Kovář zakotvil na liberu? Jak vzpomíná na ME do šestnácti let? Proč nenastupoval za dospěláckou repre? Jak hodnotí milníky své fotbalové kariéry? A co nynější působení v Mohelnici? A spousta dalších zajímavých otázek a odpovědí.
Celý rozhovor s Michalem Kovářem najdete v pátečním vydání vašeho regionálního Deníku.