Jak jste strávil semifinálovou „smrt v penaltové ruské ruletě“ s Glasgow Rangers?
Copak jen o to vyřazení. Ale přišli jsme o jeden ze svých snů. A za jeden týden se nám změnil výsledek celé sezony, která byla skvěle rozjetá.
Myšleno dohromady s italskou ligou, kde jste dvě kola před koncem gólem z 94. minuty od Sampdorie Janov spadli na 5. příčku, a ztrácí se vám tím šance na postup Ligu mistrů?
Přesně. To je fakt smůla. Gól takhle pozdě, předtím vypadnutí po dvou zápasech, ve kterých dominujete. Ale o tom je fotbal. Mrzí nás to a nepodařený Pohár UEFA se projevil i v lize. Stál nás až moc sil.
V hlavách i v nohou?
Vždyť my máme za sebou pětapadesáté utkání v sezoně, nejvíc ze všech klubů v Itálii. Teď už nezbývá než doufat, že nám k Lize mistrů pomůže Neapol (pokud sebere body AC Milán v dalším kole – pozn. red.).
Předstihnout veleslavný a mocný Milán, to by se cenilo, že?
My se s nimi nemůžeme srovnávat, mají dvacet kvalitních hráčů. Když jeden vypadne, druhý zaskočí. U nás to visí na míň lidech, a tak se projevují ztráty. Ale taky Fiorentina se vydává cestou velkoklubů, rozšiřuje kádr.
Vy si ale Ligu mistrů v jejím fialovém dresu už zřejmě neokusíte. Končí vám smlouva a podle jarních zpráv míříte do Španělska.
Jsem skoro rozhodnutý, ale čekám na poslední signály. Ve Fiorentině jsem čtyři roky, našel jsem tu hodně kamarádů, máme výborně poskládaný tým, trenér mi věří. Chybí mi málo, ale musím to vyřešit.
Tedy zbývá volba buď Itálie, nebo Španělsko?
Pokud Itálie, pak jedině tady. Florencie je teď můj domov. Víc než Praha nebo Olomouc, cítím se tu nejlíp. Anglii jsem už odmítl…
… takže Valencia, nebo FC Sevilla?
Neřeknu.
Dokdy chcete mít jasno, do zahájení reprezentační přípravy (19. května – pozn. red.), abyste na EURO mohl s čistou hlavou?
Tak to nestavím, uvidím. Až si budu stoprocentně jistý, dám vědět.
Spolu s Plašilem jen vy dva ze základní sestavy národního týmu hrajete stabilně celou sezonu, vyhýbají se vám vážnější zranění. Necítíte na druhou stranu, že by docházely síly?
Jsme hodně, hodně vyšťavení. Já odehrál 45 nebo 46 zápasů, jsem mezi těmi, co jich mají nejvíc. Ale ještě víc se vydal třeba Adrian Mutu (rumunský střelec týmu – pozn. red.), devět měsíců tady rozhoduje zápasy, přihrává na góly.
Střídáte posty, kde se cítíte líp?
Je mi to jedno. Teď víc nastupuju ve středu obrany a z mého pohledu i směrem k nároďáku je to lepší.
Jak se zápasová nevyrovnanost projeví na EURU?
Každý hráč chce hrát, to je jasné a vždycky lepší. Kdo má aspoň pětadvacet nebo třicet utkání, nebude mít problém. Ale deset nebo patnáct a jen samé střídání, to je, myslím, málo. Vím, že se sejdeme v nároďáku unavení i nerozehraní. Bude na trenérovi, aby nás sladil. Věřím, že to dokáže.
A přesvědčit Nedvěda?
Každý by byl rád, každý by ho přivítal. Ne jako náhradu za Rosického – ten se do toho dostane – ale jako posilu. Jsme silní, ale on by nám ještě pomohl. Jako minule na mistrovství světa v Německu.
Voláte mu a přemlouváte ho?
On nikdy nežádá o radu, rozhoduje se sám. Hecuju ho, ale ne moc vážně. Vím, že to rozváží nakonec dobře pro všechny. A každý to pak bude respektovat.
