Na jaře 1992 chasníci z Hané v Poháru UEFA proháněli ve čtvrtfinále Real Madrid. Nakonec ve dvojzápase o gól padli. Na podzim se potkali s turínským Juventusem. Mezi bitvy s těmito soupeři se vešly také rumunská Craiova a turecký Fenerbahce Istanbul. Zejména v městě na Bosporu si na jméno Olomouc pamatují bezpečně dodneška.

Zejména fanoušci rivalů Galatasaraye a Besiktase to příznivcům konkurenta rádi připomínají. Jen zkuste zavést na dovolené řeč na fotbal a Olomouc a uvidíte sami.

V roce 1992 byla Sigma na evropské scéně pořád spíš nováčkem. Vyřazením bundesligového Hamburku si ale udělala jméno a nutila soupeře zpozornět.

V novém ročníku přes Rumuny z Craiovy přešli po dvou výhrách 2:1 a 1:0. Dalším sokem byl tedy turecký obr z Istanbulu – Fenerbahce.

„Už tenkrát to byl klub s velkým renomé. Špičkové turecké kluby byli proti nám giganti. Chodili tam němečtí trenéři. Brali jsme je jako velkého soupeře,“ vzpomínal po letech tehdejší obránce Roman Pivarník.

DO POLE ŠEL MÁLEM I VANIAK

První duel v bouřlivé turecké atmosféře skončil 1:0 pro domácí.

„Vzhledem ke krizové situaci je to naše vítězství,“ vykládal po zápase trenér Karel Brückner. V Istanbulu měl k dispozici jen třináct hráčů z toho dva dorostence Homolu s Kirschbaumem.

„Když začal na začátku druhé půle kulhat Fiala, musel se rozcvičovat i náhradní brankář Vaniak, aby šel případně do pole,“ dokreslil olomoucký stratég z dnešního pohledu až bizarní situaci.

„Už tam jsme jeli bez některých hráčů, navíc přímo na místě myslím Miloš Slabý onemocněl. Byly tam pak i nějaké žaludeční problémy. Fanoušci se dozvěděli, ve kterém jsme hotelu a celou noc nám pod okny bubnovali. Byla to divočina,“ usmíval se při pohledu zpět Pivarník.

Jediná branka padla z penalty, kterou zavinil dnešní kouč Sigmy Radoslav Látal. I když, zavinil… Ayküt prý pád hodně přifilmoval.

„Ustupoval jsem před ním a on šikovně přepadl přes mou nohu.“ prohlásil Látal, jinak jeden z nejnebezpečnějších Sigmáků.

Nicméně Ismail pokutový kop proměnil a rozpoutal ohňostroj v hledišti, kde se tísnilo přes 45 tisíc diváků.

„Takový hukot jako tam, jsem už potom nezažil, i když jsem hrál na stadionech s větší kapacitou. Povzbuzování Turků bylo takové, že bylo po celý zápas nemožné se na hřišti nějak domlouvat a usměrňovat. Když dali gól, tak celý stadion doslova hořel. To už je dnes nepředstavitelné a kvůli zákazům i nemožné,“ podotkl Pivarník.

Díky několika zákrokům brankáře Luboše Přibyla Hanáci těsnou porážku udrželi a do odvety už s několika uzdravenými oporami šli s optimismem.

„Ukázalo se, že Fenerbahce není mužstvo fotbalových bohů. Máme sílu ho vyřadit,“ vykládala tehdy jedna z nich Jan Maroši.

SOUMRAK BOHŮ NA HANÉ

Byla to prorocká slova. To, co se dělo v 4. listopadu na Andrově stadionu, to do té doby Haná nezažila.

Fenerbahce i s věhlasným slovenským trenérem Jozefem Venglošem doslova vyhořel.

Za dvanáct minut to bylo 2:0 po gólech Romana Hanuse a Milana Kerbra. Do poločasu na 3:0 zvýšil Barbořík, ovšem trefil se i Turek Ayküt, což Fenerbahce vrátilo do hry.

