Uličný: Mám pocit, že mě tady mají rádi

Olympiáda v Deníku

Česká Všechnopárty bavila Paříž. Kontroly? Lážo plážo, v Kataru to bylo tvrdší

Medailová naděje pro příští olympiádu? Devatenáctiletý plavec Miroslav Knedla v…

Zakládá si na tom, že je kroměřížský patriot a hlavně bodrý Moravák. Často přechází do tykání, ovšem u něj to snad nikoho nemůže urazit. „Hlavně to napiš pěkně. Abych tam nevypadal jako blbec, ale jako solidní borec,“ zakončil asi hodinové příjemné povídání.

Rozhovor

* Jak dlouho jste se rozmýšlel, když vám 1. FC Brno nabídlo angažmá?

Rozhodnutý jsem byl hned. Vždycky jsem si říkal, že bych se chtěl jednou do Brna vrátit. Jenomže oni si na mě nikdy nevzpomněli. Až teď, kdy už jsem to nečekal. Příjemně mě to zaskočilo. A moc se těším.

* Co vás na nové práci nejvíc láká?

Je tady velice kvalitní hráčský materiál, klub má vysoké ambice. A pak mám pocit, že mě tady mají lidi rádi. Když jsem přijel jako kouč jiného týmu, tak mě brněnští fanoušci vždycky krásně přijali a vyvolávali moje jméno. To se mi jinde nestalo.

* Naposledy jste trénoval slovenský Ružomberok, který obhajoval titul. Brno chce také útočit na nejvyšší příčky. Máte rád výzvy?

Každý trenér musí chtít hrát co nejvýš, o poháry. Ať už trénuje Brno, Zlín nebo Blšany. Pak záleží na hráčském kádru, jestli na to má, nebo ne. Lidi, kteří mě mají rádi, mi teď blahopřejí, že jsem konečně zase dostal dobrej tým.

* Váš předchůdce dovedl tým k pátému místu, což je největší úspěch za posledních sedm let. Nemáte obavy z toho, že by někdo na vašem místě raději viděl jeho?

Pepík Mazura tady odvedl dobrou práci. Smlouva mu ale skončila, takže tady je všechno v pořádku. Nejednal bych s klubem, kde má jiný trenér platnou smlouvu. Je ale pravda, že nějaké ohlasy to mělo. Já jsem si mé přijetí představoval rozhodně jinak.

* Z čeho jste nejvíc zklamaný?

Když jsem odsud kdysi dávno odcházel, tak jsem si připadal jako megastar. Až mi z toho loučení tenkrát vyhrkly slzy. Teď mi ale někteří novináři i bývalí hráči už dopředu vyslovili nedůvěru. To je jejich názor a já se budu snažit jim ho vyvrátit dobrými výsledky.

* Vypadá to, že vás takové reakce zaskočily…

Beru, že mě každý nemusí mít rád. Je taky pravda, že už mám svůj věk. Ale znám řadu ještě starších trenérů. Musím dokázat, že jsem pořád ještě dobrej trenér.

* Co všechno se v klubu změnilo za těch jedenáct let, před nimiž jste v Brně působil?

Je toho hodně. Hlavně stadion, za Lužánky chodilo i třicet tisíc diváků. Pak se taky kompletně obměnilo vedení. Tehdy tady byl pan Hrstka, Karel Kroupa, Rosťa Václavíčků. Ti už tu nejsou, přišli noví majitelé. Ale člověk nikdy nevstupuje dvakrát do úplně stejné řeky.

* Koho ze starých známých jste tady tedy ještě našel?

Pár jich tu ještě zbylo. Třeba Karel Jarůšek, Radek Bělák, kustod Maršálek, vedoucí družstva Suchánek, paní Došková.

* Takže partičku na karty dáte dohromady, že?

Chceš pohlavek? (smích) To už je za nama, ty pionýrský doby, co jsme hrávali karty. Teď už jsem váženej pán a fotbalu se věnuju profesionálně.

* Fotbal se v poslední době hodně změnil. Jak jste se změnil vy?

Hlavně letama. A taky v tom, že už nedostávám pokuty. Neběhám do hřiště, protože se to nesmí.

* Máte spočítáno, kolik jste na pokutách dohromady zaplatil?

Takových sto dvacet až sto padesát tisíc jsem tam určitě dal. Ale to už je dávno, to bylo ze starých peněz. Dlouho jsem nic neplatil a věřím, že už ani nebudu.

