Jeho zařazení na pravý kraj obranné čtveřice bylo pro mnoho fanoušků velkým překvapením. Jeho výkony na zmíněné pozici byly překvapením ještě větším. Zdá se, že Daniel Silva Rossi (*1981) našel své pevné místo v olomouckém kádru.
„O tom, kde budu hrát, rozhoduje trenér. A ten post, kde jsem začal hrát, se mi líbí. Ale jsem schopný hrát kdekoliv,“ říká hráč, který zatím za Sigmu odehrál 24 utkání a vstřelil jednu branku.
Začnu trošičku netradičně. Zachytil jsem na nějaké diskusi na internetu, že byste se rád vrátil do Brazílie. Co je na tom pravdy?
Zažíval jsem tu těžké období. Předtím, než jsem začal hrát, jsem se čtyři nebo pět měsíců zotavoval. To bylo takové smutné a připouštěl jsem si i to, že bych odešel. Ale pak jsem se uzdravil, začal jsem hrát a už to bylo dobré. Takže v současné době o odchodu neuvažuji.
Stalo se vám někdy předtím, že byste takhle dlouho nehrál? Pro fotbalistu je to přece jenom těžké, když si půl roku nezahraje.
Podobné věci se ve fotbalistově životě vyskytují. I mně už se v minulosti přihodilo něco podobného, ale nikdy ne na tak dlouhou dobu. Připadal jsem si tu hrozně osamělý, nikomu jsem pořádně nerozuměl, to bylo nepříjemné.
close
zoom_in
Nepříjemným by pro vás mohl být i fakt, že žijete tak trošku v Melinhově stínu. Nepociťujete to tak?
Ne, to rozhodně ne. Melinhovi v žádném případě nic nezávidím. Já jsem tu jako zaměstnanec klubu, jsem placený za to, abych hrál fotbal. A jestli mě fanoušci nemají rádi, tak s tím stejně nic neudělám. Vždy mi bylo jedno, co si o mně kdo myslí. Jsem tu, abych pracoval.
Fanoušci si ale o vás nic špatného nemyslí, naopak, řekl bych. Myslel jsem tím spíše zájem médií a podobně. Melinha je v novinách, v televizi plno, ale vaše výkony jsou taky dobré a nemluví se o vás. Takhle to bylo původně myšleno.
Takhle je to ale v každé životní oblasti. Aspoň v těch týmových tedy určitě. I když jsou všichni dobří a každý se svým dílem podílí na té společné práci, nakonec se většinou najde jeden, o kterém se víc mluví a je víc vyzdvihován. Někdy, i když to není založené na pravdě. Což ale není Melinhův případ, u něj je to právem.
Hrát můžu na jakémkoliv postu
Ze sestavy jste vypadl kvůli zranění. Pak jste se do ní vrátil díky zranění Aleše Škerleho. To je asi fotbalový život a nedá se s tím nic dělat.
Trvalo mi strašně dlouho, než jsem se z toho zranění úplně doléčil. Jakmile jsem byl zdravý, trenér mě nechal hrát na mé původní pozici ve středu zálohy. Ale ještě jsem nebyl úplně rozehraný a nedělalo to dobrotu. Pak mě trenér Psotka postavil do obrany a tam jsem se chytl.
Nemrzí vás trošku, že jste přišel o to místo ve středu zálohy?
Ano. (směje se) Do jisté míry mě to mrzí. Ale ve své kariéře už jsem vyzkoušel různé posty. Jak v Brazílii, tak třeba v Japonsku, kde jsem hrával na pravé obraně taky. Ale jak už jsem říkal, jsem zaměstnancem klubu. O tom, kde budu hrát, rozhoduje trenér. Ten post, kde jsem teď začal hrát, se mi taky líbí. Jsem schopen hrát kdekoliv.
A zdá se dokonce, že jste možná pro soupeře nebezpečnější z obrany než ze zálohy. Váš tah na bránu z pozice pravého beka je obdivuhodný.
Ono se to moc nedá srovnávat. Protože za trenéra Pulpita jsme hráli úplně jiný fotbal a chtěl po nás něco jiného, než co po nás chce teď trenér Psotka. Ta hra je celkově úplně jiná.
close
zoom_in
Japonský fotbal je úplně o něčem jiném
Vypadá to, že vám tedy ta pravá strana vcelku svědčí. Nebojíte se, že tam zůstanete už napořád?
Já jsem zvyklý, že se ty posty střídají, a ono by tak mělo možná i být. Trenér by měl zkoušet hráče na různých pozicích, pak se může ukázat, že mu to někde svědčí i lépe, než hrál do té doby. Ale to je věc trenéra.
I jako pravý obránce na výbornou spolupracujete s Melinhem. To vám řekl trenér, nebo jste se tak navzájem domluvili? Když jste na hřišti, jde většina útoků přes pravou stranu, právě díky tomu, že si to s Melinhem narazíte.
Většina klubů více útočí po pravé straně. Tím pádem jsou zatížení hráči na naší levé straně. A naší výhodou je, že vlevo máme velice rychlé fotbalisty a když se pak přenese hra napravo k nám, mám tam spoustu volného prostoru. Čímž vzniká prostor pro rychlé útoky.
Před časem se hovořilo o tom, že si chcete vyřídit italské občanství. Je to ještě aktuální?
Předtím tam byly nějaké problémy s pasem, ale teď bych to chtěl konečně vyřídit.
Jak už jste říkal, působil jste v Japonsku, v Kawasaki. To je pro Čechy dosti exotická soutěž. Dá se to nějak srovnat, česká a japonská liga?
