Dá se říct, že na své narozeniny jste „udělal zápas“. To je asi příjemný pocit, že?

Je to super pocit. Škoda té neproměněné šance. To se musí dávat. Bylo by to 3:0 a v Jablonci bychom měli daleko větší klid. Ale i tak můžeme být spokojení. Konečně jsme prolomili tu smůlu. Když dal Hořa (Tomáš Hořava – pozn. red.) gól, tak to z nás všechno spadlo. Šlo vidět, že se všichni na hřišti cítíme daleko líp. Předvedli jsme dobrý výkon.

Na další takový váš výkon si musíme počkat zase na příští rok?

To nevím. Snad ne. Takových čtrnáct dní už se zase cítím hodně dobře. Myslím, že předtím jsem si z toho zase dělal moc velkou hlavu. Teď jsem daleko uvolněnější. Doufám, že budu hrát dobře pořád (usmívá se).

Co říct k vaší gólové přihrávce Pavlu Šultesovi? Vypadalo to, že můžete zakončovat i sám.

Šel jsem hodně z boku, bylo by to asi těžké prostřelit, protože gólman mi tam dobře vykrýval prostor. Viděl jsem tam Šultyho (Pavel Šultes – pozn. red.), takže jsem to zkusil naprat. Důležité je, že jsme dali gól jako mužstvo, nemusím to být nutně já. Stejně radši na góly nahrávám (usmívá se). Ale vím, že ty góly jsou potřeba, i pro psychiku hráče je to lepší, když dá gól, třeba příště.

A co další vaše šance?

Při té první jsem neměl moc času, tak jsem zkusil vystřelit, protože všechno ostatní už se mi zavřelo. Při té druhé a větší se mi to trochu zamotalo pod nohy, takže jsme se soustředil spíš na to, abych nepředběhl balon. Pak jsem to chtěl dát podél brankáře, ale on to dobře vyškrábl. Co k tomu říct, asi to chtělo trochu víc štěstí.

Řekl jste si o místo v základu?

Já doufám, že jo. Ale když bude šlapat celý tým, tak budeme všichni spokojení.