„Sigmě fandit nikdy nepřestanu. Dala mi šanci podívat se do velkého fotbalu,“ říká jednačtyřicetiletý rodák z Ústí nad Labem žijící na Hané.

Obdržel jste cenu Olomouckého kraje. Jaký z toho máte pocit. Nejste zase tak starý, abyste dostával ceny za zásluhy.
Překvapilo mě to hodně, protože je to ocenění Olomouckého kraje a já už zde příliš nepůsobím. I když tady mám dům a žiji zde, tak jsem de facto už sedm let mimo Olomouc. Pro mě to je ocenění za celoživotní dílo, kterého jsem dosáhl za jednadvacet let své kariéry. Můj aktivní fotbalový věk už skončil, takže teď jsem jako kdyby v důchodu.

Jak si ten fotbalový důchod tedy užíváte?
Užívám si to tak, že jdu na fotbal bez stresů a jen se podívat jako divák. I když teď jsem ve Slavii asistent trenéra, ale už nemám takové nervy jako hráči na hřišti, že kdyby se něco nepodařilo, tak jaká bude reakce lidí za mnou.

Hrajete ještě třeba někde jen tak pro žízeň?
Nehraji. Mám totiž artrózu kyčle, takže jsem to raději omezil. Mohl jsem ještě chytat první ligu, ale nabídku jsem odmítl a žádnou jinačí soutěž už jsem hrát nechtěl.

V Olomouci jsem zřídka, ale jsem tu doma

Vidím, že si cenu Olomouckého kraje pevně držíte. Vypadá to, že pro vás hodně znamená.
Potvrzuje mě to v tom, že jsem fotbal zřejmě nedělal špatně a zanechal jsem dobrý dojem nejen na hřišti, ale i mimo něj. Proto jsem strašně rád, že si někdo vzpomněl a tu cenu mi dal.

Pocházíte z Ústí nad Labem, ale na Moravě jste dlouhou dobu působil, ať už v Drnovicích či v Olomouci. Potom jste chytal chvíli v Mostu a ty nejkrásnější fotbalové okamžiky zažil na sklonku kariéry ve Slavii. Kde jste tedy doma?
Doma jsem určitě v Olomouci. Mám tady dům, moje rodina tu žije. Fotbalová práce je hodně specifická v tom, že se dost cestuje. Dostal jsem nabídku hrát ve Slavii, tu možnost jsem využil a po skončení kariéry mi umožnili působit dál v klubu v roli asistenta, což jsem také kvitoval a podepsal smlouvu na dva roky. V Olomouci jsem proto zřídka kdy, jednou týdně a někdy ani to ne.

Na Slavii jste trenérem brankářů a asistentem hlavního kouče. Máte v plánu se někdy stát první trenérem?
Podle mě by se měl každý věnovat tomu, čemu rozumí. Jednadvacet let jsem hrál, respektive chytal. Všichni určitě víte, jak se moje nohy třásly, když jsem vždy dostal malou domů. Moje řemeslo je jedině to, čemu rozumím, a to je brankářské řemeslo. V životě se do trénování celého týmu nebudu plést.

S Uličným to kluci zase zopakují

Olomoucký fotbal v současné době není moc v dobrém stavu. Kdyby přišla nabídka pomoci klubu, přijal byste ji?
Pokud bych neměl povinnosti vůči Slavii, tak bych ji samozřejmě přijal, ale už ne v roli hráče. Myslím si, že je v Olomouci dost zkušených brankářů, momentálně tam působí velice kvalitní gólman Zdeněk Zlámal, který hrál i ve Slavii. Za svého krátkého působení v Olomouci udělal kus dobré práce. Na postu trenéra brankářů je v Sigmě Tomáš Lovásik, který je v klubu už také delší dobu a zná to tam. Takže v současné době tedy nejsem moc potřebný.

Podobný scénář jako letos už Sigma v minulosti zažila a vy jste byl u toho ještě jako hráč…
Tahle situace už v Olomouci jednou byla. Pamatuji si to moc dobře, bylo to v sezoně 2003/2004, kdy jsme měli po podzimu jen jedenáct bodů. Ovšem právě příchodem trenéra Petra Uličného jsme se z toho dostali a další rok jsme hráli Pohár UEFA. Věřím, že to kluci pod vedením zkušeného trenéra zopakují a situaci zvládnou.

Přestože pracujete ve Slavii, je vidět, že Sigmě v boji o záchranu stále fandíte.
Fandil jsem jí vždycky a fandit jí nepřestanu. Jednou mi tu šanci dala dostat se do velkého fotbalu a já na to nikdy nezapomenu. Zažil jsem dokonce i federální ligu, kde jsem nejdřív dělal náhradníka, ale poté jsem si ji i zahrát, za což jsem velmi rád.