„Osobně si myslím, že v herní kvalitě žádný zásadní posun neproběhl. Snížila se ale chybovost zadních řad, zvýšila efektivita vepředu a s výsledky se dostavilo vyšší sebevědomí. Někdy rozhodují maličkosti,“ říká Jílek, o němž se v poslední době spekuluje v souvislosti s návratem do Olomouce.

Trenéři často mluví o tom, že vydržet delší dobu bez fotbalu je pro ně skoro nemožné. Už vám trénování po konci ve Spartě začalo chybět?
Je otázkou, co s tím trenéři mohou sami o sobě dělat. (směje se). Je to samozřejmě o nabídce. Já jsem zatím žádnou neměl, takže i z toho důvodu o tom zase tolik nepřemýšlím. Věnuju se teď naplno rodině a člověk jí může vrátit čas, který za poslední léta tolik neměl. Jsou ale chvíle, kdy mi trénování chybí.

Možná i proto si půjdete zatrénovat svého syna na Olomouckou fotbalovou školu?
Tak to nevím, jestli se to dá úplně takhle spojit. Kluci, kteří kemp organizují, mě pozvali a já se rád zúčastním.

Líbí se vám koncept letních fotbalových škol?
Líbí. Pro kluky a také holky je to úžasné. Tady v Olomouci je to umocněno i podmínkami. Mohou se tak trochu vžít do „rolí“ profesionálních hráčů. Ať už je to díky kvalitnímu trenérskému vedení, perfektnímu organizačnímu zajištění nebo ubytovacímu a tréninkovému zázemí. Všechno je na vynikající úrovni. Potkávají se tady kluci i holky z různých koutů republiky, vzniká tak mnoho nových kamarádství a odváží si odtud velké množství zážitků. To je myslím to nejdůležitější. Je dobře, že počet takových kempů roste v celé republice a že mladí mají stále zájem o fotbal.

Váš syn je do fotbalu zapálený?
Nedávno mu bylo sedm roků. Fotbal má rád a baví ho, což je prvořadé. Na tréninky se těší a má i své fotbalové vzory. Možná mu někdy chybí trošku víc úsilí, ale je možné, že se na to já dívám příliš náročně. Podstatné je to, že má ke sportu a pohybu dobrý vztah. Je jedno, jestli to bude fotbal nebo něco jiného. A už vůbec nezáleží na tom, jestli půjde o vrcholovou úroveň.

Zvedli bychom se taky

Pojďme k vám. Už vás konec ve Spartě přebolel?
Ano, i když občas nějaké pocity zklamání přijdou. Říkám si, že některé věci se možná daly udělat jinak. Na to, aby se člověk posunul dál, je ale potřeba udělat tlustou čáru. Byla to příležitost, kterou se nepodařilo naplno využít. Dívám se ale teď dopředu. Věřím, že přijdou další výzvy.

Jak bere odvolaný trenér, že po jeho odchodu se mužstvo zvedlo?
To je těžké hodnotit. Jsem přesvědčený, že bychom se zvedli také. Samozřejmě ale nikdo nemůže říct, jak bychom na tom teď byli my, kdybychom zůstali. Pravdou je, že Sparta se postupně zvedla a má teď výsledky. To je jediné objektivní hodnocení. Osobně si myslím, že v herní kvalitě žádný zásadní posun neproběhl, což ukázalo i vítězné finále poháru s Libercem. Snížila se ale chybovost zadních řad, zvýšila efektivita vepředu, a s výsledky se dostavilo vyšší sebevědomí. Utkání, která jsme nedohrávali do vítězných konců, se nyní podařilo dohrát. Někdy zkrátka rozhodují maličkosti.

Jak velký rozdíl byl trénovat Spartu oproti menšímu klubu? Vy jste Spartou prošel nejdřív jako asistent, ale asi se to nedá srovnat, že?
Pozice asistenta a hlavního trenéra je výrazně odlišná a to nejen ve Spartě. Jinak samotný tréninkový proces se nijak výrazně neliší. Největší rozdíl je v očekávání okolí. Tlak na výsledky je ve Spartě pochopitelně daleko větší. Od médií, od fanoušků, od majitele. Ale vždycky je jen tak velký, jak si ho připustíte. Faktem je, že Sparta prostě přitahuje obrovskou pozornost, což je diametrálně odlišné oproti jiným klubům. Je to specifické prostředí.

