Jako první trenér vyhrál pro Sigmu velkou trofej a jako bonus jí pro příští rok zajistil evropské poháry.
„S UEFOU a těma papalášema je to domluvené. Určitě ji budeme hrát," vyjádřil se k možnosti, že by snad Evropská fotbalová unie mohla Sigmě kvůli korupční aféře start zatrhnout.
Napadlo vás, když jste v zimě přebíral Sigmu, že byste se dočkal takového úspěchu?
Když jsem na tuhle půlroční misi nastupoval, tak jsem o tom ani neuvažoval. Priorita byla záchrana v lize. Věřím, že euforie po poháru nám pomůže a zvládneme poslední tři zápasy a zachráníme se.
Jaké to je být vítěz poháru?
Nikdy jsem nic nevyhrál až teď úplně na konci kariéry ve dvaašedesáti letech. O to větší štěstí to je.
Prý se vám o tom, že získáte pohár zdálo?
Zdálo se mi to už v Olomouci a teď i u Martina Straku, mistra světa v hokeji, na hotelu. Přemýšlel jsem, co s ním budu dělat. Hráči mi ten pohár půjčili, to byly krásné pocity. Ale také štěstí těch mých hráčů, kteří to vybojovali a zasloužili.
Jak se vám líbilo samotné utkání?
Zápas byl velice dobrý. Hráči podali dobrý výkon. Měli jsme víc šancí a myslím, že jsme vyhráli zaslouženě. Co se týká průběhu, tak za stavu 1:0 jsme tam měli šance, dvakrát už jsme zvedal ruce. To byla škoda. Když šel Jarošík nahoru ke Kweukemu a to byla obrovská síla. Obrana se Zlámalem to ale zvládla, jsem ohromně šťastný. Ale pořád mám v hlavě ty poslední tři zápasy.
Co jste říkal divácké kulise?
Fanouškům musím poděkovat, nečekal jsem, že jich přijede z Olomouce až tolik. Myslím, že ty sparťanské předčili. Byli dvanáctým hráčem. Když jim pak hráči šli poděkovat, tak jsem dlouho jsem nezažil takovou euforii.
Vy jste se od první minuty nehnul od postranní čáry. Nepřipadal jste si jako třináctý hráč?
Je to o mně známé. Nedokážu sedět a musím povzbuzovat kluky. Řvu na ně, radím, fandím, kritizuju, pomáhám. Koučuji tak, jak jsem to vždycky dělal. Myslím si, že to dělám dobře, hráči to taky tak cítí, že je dokážu před zápasem nebo v něm vyhecovat.
Končím, manželka potřebuje, abych ještě chvíli žil
Po zápase jste se potkal s Jaroslavem Hřebíkem, co jste si říkali?
Jsme kamarádi. Hrávali jsme spolu za Plzeň. Říkal jsem mu, že když mám těch medailí víc, tak že mu jednu dám, ale pak jsem říkal, že si ji nezaslouží. A on ji ani nechtěl.
Jaké budou oslavy? Co povolíte?
Já sám nevím, nic jsem nikdy nevyhrál a teď nevím, co dělat. V neděli máme hrát s Jabloncem. V autobuse jsem nikdy alkohol nepovolil. Musím se domluvit s Kučerou, jestli povolíme malé pivo. Nejsem na to připravený. Ale asi se přizpůsobím, protože to je životní úspěch. Rozumnou formou se to oslaví. Když jsem zakázal pivo v autobuse, tak možná na nějakých zastávkách.
Opravdu se nenecháte přemluvit, abyste pokračoval?
To už je rozhodnuté. Byli ke mně hodní a byly tam otázky, jestli bych pokračoval. Ale ne. Jsem vyšťavený. Tohle je třešnička na dortu, kterou jsem možná dostal za to, že jsem tak dlouho vydržel. Manželka říkala, že potřebuje, abych ještě chvilku žil. Budu si užívat důchodu. Budu chodit na fotbaly. Věřím, že v Olomouci bude první liga i druhá liga.