Po nedělním utkání už máme titul mistrů Turecka jistý. Rozhodla o tom nejen naše bezbranková remíza doma s Rizesporem, ale také jasná porážka Besiktase na Sivassporu.

Splnili jsme tak cíl, který jsme před sezónou dostali a který jsme vzali i za svůj.

Samotný zápas s Rizesporem, jako by byl pod vlivem našeho náskoku v tabulce.

Tentokrát mě trenér na hřiště neposlal a tak jsem s ostatníma klukama držel palce na tribuně a užíval si zvláštní atmosféru.

Na hřišti toho totiž opravdu mnoho k vidění nebylo. Oba celky si kontrolovaly svůj výsledek, který nám stačil k jistotě titulu a hostům k přiblížení se jistoty záchrany.

Na nás jakoby ležela psychická deka posledního kroku a pokud měl někdo blíže k výhře, tak to byli spíš hosté.

Víc toho bylo skutečně vidět spíše na tribunách.

Na zápas měli zákaz vstupu muži, ale to vůbec neznamenalo, že by tribuny zívaly prázdnotou a nudou.

Přišlo na padesát tisíc žen, řada z nich s dětmi, z nichž některé byly tak malinké, že měly i dudlíky. Přesto byla atmosféra fantastická. Jen díky ženským hlasům zněla o několik oktáv výše.

Bezprostředně po utkání jsme šli za spoluhráči na hřiště, pořadatelé odpálili ohňostroj a my ženám rozdávali růže, které jsme dostali od vedení klubu. Bylo to velice milé a pozorné, ale na druhou stranu jsme museli dávat pozor, aby nás nevtáhly mezi sebe na tribuny.

Ženy a dívky ale byly velice disciplinované. Žádné vniknutí na hřiště a žádné tlačenice, a tak pořadatelé, kteří byli připraveni, vlastně žádnou práci neměli.

Za to před stadionem čekaly desetitisíce fanoušků. Ulice byly zablokované a tak jsme se snažili prodírat na večeři a oslavu do klubu, který byl vyzdobený v našich barvách.

Hlavní oslava ale bude až za dva týdny při domácím zápase s Karabuksporem. Hrát jej máme v pátek a slavit se má pak celý víkend. Po zkušenostech z neděle si to už možná i trochu dovedu představit a bude to určitě pořádný masakr. Jízda otevřeným autobusem, čeká se víc jak půl milionu fanoušků v ulicích…

Turci fotbal milují a dokážou si úspěch řádně užít. To už ukázalo těch padesát tisícovek ženských v neděli na stadionu.

My jsme teď dostali do čtvrtka volno, tak jsem v pondělí letěl domů, užít si trochu klidu a nabrat síly na závěr sezóny.

Tentokrát z Uherského Hradiště vás zdraví Michal Kadlec.