KOMENTÁŘ MARTINA DOSTÁLA

V diskusích o aktuálním stavu české kopané převládají témata jako reprezentace, neúspěchy klubů v pohárové Evropě nebo brzké odchody mladých hráčů do zahraničí.

Všechno jsou to vážné věci zasluhující širokou debatu.

Do pozadí se ale trochu dostali fanoušci a atmosféra na fotbale, tedy jeden z nejdůležitějších faktorů, ve kterém Česko za fotbalově vyspělým světem zaostává.

Ještě mi v hlavě doznívají někdy monotónní, ale jinak velmi příjemné chorály slováckých Fanaticos.

Atmosféru na stadionu Miroslava Valenty seniora může Slovácku závidět prakticky každý klub v Česku.

Právě tam se nyní podle mého názoru udává největší progres v přístupu českých fanoušků k fotbalu.

Samozřejmě, ani na Slovácku nemůžou eliminovat pár individuí, co si chtějí vybíjet agresivitu, ale tomu nelze zcela zabránit.

Jako celek vystupují slováčtí Fanaticos naprosto bezkonkurenčně.

Až na pár ojedinělých výkřiků z jejich úst neslyšíte hrubé nadávky, nepřejí smrt soupeřům, nekřičí půl zápasu na sudí.

A že se zrovna prohrává? Nevadí, obrovský kotel si dál jede tu svoji o krásné Moravě…

Kdybychom pátrali po příčinách, zcela určitě bychom došli i k faktu, že Slovácko je prostě regionem, který má k podobným aktivitám blízko.

Atmosféru Uherského Hradiště jsem si oblíbil už jako student jezdící na tamní Letní filmovou školu. Ačkoli je fotbal trochu jiným spektáklem, atmosféra je velmi podobná, prostě srdečná a přátelská.

Fanoušci ostatních klubů by měli na chvilku zapomenout na svoji příslušnost, dát stranou rivalitu a pozorně se zadívat na to, jakým způsobem si na Slovácku takovou atmosféru dokázali postupně vytvořit.

Jejich cesta je minimálně inspirativní.