Jiří Kubíček z klubu odešel na vlastní žádost a za svou práci v klubu obdržel zcela nadstandardní odstupné.

Svůj odchod zdůvodňoval potřebou si odpočinout, protože se ocital ve „schizofrenní situaci“, nikoliv korupční „aférou“ z roku 2009.

Je potřeba ovšem poznamenat, že aféru s negativním dopadem z této kauzy udělal vlastně on, svým vystupováním při vyšetřování a soudním řízení. A to s cílem jediným: zničit klub, ve kterém nemohl pracovat.

Nemohl pracovat proto, že nebyl ochoten a schopen respektovat demokratické principy práce v širším kolektivu, a to jak na úrovni klubové, tak i na úrovni republikových fotbalových orgánů.

Neřízené a sebestředné chování

Svým neřízeným, sebestředným a vlastní prospěch hledajícím chováním již od roku 2006 klub opakovaně poškozoval a nadále nebyl schopen respektovat jakákoliv doporučení k zajištění zájmů klubu.

V článku v části Personálie a morálka zcela mylně, z důvodu naprosté neznalosti jednotlivostí a příčin, které vedly k odchodu některých osob, komentuje situaci ve změnách akcionářské struktury klubu.

Například Josef Lébr nikdy z klubu neodešel, dodnes je členem statutárního orgánu majoritního akcionáře, a naopak svým postojem, kdy v roce 2017 nezištně převedl více než 40 procent akcií klubu na spolek, prokázal dlouhotrvající klubovou sounáležitost a zájem o další úspěšný rozvoj klubu.

To však Jiří Kubíček samozřejmě neví, a tato skutečnost se spíše nehodí do jeho fabulací. Komentovat odchod dalších osob s ohledem na majetkové a vlastnické přesuny nepovažujeme za vhodné.

Mystifikuje i o „hodnotě stadiónu“

Stať Ekonomika a majetek popisuje jakousi nabídku na odkoupení klubu, kterou měl údajně předložit málo úspěšný agent Martinovič jménem pana Hondy.

V orgánech klubu (představenstvo a DR akciové společnosti či výbor spolku) nikdy žádná taková nabídka nebyla předložena, projednána a nemohla proto být realizována. Majetková struktura tehdy ani prodej klubu vlastně neumožňovala. To mohl (a v tu dobu měl) Jiří Kubíček vědět.

Jenže ekonomice, kategoriím majetku, či ekonomickým parametrům jednotlivých majetkových položek nikdy nerozuměl, lépe řečeno nedokázal tyto vstřebat a s těmito pracovat. Proto mystifikuje i o „hodnotě stadiónu“ a uvádí další nepřesnosti a omyly o majetkových přesunech.

Sport a úspěch je o chybách

Kapitola Fotbalová strategie hodnotí dvě věci: postup vedení v roce 2013 a změnu trenéra v roce 2015. Chyby v rozhodnutí vedení klubu se dozajista v roce 2013 staly. Ale sport a úspěch v něm je o chybách. Vždy se podařilo do 1. ligy „obratem“ vrátit a za sestup si klub své důsledky nesl a vypořádal se s těmito.

Ostatně chyby se stávaly i za dob působení pan Kubíčka, jak jistě on ví, a ví to i další lidé. S rozdílem tím, že se podařilo různými způsoby tyto chyby eliminovat. Ke změnám trenérů v ČR je zbytečné se vyjadřovat. Na vhodnost či nevhodnost změny bude mít sto lidí sto názorů.

Vnímat názory druhých

Názor pan Kubíčka nemusí být zrovna ten nejsprávnější. Snad by bylo férové dodat, že zisk Českého poháru a následně i Superpoháru se povedl v době, kdy pan Kubíček v klubu již nebyl a dost možná i právě proto!

Negativní rétorika Kubíčkova článku je pro nás alarmující. Se vší vážností můžeme a asi i musíme konstatovat, že Jiří Kubíček je osoba naprosto nevhodná pro práci v širším kolektivu. Neumí vnímat názory druhých a neumí s nimi pracovat ve prospěch společného řešení. Lidé s jiným názorem vždy pro něj byli nepřátelé. I tuto jeho stránku by měla veřejnost znát.

Výbor SK Sigma Olomouc

(mezititulky jsou redakční)