Velkou komplikací pro něj ale byla i červená karta Ismaila. Po změně stran se „červenali“ i další dva jeho spoluhráči Gerson a Hakan. A Sigma si s přesilovkou věděla rady.

„Je těžké zápas hodnotit po takovém průběhu. Naši hráči se musejí naučit více koncentrovat a ovládat se,“ říkal Vengloš.

Skóre se zastavilo na výsledku 7:1, který určili Maroši, Fiala, Vaďura a znovu Hanus.

„Nám začátek neskutečně vyšel. Na soupeře jsme vletěli, přinutili ho presinkem k chybám a navíc jsme využili šance. Rozhodli jsme v podstatě ještě když se hrálo jedenáct na jedenáct. Oni na něco takového nebyli zvyklí a neunesli to,“ mínil po letech Pivarník.

BRÜCKNEROVA KOUZLA

„Pod trenérem Brücknerem jsme tak hráli pravidelně. Předběhl dobu. Věděl, co od mužstva chce a uměl ho to naučit. Tehdy se obecně nepracovalo na schématech rozehrávky, na tom, jak chce mužstvo presovat, nebo který hráč bude uzavírat který prostor. Ani na precizním trénování standardních situací,“ nechal Pivarník nahlédnout za oponu.

„To jsem nezažil jako hráč nikdy předtím a ani nikdy potom, když jsem šel hrát do zahraničí. Odcházel jsem v sedmadvaceti letech a kariéru končil okolo roku 2000. Ale takhle propracované to nikdo neměl. Taky jsem z toho jako trenér potom těžil. Ne snad úplně z toho, jak se tehdy hrálo, protože fotbal se vyvinul. Ale z toho, co všechno se dá mužstvo nácvikem naučit,“ doplnil Pivarník.

KONEČNÁ OD JUVENTUSU

Rozjetí Hanáci po tureckém obrovi narazili na dalšího titána. Turínský Juventus, to ovšem byla absolutní extratřída. Tamní Serie A byla na začátku devadesátých let nejlepší a nejbohatší ligou na světě.

„Byla to smůla, jinak jsme mohli jít třeba ještě dál. V týmu měli mistry světa Möllera s Kohlerem. Byl to celkově vynikající a zkušený tým,“ uznale pokýval Pivarník.

Výsledky 1:2 doma a 0:5 venku byly ale přece jen z jeho pohledu kruté.

„Byl jsem tehdy po domácím zápase na tiskovce s trenérem Brücknerem a pamatuji si, jak říkal, že nám soupeř sebral naše zbraně. Nepouštěli se do složité rozehrávky. Všechno hráli rychle dopředu, takže jsme nebyli schopní je napadat a donutit k chybám jako třeba Fenerbahce. Navíc zkušeně proměňovali šance. Hlavně u nich dávali góly skoro ze všeho,“ vybavoval si i po letech Pivarník.

„Chtěli jsme s Juventusem hrát rovnocennou partii, ale na to jsme neměli. Naše mezihra byla jalová, nedali jsme šance. Juventus využil všechny, v tom je velikost mužstva,“ řekl sám stratég Brückner hned po debaklu v Turíně.

Velký tým, aspoň na české poměry, měla tehdy ale i Sigma.

„Přišel jsem tenkrát z Dukly Praha, kde už jsem poháry zažil. V Olomouci to pro mě ale bylo zajímavé proto, že jsme jednak hráli výborný fotbal a zahráli si proti dobrým soupeřům, ale hlavně město fotbalem žilo. Bylo to fantastické. I na ligu chodilo hodně fanoušků, což v Dukle nebylo. Tam jsme hráli špičku československé ligy, ale návštěvy byly třeba tisíc lidí. Na tu dobu v Olomouci o to raději vzpomínám,“ dodal Pivarník, který si v zahraničí zahrál za Rapid Vídeň, kde zažil pozoruhodné déja vu.

„V roce 1996 jsme dostali do skupiny v Lize mistrů k Manchesteru United ještě právě Fenerbahce Istanbul a Juventus, takže jsem si proti oběma zahrál znovu,“ usmál se.

To už je ale zase jiný příběh.