Trenérovi se ale divit moc nemůžu, protože staré trenérské pravidlo říká, že vítězná sestava se nemění.

Když k tomu přičtu už několikrát vzpomínané pravidlo o počtech cizinců, kteří mohou v Turecku nastoupit, tak je asi jasné, že i zápas v Ankaře jsem sledoval jen v televizi.

Nezbývá mi než být trpělivý, poctivě trénovat a čekat na svoji šanci. Vítězství s Genclerbiligi bylo pátým v řadě a vyhouplo nás do čela tabulky. Dosud neporažený Besiktas totiž prohrál v Antalyi u Milana Baroše a ztratil tím neporazitelnost.

Naše výhra se nerodila lehce. V prvním poločase se hrál poměrně vyrovnaný fotbal, byť jsme byli asi mírně lepším týmem, ale i domácí měli své šance. Na začátku druhé půle se dožadovali penalty a to nás možná ještě více nabudilo. Vytvořili jsme si tlak a v šedesáté minutě se po skrumáži v šestnáctce trefil z otočky Dirk Kuyt. Domácí se dostali do útlumu, ale nám se nepodařilo vstřelit pojišťovací branku. Nechali jsme je tím trochu nadechnout a před závěrem utkání se dostali do slibných příležitostí. Jenže přišlo vyloučení Ileriho a závěr už byl opět zcela v naší režii.

Jsme tedy na prvním místě, a dokonce máme tříbodový náskok.

Vzpomínaný Besiktas sice nemá v tabulce započítaný předčasně ukončený zápas s Galatasarayem, ale dá se v něm očekávat kontumační výhra Galatasaray, který vedl a když jim v poslední minutě nastavení vyloučil rozhodčí Mela, tak na hřišti začala skutečná mela. To je Turecko.

Domácí fanoušci to neunesli a vnikli na hřiště. Rozhodčí ukončil zápas a teď se čeká na definitivní verdikt. Po zápase pak ještě pozatýkali ve městě snad sedmdesát fanoušků, ale jinak se nedohraný zápas tady moc nerozebírá, alespoň ne mezi hráči, protože noviny nečtu. Zdejší fanoušci prostě fotbal milují, a tak jej strašně prožívají. Takové incidenty nejsou zase tak výjimečné.

Besiktas má na čtyři zápasy zavřený stadion a jsem zvědavý, jak si s tím poradí. Stejně tak jsem zvědavý, co udělá s Galatasarayem změna trenéra, ale o tom třeba zas příště.

Z Istanbulu vás zdraví Michal Kadlec