Návrat do jámy lvové. Jako když neposlušný syn přijede domů. Jenže s jiným občanstvím, s jinými zájmy.

Tak nějak se mohl cítit v pondělním ligovém utkání v Olomouci letenský záložník Kamil Vacek.

Právě na Hané fotbalově vyrostl. Tam okusil první velké fotbalové zápasy. A také tam začal jeho osud utečence a psance.

To když v sedmnácti letech odmítl s olomouckým klubem podepsat dlouhodobou profesionální smlouvu. A utekl bez jakýchkoliv vzkazů hledat štěstí do bundesligového Bielefeldu. „Nezachoval se příliš férově ke klubu, který ho vychoval,“ komentoval tehdejší rozhodnutí největší naděje olomoucké kopané šéf klubu Jiří Kubíček.

Německá štace skončila pro Vacka loni v létě, kdy si ho vyhlédl kouč Bílek a přivedl na Letnou. „Cítil jsem se v pondělním utkání po příjezdu nepřirozeně. Ale zároveň jsem se těšil,“ přiznal po utkání objev prvních dvou jarních kol.

V obou vstřelil branku a patřil k nejlepším hráčům Sparty. Utkání s Olomoucí se mu příliš nevydařilo. Nebyl tolikrát u míče, nedostal se ke střele. „Nemohlo se to lidem líbit. Hrál se antifotbal. A nás mrzí, že jsme tu nedokázali vyhrát. Měli jsme na to,“ komentoval dění na hřišti mladík.

On sám byl určitě pod drobnohledem svých nejbližších. Vždyť doma v Olomouci na Andrově stadionu hrál naposledy před dvěma a půl roky. „Psala mi před zápasem spousta lidí. Ale na to nemůžete myslet,“ říkal juniorský reprezentant. „S úvodním hvizdem ze mě všechny tyto myšlenky spadly,“ dodal vzápětí.

I po zápase zůstal na „letenské straně“. To když se před kabinou potkal s Jiřím Kabíčkem. Při podání ruky se mu ani nepodíval do očí. Jen podepsal paní vrátné několik kartiček se znakem olomouckého klubu a zmizel mezi novými spoluhráči.