Na obranu Olomouce se valily brejky. Defenzivní čtveřice je těžko mohla zachytit. „Já si nemyslím, že by to mělo být jenom defenzivní čtyřkou. Bránit musí celý mančaft!“ rozčiloval se Hudec.
„My jsme hlavně v první půli vůbec nepodrželi vepředu balony. Nic. Nechali jsme Slavii kombinovat uprostřed hřiště. Pak už bylo těžké zastavit jejich brejky a kombinace, co tam procházeli,“ dodává stoper s výtečnou hrou hlavou.
I když ne za vše může a mohla obrana, všechny branky Slavie měly jedno společné. Samotu opuštěných střelců, klid a čas v zakončení. Byť ve vápně Hanáků.
Trestuhodné?
„Určitě. Myslím, že druhý a třetí gól jsme jim darovali sami po vlastních chybách, kdy jsme ztratili balón. Snížíme na 1:2, dostaneme se do hry a z vlastního autu dostaneme takový hloupý gól!“ pokračoval roztrpčeně.
Smazání pokut, o které fotbalisté Sigmy hráli, v dešti nevyšlo. Vůbec. „Hrajeme hlavně sami za sebe. Za výkon v Jablonci jsme dostali nějakou pokutu, je jenom na nás, jak se ji budeme snažit smazat. Jestli budeme hrát tak, jak jsme hráli v první půli, tak to nepůjde,“ uvědomuje si.
Měla Slavie hrající o ligový trůn o poznání větší motivaci i kvalitu? „Slavie se chtěla dotáhnout na Spartu na jeden bod. Hlavní příčinou prohry ale nebyla ani tak motivace, jako to, že jsme vepředu nepodrželi balon. Kolmými přihrávkami se dostávali do brejků,“ opakuje.
Martin Hudec sváděl nespočet soubojů s makedonským zabijákem Gocem Toleskim. A ne jednou se jeho loket objevil v Martinově tváři. „Určitě si pomáhal lokty. Je to výborný útočník,“ přesto chválí autora první branky.
Jak s ním souboje bolely?
„Tak bolely. Některé souboje ano. Ale to je fotbal. Nedá se hrát bez osobních soubojů. Prostě člověk musí být na tohle připravený,“ zůstává klidným.
Jeho spoluhráče chytaly v závěru křeče. Jakuba Heidenreicha dokonce do obou noh. „Mě křeče nechytaly. Každý zápas je náročný. Je otázka, jak se s tím hlavně po psychické stránce každý vyrovná,“ dodává.
