S Bristolem, který měl figurovat přinejlepším ve středu tabulky League Championship, navíc atakuje pozice zaručující play-off o Premier League.

Pro Kalase vlastně nic nového. Stejné to bylo v Middlesbrough i Fulhamu, kde předtím nastupoval.

„Už jsem to párkrát slyšel, že kam přijdu, tam hrajeme play-off,“ usmívá se reprezentant, jenž už se třese na březnové zápasy Česka s Anglií a Brazílií.

Začněme Bristolem a vaší sérií 15 zápasů bez prohry, která čítala devět výher v řadě. Čekal vůbec někdo, že by se něco takového mohlo podařit?
Nikdo asi nepředpokládal, že bychom mohli být až tak nahoře. V posledních dvou letech totiž tým přišel o hrozně moc důležitých hráčů. Nijak zvlášť se navíc neposilovalo a celý klubový rozpočet se snižoval o 25 procent.

Když jste ale v létě přicházel, tak jste ihned mluvil o tom, že v týmu potenciál vidíte.
To určitě. Trenér tady ví, co dělá a rozumíme tomu, co po nás chce. Na začátku sezony to ale i tak byla houpačka nahoru–dolů. Čekalo se, jestli si nově utvořený tým sedne, nebo spíš možná, kdy si sedne. Prohráli jsme pak čtyřikrát za sebou, ale ty čtyři prohry týmu paradoxně pomohly. Obnažily se problémy, o kterých možná ani někteří nevěděli.

A rozjela se šňůra.
To bylo částečně i štěstí. Dvakrát jsme otočili zápas. Třeba v Birminghamu, který do té doby ani jednou doma neprohrál. Vyhráli jsme i pár zápasů, které jsme nejspíš vyhrát neměli. Gólem v závěru, nebo třeba z penalty v 90. minutě, která být neměla, na QPR. Sebevědomí narostlo, další zápasy se nabalovaly a najednou z toho bylo i s poháry 15 zápasů.

V FA Cupu jste pak porazili i soupeře z Premier League.
Úplně extrémně bych to nepřeceňoval. Huddersfield k zápasu nepřistoupil úplně poctivě. Měli asi na víc, než předvedli. V dalším kole s Boltonem jsme ukázali odolnost. Ve dvou zápasech během 14 dnů jsme dvakrát otočili z 0:1 na 2:1. S dalším týmem z nejvyšší soutěže, Wolverhamptonem, jsme hráli vyrovnanou partii, ale dostali jsme hloupý gól. Ve druhé půli se dostali dvakrát za půlku a podle mě byli rádi, když sudí pískl konec.

V dalších kolech to bude frkot

V Championship jste nyní prohráli na půdě prvního Norwiche a doma s Birminghamem. Stejně jste ale v tabulce šestí, což je postupová pozice do play-off. Neříkají vám, že jste štístko?
Je fakt, že za poslední čtyři sezony jsem byl třikrát v play-off a jednou to vyšlo na přímý postup. Párkrát jsem to už slyšel, ale určitě to není jenom o mně. Jsem rád, že se nám daří a nebylo by špatné zopakovat si boj o postup i popáté. Do konce soutěže je ale pořád daleko. Zbývá nám 13 zápasů, které musíme odehrát za dva a půl měsíce. Bude to frkot.

V klubu musí být teď pohodová atmosféra, když překračujete očekávání. Je to tak?
Všechno je v pohodě, to je pravda. Prohrálo se po dlouhé době, ale to každý bere. Nemohli jsme si myslet, že neprohrajeme do konce sezony. Zvlášť v této lize. Tady se může všechno strašně rychle otočit. Není tady soupeř, proti kterému bychom si mohli říct, že v klidu vyhrajeme. Každý může každého porazit.

Z vašeho pohledu angažmá splňuje to, co jste si představoval?
Jediné zápasy, které jsem vynechal, byly ty, kdy jsem měl zlomenou čelist. Zaplaťpánbůh, že to takhle jde. Máme i dobré výsledky, takže super. Ještě je brzo na velké závěry, ale pokud to takhle bude až do konce sezony a dostali bychom se třeba až do play-off, byla by to pro nás moc úspěšná sezona.

A co přijde po ní? Návrat do Chelsea? Další hostování? Přestup?
Nedělám si v souvislosti s Chelsea přehnané naděje. Snažím se ovlivnit to, co můžu, tedy hrát co nejlépe. Jsem realista a nikam se zvlášť nehrnu. Svým způsobem je pro mě určitě přínosnější a zábavnější hrát pravidelně v Championship, než být v Chelsea a odehrát za sezonu pět nebo deset zápasů, a to ještě pravděpodobně většinu v pohárech.

Rýsuje se už něco směrem k létu?
V minulých letech už mi bylo řečeno tolik věcí… To ani nebudu opakovat. Když mi někdo řekne, že mě koupí, tak budu rád, ale uvěřím tomu, až to bude na stole. Jsem už opatrný. Už dvakrát jsem si dělal velké naděje (s Middlesbrough a Fulhamem – pozn. red.) a pak jsem byl hodně zklamaný. Do třetice už stejnou chybu neudělám.

