Po víkendu máme zase o něco větší náskok na naše největší dva rivaly. Besiktas klopýtl na Belediyesporu, když remizoval 3:3.

V týdnu byl oficiálně kontumován ve prospěch Galatasaraye nedohraný zápas s Besiktasem, a tak je tabulka konečně kompletní.

Na Besiktas máme náskok pěti bodů a na Galatasaray ještě o bod více. Samozřejmě víme, že to ještě nic neznamená, protože oba soupeře máme teprve před sebou. S Galatasaray hrajeme za dva týdny doma, ale do té doby musíme zvládnout ještě zápas v Bursasporu.

Už v pátek jsme doma hráli s Gaziantepsporem, při kterém jsem znovu seděl na tribuně.

Do sestavy se vrátil Bruno Alves, a tak mně opět připadla role zahraniční „sedmičky" v kádru, ze kterého může nastoupit do utkání pouze šest cizinců.

Zápas byl typický pro tureckou ligu. Už jsem pár zápasů viděl ,a tak můžu říci, že je přece jen rozdíl mezi istanbulskou trojkou Fenerbahce, Galatasaray a Besiktas a ostatními.

Za námi je sice pár klubů, jako třeba Trabzonspor, které se snaží na trojku dotírat, ale většina klubů, při vší úctě k nim, je co do kvality hry i kvality kádrů přece jen pozadu.

A takový byl i Gaziantep-spor. Poměrně snadno jsme šli do vedení 2:0, pak se trochu ukolébali, hosté nám před závěrem dali branku, čímž se zápas zkomplikoval.

Gaziantepspor dokonce vyrovnal, ale gólu předcházel těsný ofsajd a vedení jsme udrželi. Ten neuznaný gól nás nakopl a v závěru jsme přidali Emenikem třetí pojistku. Na podobné zápasy a ztrátu koncentrace v nich si ale musíme dávat pozor.

Istanbul se pomalu chystá na naše velké derby s Galatasaray. My však máme v hlavách ještě zápas s Bursasporem, který musíme zvládnout.

Mně nezbývá, než se pořád poctivě připravovat a čekat na svoji šanci. Mohla by přijít v tureckém poháru, který se tady hraje kombinovaným způsobem, kdy se týmy kvalifikují k.o. systémem do skupin a tam je čeká několik jistých utkání. Tak snad těch šancí bude i více.

Z Istanbulu vás zdraví Michal Kadlec