Uničovský obránce Ladislav Koutek měl ve svých nejlepších fotbalových letech nakročeno do nejvyšší české soutěže. V soutěžním ročníku 2015/2016 měla o jeho služby zájem Jihlava, kde absolvoval zimní přípravu a naplno se měl k celku z Vysočiny připojit v létě roku 2016. Jenže to se už vinou zranění nestalo.

Nyní se po dalších patáliích s kolenem snaží vrátit do kádru Uničova a ví, že to nesmí uspěchat: „Uvědomuju si, že mám třicet let. Mám obavu, že pokud bych se pustil do trénování dříve, než by bylo vhodné, tak bych se mohl zase zranit a zdraví by mi už neumožnilo vrátit se k fotbalu na takové úrovni.“

V listopadu se mu v práci rozezvučel telefon a volající se představil jako sportovní ředitel Vysočiny Jihlava Milan Bokša s nabídkou dvoudenního testu pro vytipované hráče z nižších soutěží.

„Nevěděl jsem, jestli si ze mě někdo dělá srandu,“ usmívá se při téhle vzpomínce Ladislav Koutek.

Nicméně si nahlásil dovolenou a na zkoušku odjel. A uspěl. Následně dostal pozvánku i do zimní přípravy. „Hodil jsem se jim koncepčně na pozici krajního beka,“ pokračuje odchovanec olomoucké Sigmy.

„Přemýšlel jsem nad tím, protože jsem měl v té době práci, na které mi záleželo a studoval jsem v Olomouci vysokou školu, takže ty priority byly trošku jinak nastavené. Uvědomoval jsem si, že jsou na světě důležitější věci než hrát fotbal.“

Ale dva dny po novém roce se hlásil znovu v Jihlavě, se kterou absolvoval tentokrát čtrnáctidenní cyklus. „Trénovali jsme hodně a ve velké intenzitě. Bylo to pro mě tvrdé,“ prozrazuje hráč s jinak nevyčerpatelným fyzickým fondem.

Během dvou týdnů si stříhl i duel Tipsport ligy proti Bohemians (1:4).

„Nastoupil jsem do druhého poločasu společně s hráči širšího kádru. Rychle jsme dostali tři góly a bylo po všem. Hned jsem poznal, jak to chodí v ligovém fotbale, protože se okamžitě psalo na iSportu, že jsme dostali debakl a byl na nás obrovský tlak,“ poodkrývá pocity krajní bek.

LIGA NE, TITUL ANO

Naopak po druhém duelu proti Táborsku (1:1) byl Koutek chválen a rozhodovalo se o jeho dalším působení: „Musel bych volat do práce, protože jsem ty dva týdny absolvoval v rámci své řádné dovolené.“ Od sportovního ředitele se dozvěděl, že mu chtějí dát šanci, ale až od léta. Jihlava totiž v tu dobu byla v lize předposlední a potřebovala se zachránit.

„Chtěli, abych k nim se vším všudy přestoupil až v letní přestávce, aby ten cyklus zařazení do týmu byl plynulejší a přirozenější.“

A tak následoval návrat do Uničova. „Nemůžu říct, že jsem toho litoval. Žádné zklamání jsem nepociťoval. Byl jsem rád, že se mám kam vrátit. Navíc to bylo do takhle skvělého mančaftu, kde je výborná party,“ vzpomíná pozitivně.

Jenže po dvou týdnech se ozvalo koleno, se kterým krajní obránce laboroval už od osmnácti let, kdy si jej poranil ještě v Sigmě Olomouc.

„Přetrhl jsem si křížový vaz a potom ještě meniskus, který mi vydřel chrupavku,“ přibližuje vážnost zranění.

„Časem jsem přišel na to, že fotbal je pro mě úplně nejvíc a že je mojí srdeční záležitostí. S věkem, zkušenostmi a životním tempem se to všechno stabilizuje a člověk vše zvládá s větší lehkostí. Lépe skloubí práci s fotbalem. Když jsem byl mladý, tak jsem ho miloval, ale teď si ho zvládám užívat i přes tu dřinu, bolest a tlak, který v utkání přirozeně vzniká.“

Do konce sezony se už na hřiště nepodíval, přesto zájem z ligy neustal. Před utkáním se Slováckem mu zavolal skaut Jihlavy, že se na něj přijede podívat. „Já jsem mu ale dopředu řekl, že po tomhle zranění je pro mě zatížení ve třetí lize maximální hranice a že víc už bych nezvládl,“ uvědomoval si.