Právě třeba kvůli většímu zájmu ze strany médií?
Určitě. I když osobně bych řekl, že jsou to často pouze mediální konstrukce. Pro mě někdy až nepochopitelné. Jde o to, že se napíše spousta věcí pohledem zvenku. Vy jste ale uvnitř a víte, že tak, jak to bylo napsáno, to není. Pro veřejnost je to pak velmi často hodně zkreslující a matoucí. To jsou věci, které mě štvou, ale vím, že s tím asi nikdo nic neudělá.

Výpadek se na Sigmě podepsal víc, než bych čekal

V posledních týdnech se čile spekuluje o tom, jestli se nevrátíte na olomouckou lavičku. Co vy na to?
Myslím si, že to není fér takhle řešit. Jsou to opravdu jen spekulace.

A hypoteticky? Zajímala by vás Sigma?
Opravdu jen hypoteticky: byla by to nabídka z první ligy, takže logicky by člověk takovou nabídku musel zvážit. Je to umocněno tím, že v Olomouci bydlím a ke klubu mám vztah. Všechno by bylo jednodušší. Ale to je asi vše, co k tomu můžu říct.

V poslední sezoně jste Sigmu mohl vidět jiným pohledem než loni, kdy jste mužstvo vedl jako trenér a vypadli jste ve skupině o Evropu. Bralo se to jako neúspěch, letos ale Sigma ani v této skupině nebyla. Jak jste viděl její sezonu?
Viděl jsem velký počet zápasů Sigmy. Když jsem měl volno, tak jsme se šli s rodinou podívat. Herní způsob se změnil, každý trenér má svou představu. Musím říct, že první zápasy jara vypadaly velmi dobře. Zdálo se, že se nadechnou a jako asi všichni tady jsem byl přesvědčený, že minimálně ve střední skupině se udrží, protože bodový náskok tam byl. Nakonec ten výpadek způsobený koronavirem se na nich podepsal víc, než bych čekal. Ambice klubu byly určitě vyšší, myslím, že i pro samotné kluky to bylo velké zklamání.

Navíc nevyšel ani útok na pohár, ke kterému se všichni upínali.
Tam si to určitě mohli vynahradit. Minimálně postupem do finále, což už je zápas, který má jiný punc a jiný zvuk. Nepovedlo se to, i když od vyrovnání s Libercem nebyli daleko. Tým provázela taková nevyrovnanost. Bylo to podobné, co jsme zažívali na Spartě. Povedlo se utkání, nebo část zápasu, ale vyrovnanost výkonů se nepodařila udržet dlouhodobě.

Klíčové byly nezvládnuté dobře rozehrané domácí zápasy se soupeři ze spodku tabulky?
Jednoznačně. Nikdy nebyl problém namotivovat se na týmy z první trojky nebo na pohárové zápasy. S týmy ze spodku tabulky ale občas koncentrace nebyla ideální, a to Sigmu stálo lepší umístění.

Potřebuje mužstvo výraznější řez? Hodně se mluví třeba o hráčích z ročníku 1993, ke kterým máte blízko, že by potřebovali změnu. Co vy na to?
Hodně špatně se to hodnotí zvenčí. Rok jsem s klukama nepracoval. Pravdou je, že někteří hráči, když jsou dlouho v jednom klubu, mohou začít stagnovat a nemají již potřebnou motivaci. Něco v klubu zažili, dostali se na určitou úroveň a některé věci mohou zevšednět. Pak se nabízí přivést „novou krev“ a kádr obměnit. Dělají to i velké kluby, třeba i po úspěšné sezoně, aby přišly nové motivační vlivy. Ale je to i otázka ekonomických možností klubu. Musím říct, že sám jsem zvědav, co bude dál s Davidem Houskou, Šimonem Faltou, Tomášem Zahradníčkem a dalšími.