Nedá se to srovnávat už jenom tím, jak se v Japonsku přistupuje k fotbalu. Ta fotbalová kultura tam není tak rozvinutá. V Evropě je podstatně těžší se prosadit, protože kluby jsou tu více vyrovnané.
Čtu o řecké kultuře
close
zoom_in
O vás se ví, že na fotbalistu máte nezvyklého koníčka. Tím je četba. Co právě čtete?
Čtu velice rád. V podstatě je to dané i tím, že jsem tu sám a mám spoustu volného času. Takže čtu, dívám se na filmy a občas si zajdu se spoluhráči ven. (pátrá v paměti) Teď si nemohu vzpomenout na autora té knihy, kterou čtu. Je to nějaký Němec a je to o počátcích a vzniku řecké kultury.
Jak si teď užíváte situaci, kdy Sigma nehraje o záchranu a naopak je nahoře a hrajete pěkný fotbal, který se lidem líbí?
Užívám si to. (směje se) Vidím obrovský rozdíl v naší hře, tak jak ho asi vidí všichni. Změnilo se naše pojetí, od defenzivního k ofenzivnímu. A vychází nám to mnohem líp. I já jsem mnohem spokojenější, než tomu bylo předtím.
Vy jako Brazilec máte určitě raději výsledek 5:4 než 1:0, že?
Ano, pochopitelně. Je to lepší, když víc útočíme.
Trenér Psotka je s vašimi výkony na pravé obraně velmi spokojený. Akorát si trošku postěžoval, že ještě chybí ta potřebná komunikace. Prý už ale máte učitele češtiny?
Myslím si, že pro mě osobně to problém není. Fotbalová řeč je trošku jednodušší a každý máme svoji pozici, každý víme, jak ji hrát, a není se o tom potřeba moc bavit. Ale pokud si trenér myslí, že by se mělo něco zlepšit, tak má asi pravdu. Učitele už mám, ale začnu se učit až od Nového roku.
Nejhorší slovo? Čtvrtek
Bylo to myšleno spíše tak, že když vám někdo zakřičí, kam máte jít a podobně, že to může být problém.
Prakticky rozumím všem pokynům, které se na hřišti objevují. Navíc mluvím anglicky, takže se nějak vždy domluvíme. Ale já nejsem zrovna hovorný typ. (usmívá se)
Melinho třeba říká, že česky se nikdy nemůže naučit, že je to strašně těžký jazyk. Jak to vidíte vy?
Určitě to nějak musí jít. Ale dá to zabrat, hlavně kvůli takovým hláskám, jako je r nebo ř (pokouší se vyartikulovat zvuky podobající se těmto hláskám). Nebo den čtvrtek (opět se pokouší), to se snad ani nedá vyslovit.
Sigma začala hrát po dlouhé době útočný fotbal, jak už byla řeč. Jak moc velký na to má vliv hra krajních obránců? Ptám se proto, že na obou stranách se teď pohybujete hodně ofenzivně naladění a začíná se to více podobat tomu modernímu pojetí hry krajního beka.
Pro mě je to velký rozdíl, a to v tom nejlepším slova smyslu. Trenér nám dal velkou volnost, chce, abychom hráli. A my krajní obránci speciálně. Takže to je pro nás jen dobře.
Myslíte si, že to může být ještě lepší?
Vždycky to může být ještě lepší. (smích)
Láká mě Londýn a New York
Těšíte se už na dovolenou?
Ano, velmi. Už ji potřebuji.
Jak budou vypadat Vánoce u Daniela Rossiho?
Ještě nevím, co přesně budu dělat. Melinho říkal, že bude na pláži. Já pláž zase tak rád nemám, nerad se opaluji. Snad někde ve stínu bych to zvládl. Spíše ale budu doma s rodinou, anebo budu cestovat.
Kdybyste se rozhodl pro cestování, kam by to bylo? Za tu fotbalovou kariéru jste toho už nacestoval poměrně dost.
Kdybych mohl, tak by to byl asi Londýn nebo New York.
Lákají vás velká města, proč?
Protože jsem z malého městečka, proto bych jel rád do nějakého velkého, kde je strašně moc lidí. Žije tam spousta různých kultur, které bych rád poznal. Ne, že bych neměl rád přírodu a malá města, ale chtěl bych poznat něco, odkud nepocházím.
Přítelkyně na dálku
Na webu Olomouckého deníku nedávno proběhla anketa o nejužitečnějšího hráče Sigmy. Nakonec ji vyhrál váš krajan Melinho. Koho byste zvolil vy?
Kdybych řekl Melinho, tak by to vypadalo blbě. Ale třeba Tomáš Hořava má před sebou velkou budoucnost. Hodně nám pomohl Marek Kaščák nebo taky Martin Hudec.
Několikrát se psalo, že máte v Brazílii přítelkyni, která tu s vámi nemůže být, a jste tu potom sám. Už se to nějak vyřešilo, nebo se řeší? Nebo to nejde vyřešit a zase tu budete smutný i na jaře?
Teď to nevyjde, protože ona musí napřed dostudovat doktorát. Ještě dva roky bude muset být v Brazílii, aby školu dodělala. Jsme spolu už pět a půl roku a ta situace není úplně příjemná.
Je to taková daň fotbalovému životu?
To asi ano. Ale já už se na přítelkyni teď moc těším. Za tu dobu už jsme se s tím smířili a vídáme se poměrně často. Už tu za mnou taky byla a ještě by měla přijet.
Martin Dostál, Petr Pelíšek
Překlad z portugalštiny: Eliška Lučanová