* S rozhodčími tedy už problémy nemáte?

Nedávno z nějaké ankety vyplynulo, že mě respektují. Už mi vykají a chovají se ke mně pěkně. Já je tomu vlastně trochu učím. Taky jsem klidnější, ani vulgarity nepoužívám. Dřív jsem to ze sebe potřeboval dostat. Padesát procent lidí mě za to mělo rádo a dalších padesát nenávidělo. Dnes je ale taková doba, že i trenér musí vystupovat jako šlechtic.

* V Olomouci jste si údajně dával pokuty za každé sprosté slovo…

Tak zkoušel jsem to. Měli jsme v kabině dohodu, že když budu sprostej, tak zaplatím stovku. A pak mi jeden hráč říkal: Trenére, už nám dlužíte dva tisíce! Tak jsem toho nechal. Ono občas je nějaké ostřejší slovo nutné. Nikdy to ale nesmí být jako urážka.

* Pořád se ještě s hráči po zápase objímáte?

To jsou takový kabinový věci. Když hráči vyhrávají, tak jsou to pro mě velice krásní lidé a mám je rád. Každej trenér dává vděk najevo jinak.

* Jste velký pohodář. Míváte přesto někdy s hráči konflikty?

Takových devadesát fotbalistů mám zařazených v horním šuplíku a pak je pár darebáků, kteří jsou ve spodním šuplíku. Ale myslím si, že mě hráči berou, protože se snažím s nimi hodně komunikovat.

* Máte představu, jak dlouho byste chtěl trénovat?

Kdysi jsem začínal v Olomouci jako asistent Karla Brücknera, mého velkého vzoru. Pak jsem šel do Zlína a do Brna. U všech tří klubů jsem se v posledních letech objevil znovu, takže asi načínám druhé kolečko. Teď mě ještě čeká Ostrava, Plzeň, Žižkov, Opava a Hradec. A v sedmdesáti skončím. (smích)

* Nemrzí vás, že jste kromě Slovenska nikdy netrénoval v zahraničí?

Neumím řeči a to by u mě byl problém, protože jsem komunikativní typ. Jako správnej Čechoslovák jsem trénoval v Čechách, na Moravě i na Slovensku. To promě není zahraničí. Když jsem přišel do Ružomberku, tak jsem jim říkal, že čtyřicet let patřil ten Stalinův štít v Tatrách i mně.

* Přestože jste měl úspěchy, nikdy jste nevedl ani Spartu nebo Slavii, dva největší kluby u nás…

Mně to nechybí. Říkám o sobě, že jsem provinční trenér. Práce v menších klubech mě baví. Tady to beru taky jako provinční klub, i když je to druhé největší město v republice. Snad se proto Brňáci neurazí. Ale podle těchto měřítek je třeba v Anglii provinčním klubem Manchester nebo také Liverpool. To není žádná urážka.

* Dokážete si představit život bez fotbalu?

To nedokážu. Věnuju se mu odmalička. A myslím, že je to krásné, když má člověk koníčka, kterej je dobře placenej.

* Takže veterinář už z vás nejspíš nebude…

Myslím, že mají zvířata docela štěstí, že jsem se tomu po škole dál nevěnoval. Jednou se mnou točili reportáž do televize a já v ní měl jako vyšetřovat pejska. Ještě teď slyším, jak řval.

* Možná jste mohl být zpěvákem. Před lety jste na vyhlašování Fotbalisty roku zvládl duet s Pavlem Bobkem na výbornou…

Jo, zpívání mám rád. Já mám samé ušlechtilé koníčky. Zpěv, víno. A teď jsem taky expert na oslavy padesátin a šedesátin. To mě baví.

* Máte dva dospělé syny. Nepůjde některý z nich ve vašich stopách?

Ten mladší teď právě trénuje dorostence HFK Olomouc. Asi bude podobný jako já, je to taky trochu rapl. Už je na čase, aby nebyli v našem fotbale známí jenom Uhrin a Uhrin, ale taky Uličný a Uličný.

* Ve fotbalovém prostředí máte přezdívku John, kterou vás prý oslovuje i manželka. Jak jste k ní vlastně přišel?

Přišel jsem k ní, když jsem hrál v Plzni. Neznal jsem ještě spoluhráče moc jménem, tak jsem na ně volal: Žanku, přihraj! Tady su, Žanku! A voni to neuměli říct, tak říkali Džonku. A pak mi to tak nějak zůstalo. Takže jsem prostě John.