„Trénuju děti, dorostence, chlapi i ženy. Sehnali mi tady ale i práci. Vyčistil jsem si hlavu,“ prozradil Vaniak v mimořádně zajímavém rozhovoru s Hanou Hurábovou v podcastu Moje švýcarské zážitky.

Letos na podzim dokonce pomáhal i prvnímu mužstvu Ämme. Někdejší vítěz mistrovství světa v chytání přímých kopů, český mistr a také účastník Ligy mistrů působí spokojeně, i když přehnaně volného času nemá. „V šest ráno vstanu, jdu do montérek a jdu dělat,“ vykládá. Pak plynule přejde k dětem. „ I v sobotu a v neděli jsem v teplákovce na hřišti,“ doplnil Vaniak.

MARTIN VANIAK
Narozen: 4. října 1970 v Ústí nad Labem
Post: brankář
Hráčská kariéra: VTJ Hodonín (1988-1991), Sigma Olomouc (1991-1997, 2001-2005), Petra Drnovice (1997-2001), Panionios Atény (Řecko, 2005-2006), Baník Most (2006-2007), Slavia Praha (2007-2011)
Zápasy v I. ligách: 470
Vychytané nuly: 161
7 utkání v reprezentaci ČR
Největší úspěchy:2x mistr ligy se Slavií (2008, 2009), stříbro se Sigmou (1996), bronz s Drnovicemi (2000), mistr světa v chytání trestných kopů (2004), člen klubu ligových brankářů: 161 vychytaných nul (4. místo), držitel ceny Františka Pláničky pro nejlepšího českého gólmana roku 2002.

Předávat zkušenosti mladé generaci, byť švýcarské, jej viditelně baví.

„Jsem na vesnici. Děti se učí rok. Mluvím s nimi německy, i když sám německy moc neumím. Ale zasmějeme se, oni mě opraví a to je hezké. Většinu věcí jim ukazuju, takže ve finále si vystačím s pár slovy,“ vypráví Vaniak s úsměvem. „Hlavně tady není vůbec žádný tlak na výsledek,“ zaujalo ho.

Během zajímavého rozhovoru se pozastavil i nad rozdíly práce s mládeží v Česku a Švýcarsku.

„V Česku jsou největší metla a zlo rodiče. Co se týká tlaku na děti a tlaku na trenéry. Zažil jsem story, kdy rodiče chtěli odvolávat trenéra, protože ten chtěl být přísný a spravedlivý ke všem stejně. Já jsem prchlivý a rodičům jsem řekl hned, že budu na děti přísný a pokud se jim to nebude líbit, ať jdou jinam,“ přidává svůj pohled na věc a také jeden postřeh ze švýcarského školního režimu.

„Obrovsky mě nadchlo, že si každé dítě může kdykoliv v roce vybrat jeden týden, který stráví v nějakém oboru. V dílně, v továrně, třeba dostane montérky a jde si to na týden vyzkoušet. Podle mě to může být strašně prospěšné. Někoho ta profese osloví, jinému aspoň ukáže, jak běžní lidé pracují,“ líbí se mu.

V Česku skončil po covidu

On sám se do Švýcarska se dostal po složitém konci v olomoucké Sigmě během covidové pandemie. Přes kamaráda Vladislava Špundu, který v Ämme trénuje. V Česku velkou šanci na uplatnění neviděl. „Dva roky jsem čekal na nějakou práci. Pravidelně jsem chodil s Romanem Pivarníkem, ale když šel do Zlína (v lednu 2019), tak tam trenéra brankářů nechtěli,“ prozradil Vaniak, který předtím po boku Pivarníka pracoval v Plzni či Bohemians.

V čase bez angažmá si v Olomouci založil brankářskou akademii a pokračoval právě v Sigmě u mládeže. „Dělal jsem dorostence od 16 do 19 let, ale pak přišel covid a nakonec jsem musel odejít. „Nezazlívám to nikomu. Sigmě, Gajdovi, Benešovi. Trenéry mládeže poslali pryč, když nevěděli, jestli dotace budou, nebo nebudou. Nepříjemné to bylo, protože jsme šli o 45 procent dolů. Bral jsem třicet tisíc a musel si platit sociální a zdravotní pojištění, takže nezůstal ani průměrný plat. Ale nezlobím se, sám jsem na to přistoupil,“ řekl Vaniak.

„Pak se ale stalo, že jsem 14 dní zaskakoval u áčka a dozvěděl jsem se, že hráčům sebrali jen 10 procent, bylo jim to zdůvodněn tím, že potřebují peníze pro trenéry mládeži. Někteří na to ani nechtěli přistoupit, což už je ale každého věc. Mě se to ale dotklo. Věděl jsem, že v musím skončit v českém fotbale,“ řekl Vaniak, který hovořil i o veselejších věcech.

Třeba jak jej v mládí trenér přijel přesvědčovat až domů, když se rozhodl, že místo fotbalu bude dělat karate. Nebo jak utíkal před trenérem Jarolímem, když se chtěl vypravit za rodinou.

Tu s sebou nemá ani ve Švýcarsku. „Rodina je s tím smířená. Nějakých 17 let funguju sám. Nejsem rozvedený, neříkám, že spolu nežijeme, ale cestuju sám. Rok jsem takhle byl v Řecku, kdy jsem se dostal domů jednou za půl roku. Rok v Mostě, kdy jsem se dostal jednou za 14 dní. Když jsem byl ve Slavii, tak jednou za týden. To jsem jezdil i na tajňačku. Tam jsou dobré story, jak jsem skákal do dodávky, aby mě trenér Jarolím neviděl,“ doplnil Vaniak.