Fotbalovým fanouškem byl už od mládí. Rovnice Svatopluk Hudec = Sigma Olomouc platila dlouhých 74 let.

„Je to pro nás zármutek. Byl to člověk spjatý napříč generacemi celé Sigmy,“ reagoval na smutnou zprávu bývalý hráč modro-bílých a v současnosti trenér Tomáš Janotka.

„Vzpomínáme na něj jen v dobrém. Vždycky nám chodil pomáhat na trénink a byl to super člověk. Měl srdíčko jenom pro Sigmu a pro fotbal,“ potvrdil bývalý olomoucký kouč Karel Trnečka.

„Pan Hudec se stal pomalu takovou legendou SK Sigma. Byl to obrovský fanda s velikým srdcem. Nezištný člověk, který by se rozdal a pro kluky by udělal všechno,“ říká Augustin Chromý, v současnosti trenér olomouckého B-týmu.

SRANDIČKY S „JOHNEM“

„Prvně jsem ho zažil, když jsem dělal asistenta u áčka. Nejvíc si rozuměl asi s Petrem Uličným. Někdy s ním ze srandy diskutoval i sestavu,“ usmál se Chromý při vzpomínání.

Svatopluk Hudec měl své místo v klubu pevné. Tohle nepsané pravidlo všichni respektovali.

„Vždycky když přišel nový trenér do Sigmy, tak se pan Hudec přišel všech zeptat, jestli by mohl podávat při tréninku balony. Měl pokoru a velkou skromnost,“ oceňuje Chromý.

„Přišel, pokorně se zeptal. V tomhle byl skvělý,“ přikyvuje Janotka.

„Vždycky, když jsme na tréninku stříleli na bránu, tak jsme mu říkali, ať si dává pozor. Postával vedle brány a my jsme se báli, ať ho netrefíme. Vždycky tak nějak přikyvoval, ale za minutu u té tyčky stál znova. Měli jsme o něj obavu, ale on měl svoji hlavu a pokaždé nám ty balóny ochotně podával. Byla to jeho každodenní náplň,“ vzpomíná Janotka, bývalá hráčská opora Sigmy.

Na tréninky a zápasy chodil, kdy to jen šlo. Pokud se nemohl zúčastnit třeba z důvodu nemoci, vždycky to těžce nesl.

„Stál tam bez ohledu na počasí, vydržel i v dešti, někdy byl zase zmrzlý. V Řepčíně běhával pro balon až k plotu, což je velká vzdálenost. Jeho láska k fotbalu byla obrovská a on taky říkával, že právě tohle jej drží. Že musí přijít na trénink a hýbat se. Říkal, že ho to nabíjí,“ vzpomíná Chromý.

„On si vždycky rád vykládal, fotbal byl jeho život. A myslím si, že to, že chodil do fotbalové společnosti, ho drželo nad vodou a při životu. Sigma byla jeho vášeň,“ doplňuje Janotka.

Není třeba dodávat, že Svatopluk Hudec nepracoval na fotbale pro peníze.

„Pan Vít (Jiří Vít, tehdejší trenér, masér, či kustod Sigmy, pozn. red.) mu pak třeba dal staré věci ze skladu a on byl za to šťastný. A hlavně proto, že to byly sigmácké věci, přímo z klubu, přímo od hráčů,“ vyprávěl Chromý.

„Párkrát jsme ho taky vzali na výjezd na zápas a pro něj to byl tehdy zážitek,“ dodal Trnečka.

OPTIMISMUS A FANDOVSTVÍ

Stejně tak jako Svatopluka Hudce nabíjela energie ze strany mladých fotbalistů, tak on vyzařoval euforii zpět do týmu.

„Klukům pomáhal, fandil jim. Vždycky když odjížděli na zápas, nebo se vraceli, tak u stadionu čekal. Když byl nějaký super výsledek a hráči se vraceli třeba ze Sparty, klidně čekal i v noci,“ upozornil Chromý.

„Dělával pořadatele na hřišti číslo dva. Vždycky mi podal ruku a popřál mi štěstí, ať nám to vyjde, ať hrajeme tak, jak vždycky a dáváme hodně gólů. Vždycky sršel optimismem a obrovským fandovstvím. Strašně moc to prožíval. Já jsem si v ty chvíle vždycky říkal: sakra, musíme bojovat už kvůli lidem, jako je on,“ prozradil Chromý.

„Byla to naše duše. Vždycky jsem říkal, že když už pro nic, tak pro něj musejí kluci bojovat a jezdit.“

MUZIKANT V KABINĚ

Svatopluk Hudec byl v neposlední řadě velký vtipálek. Nezapomenutelné jsou jeho návštěvy ve fotbalové šatně.

„Když bylo po konci sezony, nebo před sezonou, tak mě poprosil, jestli by mohl do kabiny popřát klukům. Hrál jim na housle po vítězném zápase, vždycky si s nimi zazpíval písničku Ta naše jedenáctka válí,“ vyprávěl s úsměvem Chromý.

„Byl to takový inventář v kabině, na trénincích nebo na zápasech. Byl stálicí kabiny a celého A-týmu a nechyběl na pozápasových oslavách,“ líčil Tomáš Janotka.

V posledních letech se Svatopluk Hudec dostal i na oči veřejnosti. Byl nepřehlédnutelnou postavou oslav sta let výroční založení klubu.

„Marketingový manažer David Holly ho dobře vtáhl do dění a když byly velké akce, tak zpíval s Petrem Uličným. Myslím, že to pro něj byla velká odměna,“ říká Chromý.

Duše olomouckého týmu tak nechyběla na pódiu během netradiční tiskovky na Horním náměstí nebo při slavnostním výkopu Zápasu století.

V neděli tohle velké fotbalové srdce dotlouklo.

„Zdravil jsem se s ním vždy ve VIPce a byl stále plný optimismu,“ vzpomínal trenér Trnečka na poslední setkání s panem Hudcem.

„Člověk teď ani nemůže jít na pohřeb, to je na nic,“ uzavřel smutně Karel Trnečka.