„Pořád jsme na sestupových místech a zbývají tři kola. Až po sezoně si můžeme říct, jestli nám to pomohlo nebo ne," hodnotil.

Byl to váš nejdůležitější gól kariéry?

To se uvidí až po konci sezony, jak moc byl důležitý. Uvolnil jsem se a naštěstí jsem se trefil. Minule doma se Slavií jsem velkou šanci zazdil. A jestli jsem mířil? Samozřejmě, to se vždycky přece musí říct (smích). Ale je jedno, kdo střílí góly, potřebujeme vítězství.

Užil jste si třetí ligový gól v kariéře a kapitánskou pásku?

Třetí? Těch mám, co? (smích) Mám z toho radost, góly jsou pro hráče důležité. A páska? Šel jsem první na hřiště, to je vše. Je to potěšení a čest, ale nic se pro mě neměnilo. Naštěstí už jsem párkrát s páskou zaskakoval, takže nebudu nic dávat do kasy.

Dolehla na vás ze začátku důležitost utkání?

Samozřejmě. Jinak se hraje, když o nic nejde a hrajete střed tabulky. To si můžete víc dovolit s tím, že to nějak dopadne. Takhle musíte hlavně řešit obrannou část, aby se nedostávaly branky, protože to nás taky hodně trápí. Když máte za sebou tři vítězství v řadě, hrajete v pohodě až do konce a chcete dát další a další branku. Ne jako když hrajete o padáka.

Branku jste však opět dostali, přitom se nejednalo o žádnou gólovku.

My stopeři jsme měli své hráče, centr šel za nás. Bohužel tam jejich hráč vyplul na zadní tyči sám. O poločase jsme si to vyříkali, že není možné, abychom na útočné polovině ztratili míč a soupeř si bez problémů běžel až k naší šestnáctce. Tak jednoduše se tam nemůže dostat, chyběl důraz.

Po góle jste měli opět hlavy dole. Jak těžké se pak bylo namotivovat?

Je to psychicky náročné dostat se zpátky do hry… Dostaneme se nahoru, vedeme a pak soupeř vyrovná po zbytečném centru.

Bylo pro pás oživením, když se krátce po poločase dostalo do hry ofenzivní duo Ordoš – Mahmutovič?

Ochozy byly rády, to je samozřejmé, jsou to jejich miláčci. Utkání se nějak vyvíjelo, bylo to otevřené, soupeř byl unavenější, takže tam měl Michal Ordoš více možností a prostoru. To mu myslím vyhovuje, což ukázal.

U stoperů začíná rozehrávka. Jak velký je pro vás rozdíl, když nastoupí Malec, Chorý nebo Mahmutovič?

Tomášové Malec a Chorý jsou si podobní, ale Aidin je spíš náběhový, ten potřebuje míče za obranu. Ale pro mě osobně? Já to moc nerozehrávám, spíš se snažím udělat prostor pro záložníky, kteří tu hru tvoří.

Proč jste se pak tak báli o výsledek, když jste hráli v početní převaze?

Jablonec to zjednodušil, dal nahoru tři útočníky a cpali to do nás. Když jsme to odvrátili, tak jsme nepodrželi míč, abychom si trochu oddechli v defenzivě. Měli jsme hodně ztrát, bylo to těžké. A také jsme měli štěstí, že to kolikrát v dobré pozici netrefili. Byli jsme nervózní, jsme totiž v nelehké situaci, kdy potřebujeme získat body.

Hodně jste toho v mládežnických kategoriích Sigmy odehrál s Martinem Doležalem. Jaké byly souboje s ním?

Vždycky říkám, že můžete být kamarádi, jací chcete, ale během devadesáti minut je to pro vás nepřítel. Ale po zápase si podáme ruku a pokecáme.

Sledoval jste po očku výsledek Příbrami?

Ne. Furt jsme se dívali celou sezonu, kdo jak bude hrát, ale hlavně potřebujeme bodovat my. To se teď povedlo, ale ještě to nic neřeší, zbývají tři kola.

Nakopne vás konečně vydřená výhra k lepším výkonům i venku?

Uvidíme. Říkáme si po každém zápase, že nás to nakopne… Lidem se to sice tentokrát možná tolik nelíbilo, ale hráli jsme zodpovědněji dozadu, abychom to zvládli. Když s takovým přístupem nastoupíme i venku, jsme schopni něco dovézt.

Co vzhledem k ostatním výsledkům řeší výhra nad Jabloncem?

Vůbec nic. Pořád jsme na sestupových místech a zbývají tři kola. Až po sezoně si můžeme říct, jestli nám to pomohlo nebo ne.

Nicméně před tímto kolem vypadala vaše situace mnohem hůř, ne?

Jo, ale tohle už jsme si říkali asi osm kol zpátky. Ale nepotvrzovali jsme domácí body venku, teď je musíme přivézt a spoléhat na ostatní soupeře, že ztrácí.