To první se Aleši Škerlemu povedlo, to druhé již nestihne.

Vinou zdravotních problémů se 35letý někdejší výborný obránce rozhodl ukončit profesionální kariéru.

Nově je Škerle prodlouženou rukou kouče Václava Jílka.

Fotbalista na sklonku kariéry, nebo nový vedoucí mužstva u ligové senzace. Bylo to těžké rozhodování?
Spíš se to seběhlo tak, že už mi nesloužilo zdraví, protože půl roku jsem nebyl schopný zasáhnout ani do tréninku. Podstoupil jsem dvě operace třísel, takže když přišla tahle varianta, nebylo už nad čím přemýšlet. Hlava by chtěla hrát dál, ale tělo už mi vystavilo stopku.

Co nová role obnáší?
Měl bych klukům poskytnout veškerý servis a komfort, který si budou přát. Budu se starat o chod mužstva, aby vše fungovalo, jak má. Týká se to například ubytování, dopravy, stravování a tady těch věcí kolem.

Takže hodně nového učení?
Celou dobu jsem se v tom pohyboval, takže víceméně vím, co to obnáší. Mě tady ta kancelářská, administrativní práce baví, takže pro mě to je zase další činnost, kterou budu dělat rád.

Když jste se vracel z Bohemky, prohlásil jste, že byste chtěl dosáhnout na metu 300 ligových zápasů. To už se nepovede…
To byl jen takový další cíl do budoucna, ale stalo se, co se stalo… Člověk to musí brát tak, že těch startů je i tak požehnaně. Jsem spokojený, spíš bych si teď přál, aby ta další kariéra byla aspoň stejně tak dlouhá jako ta hráčská.

Nejlepší období? Pohárové s Evertonem 

Jaké vzpomínky ve vás zůstanou?
Je toho hodně, bylo to krásné období. Člověk by si to samozřejmě rád prodloužil, ale jednou to skončit musí, nejde hrát donekonečna. Pro mě je jedině dobře, že to vyšlo tak, že můžu hned v prostředí, které znám a ve kterém jsem se dlouho pohyboval, pokračovat dál. Je to asi ta nejlepší varianta, která mohla nastat.

Dokázal jste si vůbec někdy na začátku kariéry představit, že vydržíte takřka 13 let na té nejvyšší úrovni?
Vůbec! Když jsem přicházel do Olomouce, v juniorce jsem si tehdy říkal, že bych byl rád aspoň za jeden ligový start. Nakonec to dopadlo trochu lépe (úsměv). Je to krásné a budu na to rád vzpomínat. A doufám, že s klukama teď zažijeme další pěkné věci, na které budeme taky časem vzpomínat.

Dá se vypíchnout nějaký nejlepší moment?
Nejlepší období bylo jednoznačně to pohárové, když jsme v Evropě hráli proti Aberdeenu a Evertonu. Na to jsme pak navázali vítězstvím poháru pod trenérem Uličným a hned na to jsme vyhráli i Superpohár. To jsou největší úspěchy celé kariéry.

Má současná Sigma na to, aby se na Andrově stadionu v dohledné době také hrála pohárová Evropa?
Já si myslím, že pokud k tomu kluci přistoupí stejně jako na podzim, kádr na to tady určitě je. Teď jsou tady samí hodně mladí kluci, my jsme tenkrát, když jsme dosáhli těch úspěchů, byli starší a zkušenější. Ale to je jedině dobře, protože se mohou posunout hodně daleko.

Léto 2009: když Sigma hrála s Evertonem

Na "prales" moc prostoru není 

Vám jako bývalému stoperovi se musela líbit zejména dvojice Radaković – Jemelka, ne?
To teda. Vždycky to samozřejmě může být lepší, ale tu laťku nasadili hodně vysoko. Říkal jsem si, že lepší období pro můj konec nemohlo nastat. Džema (Václav Jemelka) svou šanci chytil úplně par excellence, myslím, že toho má v kariéře hodně před sebou. A o Urošovi se vědělo, že je kvalitní, tam to nebylo takové překvapení jako u Vaška. Oba jednou budou top stopeři v lize, Sigma pro ně není konečná. Spíš startovací stanice.

Budete ještě někde pokračovat v hraní? Třeba v „pralese“ jako Tomáš Ujfaluši ve Staré Vsi?
Nějaké nabídky už proběhly (smích). Ale vzhledem k tomu, že budu s mužstvem na každém tréninku a zápase, moc prostoru pro další hraní není. A taky nevím, jak na tom budu dál zdravotně, takže třeba budu rád jen za to, když se někdy zapojím do tréninku s klukama v Sigmě.