A mohl si potom na jednu stranu i gratulovat, protože by musel opustit nesmírně sehranou smečku vedenou trenérem Jiřím Balcárkem. Uničov totiž v té sezoně téměř nechyboval a došel si pro celkové prvenství v Moravskoslezské fotbalové lize.

Své setrvání v amatérském fotbale navíc využil k dostudování vysoké školy na Fakultě tělesné kultury v Olomouci.

„Myslím, že bych to zvládl i kdybych hrál v Jihlavě, ale takhle to bylo určitě pohodlnější.“ Už během studia vypomáhal jako hrající asistent v Uničově a rovněž má zkušenosti z působení u béčka Sigmy Olomouc.

KONEC KARIÉRY?

V létě roku 2018 dostal nabídku od Tomáše Janotky, aby s ním převzal olomoucký tým do devatenácti let.

„Vyhodnotil jsem si to jako obrovskou šanci začít s trénováním. Tomáš o mě projevil zájem a mně to dávalo smysl.“

Kvůli časovému vytížení to mělo za následek konec angažmá v Uničově.

„Myslel jsem si, že mi fotbal nebude chybět, ale po pár týdnech jsem poznal, že bez něj nemůžu být,“ svěřil se.

Naštěstí se mu ozval Jiří Derco a mohl tak nastupovat za divizní Holici, kde mu vycházeli vstříc vůči povinnostem v Sigmě. Koutek si vyzkoušel mimo jiné i trénování zápasu juniorské Ligy mistrů.

Přesto to pro něj bylo náročné. Z práce jezdil na Sigmu, ze Sigmy do Holice.

„Nestíhal jsem to tak, jak bych chtěl a chyběl mi potřebný klid. Pochopil jsem, že není dobré sedět na dvou židlích zároveň,“ věděl, že se bude muset rozhodnout, jestli hrát nebo trénovat.

A touha být na hřišti byla silnější. „Trenérské angažmá po boku Tomáše Janotky mi dalo hodně a byla to obrovská zkušenost. Ale nedokázal jsem si představit, že bych v osmadvaceti nadobro ukončil hráčskou kariéru. Trenérské ambice jsem odsunul až když opravdu skončím,“ objasnil.

Každý rok se tak do role trenéra staví pouze na fotbalovém kempu Lionsportu, který organizují v rámci firmy. „Tam si to trénování vždycky hodně užiju.“

Po konci krátké epizody u mládeže Sigmy si vysnil návrat do Uničova a udělal pro to maximum. Půl sezony se zase v klubu tradičního účastníka MSFL bavil fotbalem na trávníku. „Nikdy jsem si ho tak neužíval jako v této době,“ vzpomíná.

Jenže…

Prvního září minulého roku si proti Sigmě Olomouc po výskoku podvrtl nohu a v doposud zdravém koleni si přetrhl vaz a poškodil meniskus a musel na další operaci.

„Lidé mi říkali, že už jsem měl zůstat u toho trénování, když jsem tam měl takhle našlápnuto. Ale já to tak neberu, protože jsem si ten návrat do Uničova strašně přál a za nic bych ho nevyměnil,“ prozradil.

Jeho láska k fotbalu a zarputilost je natolik silná, že se od prvního dne od operace zase snaží vrátit. Nyní trénuje individuálně a věří, že se k týmu plnohodnotně připojí při startu letní přípravy.

„Strašně se těším na každý trénink a hrozně moc tomu dávám i mimo ně. Čím jsem starší, tak mě to baví mnohem víc. Možná je to také tím, že už někde vidím ten konec a vím, že toho už moc nebude,“ přemítá.

Ladislav Koutek

Ladislav KoutekZdroj: Deník / Stanislav HeloňaPozice: obránce

Preferovaná noha: pravá

Věk: 30

Hráčská kariéra: 1. HFK Olomouc, SK Sigma Olomouc, SK Hranice, SK Konice, SK Uničov

Trenérská kariéra: asistent trenéra SK Sigma Olomouc B, asistent trenéra SK Sigma Olomouc U 19