Jak to jde v Turíně?

Snažím se rozkoukat, ale co se týče zázemí, tak už to není takový skok jako byl z Olomouce. Je to tady srovnatelné se Slavií.

Přestup se upekl hodně narychlo, že? Jak jste to všechno prožíval?

Když jsem jel na zápas do Karviné, tak jsem ještě v podstatě ani nic nevěděl. Začalo to všechno až po zápase a bylo to hodně náročné. Vrátili jsme se do Prahy asi ve tři ráno a už v devět byl sraz národního mužstva. Absolvoval jsem testy na covid a nastoupil do bubliny a pak prakticky celý den prospal. Trénink, který měl být s reprezentací, už jsem ale nestihl.

Věci nabraly rychlý spád.

Přišel telefonát, že si mám sbalit věci, vzít si nějaké věci na zdravotní prohlídku a letíme do Itálie. Že má o mě Turín zájem, to jsem věděl, ale nijak jsem to neřešil. Ani žádné jiné kluby. Nechal jsem to na manažeru panu Paskovi a jeho agentuře. Za to bych chtěl všem poděkovat, že jsem se mohl soustředit na fotbal a všechny věci zařídili oni.

Itálie - ČR - Přípravné fotbalové utkání Itálie - ČR v Boloni, zprava Ciro Immobile z Itálie a David Zima z ČR.
Olomoucký odchovanec Zima míří do Itálie. Kolik na přestupu vydělá Sigma?

Přemýšlel jste nad tím, jestli už je správný čas na posun do elitní ligy, jakou je Serie A?

Měl jsem jednu velkou výhodu. Věděl jsem, že neexistuje špatná možnost, ať to dopadne, jak to dopadne. Že buď odejdu do Turína, nebo zůstanu ve Slavii, kde by nás čekala také zajímavá skupina v Konferenční lize. Když došlo na definitivní rozhodování, tak takovému klubu jako je Turín, nešlo říct ne.

Jak se to semlelo, že jste nakonec neletěl jen na otočku a pak se ocitl v Itálii bez věcí?

Já nejdřív počítal s tím, že se vrátím zpátky k reprezentaci. Manažer Libor Sionko mi ale vysvětlil, že podle protokolů UEFA už to nejde. I když jsem letěl soukromým letadlem, tak potkám příliš mnoho lidí. I tak jsem se měl vracet do Česka. Trenér Jurič si však přál, jestli bych už mohl s mužstvem trénovat. Neměl jsem s tím problém. Tedy kromě toho, že jsem s sebou neměl prakticky žádné věci. Ani kopačky, ani normální oblečení. Jen vypůjčený oblek z reprezentace (usmívá se).

Jak to v takové chvíli chodí? Postaral se klub o novou posilu, vyrazil jste na nákupy?

Normálně jsme jeli do obchodu, já si tam vyzkoušel několik párů kopaček z pultu a oni mi je koupili, abych mohl trénovat (směje se). Zpětně to je fakt vtipné. Myslím, že se na to bude vzpomínat. Snad v dobrém. Každopádně už teď kopačky mám, i když provizorně, to je nejdůležitější. Nějaké další oblečení si musím teprve dokoupit. Tak chodím v kalhotách od obleku a ve svetru. Tím, že nerozumím italsky, tak je mi jedno, jestli si o mě něco povídají (směje se).

Organizátor projektu Rostislav Vaněk a patron Martin Blaha.
Chytal za Sigmu, teď pomáhá dětem. Blaha organizuje charitativní zápas hvězd

Opravdu unikátní start do nového angažmá. Jaké byly první tréninkové dávky v Turíně?

Docela ostré. Přirovnal bych to k přípravě ve Slavii. Na první trénink jsem šel po celém hektickém dni úplně hotový. Zdravotní prohlídka, všechny přesuny, vůbec jsem si nestačil odpočinout, takže mi to dalo opravdu zabrat. Postupně to bude určitě lepší. Musím se jen adaptovat na trochu jiný druh zátěže. V Turíně se bude hrát jen jeden zápas za týden. Ve Slavii jsme hráli i evropské poháry. To pak tréninky vypadají jinak.

Hlavní tvář klubu je útočník Andrea Belotti, mistr Evropy. Jaký na vás udělal první dojem?

Je znát, že je to osobnost a jeden z lídrů kabiny. Ptal se mě několikrát, jestli je všechno v pořádku a tak podobně. To od něj bylo milé. Působí v pohodě. Hrál jsem proti němu v přáteláku před Eurem za reprezentaci, ale když jsem řekl, že se známe, nepamatoval si mě (směje se). Asi proto, že nám dali 4:0.

David Zima v dresu Slavie proti Sigmě.
David Zima nejen o EURU: Máma chtěla na dovolenou, já se nacestoval dost

Co od turínského angažmá čekáte?

Beru to jako další schod v kariéře. Myslím si, že hráčská kvalita je v Turíně docela podobná jako ve Slavii. Je tady víc zkušených hráčů, což je poznat. Hned od prvního tréninku jsem viděl, že jsou na tom technicky dobře a klidní s míčem. A taky sebevědomí.

Před třemi lety jste hrál v Moravskoslezské lize, pak následoval raketový vzestup. Kde se tímhle tempem vidíte za další tři roky?

To nevím (směje se). Kdo ví, co se může stát. Ale já bych to s tím raketovým vzestupem nepřeháněl. Pořád mám na čem pracovat. Důležité pro mě je, abych zůstal zdravý, abych mohl trénovat a dál se zlepšovat. Pak jsou to možnosti celkem neomezené. Nejbližší cíl jsem měl dostat se do základní sestavy v reprezentaci. K tomu bude třeba, abych pravidelně hrál tady v Turíně. Takže se musím adaptovat, naučit se italsky a prosadit se do sestavy. Vím, že to nebude lehké. Je to výzva. Já se jí ale nebojím, naopak se na ni těším.

Stihnete se rozloučit se Slavií?

V neděli letím na skok do Česka. V pondělí se chystám na stadion, kde si budu balit věci a rád bych se rozloučil se všemi, kdo tam budou. Slavia pro mě byla hodně důležitá. Chci poděkovat realizačnímu týmu i spoluhráčům. I díky nim jsem se mohl dostat až do Turína. Věřím, že po sezoně se budeme moct zase potkat a popovídat si.

Vzkaz pro fanoušky jste si vymýšlel sám?

Požádali mě, jestli bych něco nenatočil. Připravil jsem si pár vět, ale stejně jsem na konci už řekl, že nevím, co dál. Jestli si budu ještě chvíli vylévat srdce, tak se snad rozbrečím. Slavii vděčím za hodně a je to pro mě zvláštní ji opouštět.