A Hanáci se proto mohli těšit z vítězství 2:1 na nebezpečným týmem z Liberce. Ordoš se dlouho trápil a musel si z ochozů od nespokojených fandů vyslechnout svoje. Tentokrát si užil ovace, když střídal, s číslem sedm symbolicky v 77. minutě, sklidil pořádný aplaus.

Konečně jste se dočkal gólů. Byly to těžké situace k zakončení?
První gól, to jsem zůstal stát na zadní tyči a šel jsem tam naslepo. Protože to byl takový balon do šprajcu s gólmanem Hauzrem. Nějak to tam propadlo, ani nevím jak, pořádně jsem to neviděl. Druhá branka, to byl fantastický centr od Kuby Heidenreicha a myslím, že se mi to podařilo trefit krásně.

Co jste všechno zkoušel proti tomu střeleckému zakletí?
Já už nevím (úsměv). Zkoušel jsem všechno. Ale trenér mě uklidňoval, ať pracuju dál stejně, že góly přijdou. A to se potvrdilo.

Ten první gól, byl to takový ten ušmudlaný, co láme ty nezdárné série?
Asi takový ten klasický, že když se útočníkovi dlouho nedaří, tak se modlí, aby dal nějakou šmudlu. Doufám, že tento gól to zlomil.

Měl jste nějaký stres z toho, že jste tak dlouho nedal branku?
Ne, já jsem to tak nebral. Trenér mě v tom hodně uklidňoval. Je to ale takové blbé, když to dlouho nepřicházelo, ale zaplaťpánbůh, že to přišlo alespoň teď.

Vychutnal jste si při střídání potlesk, že diváci už nekřičeli vystřídej toho Ordoše?
(smích) Zadarmo drahej. (smích) Určitě jsem si to vychutnával. Jsem rád, že jsem ty dvě branky dal, určitě mi to psychicky pomůže.

Ale z jednoho povedeného zápasu se dlouho nedá žít.
Tak doufám, že z toho žít dlouho nebudu. (smích). Věřím,ž e přijdou další góly.

Pomohlo vám to, že jste v předchozích dvou zápasech nehrál od začátku, naposledy v Budějovicích vůbec?
Určitě. Beru to tak, že trenér potřeboval udělat změnu. Podržel mě dost dlouho, osm zápasů jsem hrál v základu a nedal gól. A změna musela přijít. Myslím, že byla užitečná.

Mohl jste dát více než dvě branky.
Vždycky chyběly dva tři kroky do skluzu. Alespoň, že byly ty dvě. A máme tři body.

Ale v závěru se vám to mohlo vymstít. Liberec vás trošku mačkal. Vy už jste seděl na lavičce, byly to pro vás nervy na lavičce?
Posledních deset minut nebylo nic příjemného. Sedl jsem si a hned jsme dostali gól. Tak si říkám: Aha … Ale myslím, že jsme to zvládli. Oni začali nakopávat balony a to je něco pro naše stopery, vysoké balony.

Cítil jste se nějak jinak než v předchozích zápasech? Nebo to bylo stejné a jen jste dal ty branky?
Byla mi zima prvních deset minut (smích). Ne, ne, vždycky se hraje jinak, když dáte gól do dvacáté minuty. To se potvrdilo i tentokrát.

A potvrdilo se to i tom, že jste měli nezvykle mnoho parádiček.
Pak už si trošku jinak věříte, když vedete. Když se daří, tak se zvedne celý mančaft, ne jen jeden hráč.