Dnes se mohou chlubit týmem mladších žáků a přípravky, což na vesnicích bohužel rozhodně není pravidlem.

„Začínali jsme s jedenácti. Teď máme asi 22 dětí,“ prozradil obětavý otec.

Ve Vilémově se fotbal hraje dlouhé roky, tamní historie dokonce sahá až do třicátých let minulého století, organizovaně se kope od roku 1958. Dnes hrají muži ve třetí třídě OFS Prostějov, přestože geograficky spadají pod Olomouc. V poslední době už tam ale nebyly mládežnické týmy. Až přišel Jaroslav Žák a jeho spolupracovníci.

„Máme tady silný ročník, nebo spíš generaci. Nejde jen o moje dva syny, ale samozřejmě i o děti mých známých a kamarádů z fotbalu, které jsou v podobném věku. Tak jsme to prostě zkusili a založili fotbalovou přípravku,“ ohlíží se o pět let zpět.

„Začínali jsme asi s nějakými jedenácti plus mínus a postupně přicházeli i další z okolních vesnic. Zafungoval efekt spolužáků, klasická klukovská parta. Teď spolu fungují i na fotbale,“ řekl.

Ne všechno ale šlo jako po másle.

„Počáteční nadšení vystřídalo trochu vystřízlivění. Zjistili jsme, že vedení dětí není zase tak jednoduché. Ve zkratce řečeno, že se to nedá moc dělat jako s dospělými,“ popisuje Žák, který se rozhodl, že si tedy obstará trenérské vzdělání.

„Nejdřív jsem si udělal céčko, potom i béčko. Díky tomu to naše snažení dostalo nějaký řád. A myslím, že i děti to začalo víc bavit,“ prohlásil.

„Zkoušeli jsme zpočátku věci, které jsme sami zažili, když jsme hráli fotbal, ale rychle bylo vidět, že to s dětmi nefunguje. Proto jsem se nakonec přihlásil na školení trenérů,“ doplnil.

Sám by takový postup doporučil každému rodiči, který se ve fotbale angažuje.

„Céčková licence je v podstatě jen dvoudenní školení, ale naučí vás tam, jak děti vést, jak se k nim chovat. Je to ohromná pomoc. A řekl bych, že celý trénink a vedení mládeže jsme zvedli třeba o 80 procent. Myslím si, že to céčko by měl mít každý, kdo mládež trénuje,“ vykládal Žák, který pochopitelně celou záslužnou činnost provozuje zcela zdarma. „Samozřejmě že žádnou mzdu neberu,“ usmál se.

„Co se týká pomůcek nebo oblečení, tak tam se nám daří čerpat dotace z Olomouckého kraje nebo MŠMT. Nemyslím si, že bychom v tomhle měli nějaký problém,“ dodal.

Jediným „problémem“ je ztráta volného času. I když jak se to vezme.

„Máme trénink dvakrát týdně a pak samozřejmě sobota neděle jsou zápasy. Ale zase je to čas, který věnujete dětem,“ vysvětluje Žák, který se může opřít o své spolupracovníky.

„Pomáhají mi Daniel Hynek, Martin Slouka a Dušan Škůrek. A pak jsou samozřejmě důležití rodiče. Hodně záleží na tom, jestli mají k celé věci kladný vztah. U nás to tak je, takže vozí děti na zápasy, fandí a tak dál. Díky tomu třeba nemusíme zajišťovat dopravu na zápasy. Tak kde to není o takové partě, jakou máme my, je to asi o dost organizačně složitější,“ myslí si Žák.

Z Vilémova už poslali některé začínající fotbalisty do větších klubů.

„Máme šikovné děti a je o ně zájem. Máme kluky v Olomouci, za Sigmu hraje i jedna holka,“ prozradil trenér, který už teď spřádá plány, jak by mohl zase s dětmi začít trénovat.

„Normálně jsme spolu v podstatě celoročně. Chodíme na umělky, nebo do haly. Teď ale bylo všechno zavřené. I když jsme třeba mohli trénovat ve skupince po šesti, tak správci areálů v okolí o tom kolikrát ani nevěděli. Až se posuneme do třetího stupně opatření, tak to snad bude lepší,“ doufá Žák.

„Zkoušeli jsme klukům přes rodiče poslat nějaký cvičení na Youtube z oddílů jako Sigma nebo Holice. Ale úplně si nemyslím, že by to mělo větší efekt. Jak tam není parta kluků a ten zápal, tak se sám přinutí málokdo,“ usmál se.

„Jedna pauza byla na jaře, druhá teď na podzim. Člověk si sice docela rychle zvykl na to, že má víc volného času, ale teď už je to dlouhé a všem nám to chybí,“ dodal na závěr.