Kepa? nevěřil jsem vlastním očím

V Chelsea se teď také řeší neuvěřitelný skandál kolem brankáře Kepy, který se odmítl nechat vystřídat. Viděl jste někdy něco podobného?
Vůbec! Nevěřil jsem vlastním očím. Na ten zápas jsem se přímo díval a do naší klubové skupiny začali všichni okamžitě psát. Bylo to neuvěřitelné. Co k tomu říct? Nikdo nemá rád, když je střídaný. Taky bych někdy, když se objeví moje číslo na tabuli, nejraději nešel (směje se), ale tohle by mě nenapadlo. Je otázka, jestli měl být opravdu střídaný kvůli zranění, nebo proto, že Willy Caballero je specialista na penalty. To ví asi jen manažer Sarri. Do novin se něco řeklo o nedorozumění a zametlo se to pod koberec. Willymu Caballerovi, který tam stál a čekal, to asi nebylo vůbec příjemné. O trenérovi se vůbec nebavím. Tam to bylo z reakce jasné, jak se cítil.

Ve Wembley, kde se hrálo, vás s reprezentací čeká brzy zápas proti Anglii. Je tento stadion i pro vaši generaci stejný pojem jako pro ty starší?
Je to pořád pojem, ale asi už ne úplně tolik. Možná je to tím, že podobně kolosální stadiony dřív tolik nebyly. Nevím. Ale je to tam krásné. Veliký stadion, spousta lidí… Ale dnes už jsou podobné ve více zemích.

Vy už jste si na něm zahrál ve finále play-off o postup do Premier League, že?
Poprvé jsem tam byl s týmem Middlesbrough, kdy mi ale vypršelo hostování. Nemohl jsem zasáhnout do hry a s Norwichem jsme prohráli. Tři roky nato jsem šel už za Fulham do hry asi na dvacet minut a postoupili jsme. Teď se tam podívám do třetice a doufám, že třeba i počtvrté v květnu na konci sezony znovu ve finále play-off. Zahrát si dvakrát za čtvrt roku ve Wembley, to se nepovede možná ani hráčům z anglické repre (směje se).

Jak speciální pro vás zápas proti Anglii bude?
Pokud bych nastoupil, byl by to samozřejmě jeden z největších zápasů. Srovnatelný snad asi jen s debutem v reprezentaci v Olomouci, kde to bylo zase výjimečné z jiného důvodu. Ale hrát za Česko, proti Anglii, kde žiju, proti semifinalistovi mistrovství světa… Všechny jejich hráče sleduju denodenně v televizi, v novinách. Hrajeme různé Fantasy Footbally a tam si z nich skládám tým. A teď bych měl možnost proti nim hrát. Bylo by to fajn. Taky jde ale o to, udělat tam dobrý výsledek, abychom na to rádi vzpomínali i po letech.

Jak vidíte české šance?
No, nechci vyvolat takové ty komentáře, že jsem přehnaně optimistický, abych to pak v diskuzích neslíznul (směje se). Ale byl bych přece hlupák, kdybych do každého zápasu nešel s tím, že chci uhrát dobrý výsledek. I když to je jakkoliv těžké, tak to začíná 0:0. Je to klišé, ale je to pravda.

Hned po Anglii přijde další lahůdka – Brazílie. Navíc doma.
To bude svátek pro každého Čecha, který fotbal sleduje nebo podporuje. Samozřejmě i pro nás hráče. S Brazílií doma, to se vážně nepoštěstí jen tak. Vždyť tu byli naposledy někdy před šedesáti lety. Škoda, že nemáme třeba padesátitisícový stadion, který by se určitě vyprodal. I když bohužel asi opravdu jen jednou za těch 60 let, kdy přijede Brazílie. Je mi však líto, že se tam spousta lidí, kteří by chtěli, asi nedostane. Cítím to jako obrovské privilegium, že mám šanci se takového zápasu zúčastnit. Nevím, na základě jakých hledisek se takové zápasy domlouvají, nejsem v tom expert. Ale domluvit doma Brazílii, to už asi chce kus umění. Ať to má na svědomí kdokoliv, tak klobouk dolů. Všichni jsme za tu možnost moc rádi. Doufám, že na hřišti ten svátek podpoříme výkonem.

I pro fanoušky je příjemné, že uvidí naše hráče v konfrontaci s takovými soupeři. Pomáhá to k pozitivní atmosféře, která je po příchodu trenéra Šilhavého k národnímu týmu?
Řekl bych, že se to odvíjí hlavně od výsledků na hřišti. Ono když se ze čtyř zápasů třikrát vyhraje, tak je nálada logicky hned lepší. Pod trenérem Jarolímem se to moc nestávalo. Ale pozor! Všechno je pomíjivé, jak jsem už říkal. Ve fotbale se snadno atmosféra změní lusknutím prstu. Můžou přijít dva zápasy, které se nepovedou a okamžitě bude vše jinak. A zase se bude rozebírat, kdo na to má a kdo na to nemá…

TOMÁŠ KALAS

narozen:
15. května 1993 v Olomouci
výška: 183 cm
váha: 80 kg

Klubová kariéra:
Sigma Olomouc (2004–10)
Chelsea FC (2010–dosud)
Vitesse Arnhem (2011–13, hostování)
1. FC Köln (2014, hostování)
Middlesbrough FC (2015–16, hostování)
Fulham FC (2016–18, hostování)
Bristol City (2018–19, hostování)

Česká reprezentace:
A: 18 zápasů/ 2 góly
U21: 23 zápasů
U17-U20: 28 zápasů/3 góly

Úspěchy: stříbro na ME U19 (2011), postup do Premier League s Middlesbrough (2016) a Fulhamem (2018), Talent roku ČR (2012)