Ze zápasu s pražskou Spartou si odnesl šrám na kotníku i na duši.

„Je to těžké, hodit to za hlavu. Ale takový je fotbal. Nedá se nic dělat, prohráli jsme, musíme zvednout hlavy a valit dál,“ říká Pavel Šultes.

„Ze své pozice jsem tu situaci viděl dobře. Problém je v tom, že pravidla umožňují, aby si rozhodčí vyložil jednotlivé situace tak, jak se mu to hodí. Na tohle jsme doplatili. Samozřejmě je tu i otázka, jestli by to ve stejné minutě posoudil stejně i na druhé straně. Zápasu by asi slušela víc remíza.“

Přílišné skepsi ale Šultes nepropadá, byť připustil, že nálada v kabině byla hodně skleslá.

„Smutní jsme byli hlavně kvůli divákům, protože konečně přišel zase plný dům a my jsme se jim chtěli odvděčit výhrou. Nedopadlo to a já jsem teď moc zvědavý, jestli na nás zase přijdou příště,“ posteskl si.

Řepko, jsi slabina

Před zápasem proběhl tiskem rozhovor, v němž Šultes sliboval stoperovi pražské Sparty Tomáši Řepkovi „trojku“ a také ho označil za současnou slabinu Sparty.

„Před lidmi, kteří Sport čtou, teď vypadám asi trochu jako trotl a namachrovaný idiot,“ culí se Šultes.

„Ale bylo to trochu jinak.

„Rozhodně jsem neřekl nic takového jako: „Řepko, jsi slabina.“

Tomáše naopak jako fotbalistu obdivuju za to, že i ve svém věku je schopen hrát na takové úrovni. Řekl jsem jen, že momentálně nemá úplně top formu,“ vysvětluje olomoucký forvard.

„Co se týče těch tří gólů, tak jsem řekl, že bychom si přáli dát zase tři góly.“

„Na hřišti mi to ale Tomáš nijak nepřipomínal. Asi sám ví, že někteří novináři umějí věci překroutit,“ doplnil.

S vyhlášeným tvrďákem se do soubojů zase tolik nedostal. To spíš na Jakubu Petrovi si šéf letenské obrany sjednával respekt. Přesto však Šultes nakonec ze hřiště odkulhal po žlutém faulu střídajícího Jakuba Podaného.

„Podle mě to byl i trochu zbytečný zákrok. Mám to spíš hodně obražené, ale nějaké mechanické poškození vazů, výron nebo něco podobného ne, takže by to nemělo být nic vážného,“ říká Šultes.

Celkově tvrdý zápas byl podle něj dílem nepřesného rozhodčího Drábka.

„Bylo to hodně vyhecované. Kopalo se to už od začátku. Myslím si, že rozhodčí se snažil hru pouštět, ale pak to prostě nezvládl, protože se mu to začalo kopat ještě víc a už to neukočíroval,“ míní Šultes.

Kvůli zranění možná přijde o zajímavou konfrontaci s bundesligovým Norimberkem, která Sigmu čeká už zítra.

„Zatím vůbec nevím, jak to bude, jestli pojedu, nebo ne. S bundesligovým mančaftem bych se určitě rád porovnal a zjistil, jak třeba hrají obránci v takové soutěži. Ale zdravý potřebuju být na ligu, to je priorita. Čeká nás další zápas na Slovácku a je potřeba, abychom ho vítězně zvládli.“

Kde je loňský Šultes?

Útočníkovi olomoucké Sigmy ale momentálně není zrovna do skoku jen kvůli již zmiňovanému kotníku. Tři góly z jedenácti zápasů není zase tak špatná bilance, chtělo by se říct, jenže i sám pětadvacetiletý fotbalista cítí, že by mohlo být líp. Vždyť loni útočil na pozici nejlepšího hráče i střelce Gambrinus ligy. Letos se trefil naposledy v šestém kole.

„Kritiku beru, zatím to není ono a nedaří se mi podle představ,“ uznává.

„Snažím se s tím něco udělat, ale zatím to zůstává stejné. Musím dál dřít a makat a snad se forma z minulé sezony zase dostaví,“ má jednoduchou radu.

Oproti loňsku jej brzdí drobná zranění, ale Šultes není zvyklý vymlouvat se.

„O zranění to není. Nevycházejí mi věci, na které jsem byl zvyklý, což dost nabourá psychiku. Řekl bych, že hlavně v tomhle směru jsem dole. Že mi trochu chybí sebevědomí.“

Pro ligové obránce už navíc není pan Nikdo jako v minulé sezoně. Soupeřovi obránci mají jeho fígle důkladně nastudované, proto už netančí mezi beky jako taneční mistr. Daleko častěji volí ústup otočkou a přihrávku zpátky.

„Je pravda, že v minulé sezoně mě nikdo neznal. Je znát, že obránci si dávají trošku větší pozor, ale moje výkony by určitě měly být lepší. Zatím se mi to ale bohužel nedaří,“ stýská si.

Gólovou produkci za Šultese i krále střelců Michala Ordoše zatím zajišťoval Michal II. – Hubník.

„Jsem rád, že Hubňa se chytil, že dává góly, což mužstvu pomáhá. Pomohl i sobě, protože v proměňování šancí dostal klid, který určitě potřeboval,“ říká Šultes. Ovšem i on už druhý zápas gólově mlčí.

„Jsme pořád v televizi. Soupeři nás vidí a pak se mohou asi důkladněji připravit. Hrají daleko víc zezadu, což v minulé sezoně tolik nebývalo. Ať přijedeme kamkoliv, tak proti nám každý zaleze a v momentě, kdy se nám trošku nedaří, tak ta hra tím hrozně trpí,“ hledá důvod Šultes.

„Třeba Sparta proti nám velmi dobře bránila. Kdybychom ale byli o něco přesnější, dostali bychom se tam. Jenže jsme hodně kazili a nedostali se do naší kombinace , jako v předchozích zápasech.“

Recept na Sigmu? Tvrdost

Soupeři Hanáků také čím dál častěji používají k zastavení jejich kombinace nefotbalové zbraně.

Extrém v tomto směru nastal v utkání v Teplicích na hřišti připomínajícím močál. Drobné ústrky na hranici pravidel sudí Matějek toleroval a nakonec odpískal domácím jen sedm nedovolených zákroků. A Sigma poprvé prohrála.

„Neřekl bych, že tvrdá hra je na nás recept. Podle mě se s tvrdostí soupeře dokážeme vyrovnat,“ tvrdí Šultes.

Jako handicap nevidí ani to, že v týmu není tolik silových typů, o čemž několikrát mluvil trenér Psotka.

„Jsme jiný mančaft. Menší, běhavější a techničtější. Já sám jsem třeba v soubojích cítil, že nám oproti Spartě síla chyběla. Ale myslím si, že je to spíš o jednotlivcích, ne o tom, že bychom byli špatně připravení. Něco se dá naposilovat, ale že má někdo devadesát kilo a druhý sedmdesát, s tím se nedá nic dělat,“ tvrdí Šultes.

„My máme jiné mužstvo a jsme schopní prosadit se jinými zbraněmi, třeba rychlejší a přesnější kombinací. I když se nám to v posledních dvou utkáních nepodařilo,“ dodal.