Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Přes čtyři sta zápasů v první lize, to je pořádná porce zkušeností. Martin Kotůlek (*1969), někdejší stoper SK Sigma Olomouc, Banské Bystrice, Brna nebo Opavy odehrál v české nejvyšší soutěži 412 utkání. Na Andrův stadion se vrátil po devíti letech, je asistentem kouče Zdeňka Psotky.

Své zkušenosti ze 17 sezon v české elitní soutěži teď předává dál. „Fotbal jsem hrál vrcholově dlouho. Samozřejmě ty věci, které jsem poznal jako hráč, bych chtěl předat dál a nastartovat tady svou trenérskou kariéru,“ říká Martin Kotůlek.

Po devíti letech jste se vrátil do Sigmy. Měl jste z toho nějaké zvláštní pocity?
No, tak ten stadion se trošku změnil, ve srovnání s tím, když jsme odcházel. A teď jsme přišel na lavičku, kde jsem předtím nebyl (smích). Ale jinak to byl dobrý pocit. Hodně lidí tady znám, takže to nebyl zase takový krok do neznáme.

Skončil jste hráčskou kariéru definitivně?
Ano, určitě. Protože koleno mám špatné, nemám ani teď čas jít na operaci. Takže asi už hrát nebudu.

Ani nějakou nižší soutěž?
To záleží na tom, jestli mi doktoři dají koleno dohromady. teď na to nemám moc času, až v zimě, po sezoně.

Když zkusíte shrnout svoji kariéru, tak vám chybí jen angažmá v cizině?
Mistrovský titul nemám, měl jsem jedno druhé místo a dvě třetí, takže to jediné mě tady mrzelo. To, že nevyšlo jít hrát do ciziny, je jiná věc. Ze začátku jsme toho litoval, potom, až jsem byl starší a byly děti, tak už jsem se někam mermomocí hnát nechtěl. Byl jsem tady spokojený, podmínky jsme měl dobré.

V lize jste odehrál 412 zápasů. Na co nejvíce vzpomínáte?
No hlavně na poháry. Když jsme dostali silné soupeře, třeba Real Madrid nebo Juventus, takové zápasy si člověk jen tak nezahraje. To pro mě bylo nej. Teda kromě EURA a jednoho zápasu, kde jsem nastoupil proti Francií.

Říká se, že hráči mají na fotbal jiný pohled, než trenéři. Cítíte to také?
Je to trošku jiné. To jsem poznal v Holici. Pochopil jsem, že jinak přemýšlí hráči a jinak trenér.

Zkuste trošku přiblížit, v čem ten odlišný pohled je?
Hráči se soustředí jen na své výkony a pak mají volno. A když se jim nedaří nebo daří, tak je to úspěch nebo neúspěch trenéra. Kouč to má mnohem těžší, zodpovídá za výsledky a za výkony. A někdy to nemusí být tak špatné, ale nejsou výsledky a trenér skončí, i když hra není špatná.

Teď startujete kariéru trenéra. Tuhle profesi jste chtěl dělat vždycky?
Ano. Samozřejmě nic jiného neumím, hrál jsem sedmnáct let vrcholově fotbal. Myslel jsem, že bych zkušenosti, které mám, mohl předávat dál. Z toho to vyplynulo. Samozřejmě ty věci, které jsem poznal jako hráč, bych chtěl předat dál a nastartovat tady svou trenérskou kariéru.

A navíc, kdo hrál pod Brücknerem, tak už to má zřejmě jasně dané.
No, to má pak tu nejlepší školu. To k tomu také pomohlo, že jsme byli odkojeni tady tím systémem a trénováním kouče Brücknera. Což je podle mě výhoda.

V HFK už jste trénoval sám. Jak to máte teď rozdělené s koučem Psotkou v Sigmě?
Tady se zatím rozkoukávám. Mám na starosti rozcvičky, standardky nebo věci, co se týká hodnocení zápasů. Své postřehy dáme dohromady a pak to předáme hráčům.

Dlouho jste v Sigmě nebyl, ale určitě jste ten klub sledoval. V čem je podle vás příčina toho, že poslední sezony nebyly moc povedené?
Asi nebyli na stejné notě trenér a hráči. A potom možná hráči mezi sebou. Tady byla vždycky výborná parta. Nebyl jsme tady, takže do toho tolik nevidím. Ale určitě tam byl problém trenéra a kabina.

Myslíte, že současný kádr má na to, aby hrál znovu dobrý fotbal, aby Sigma byla nahoře v tabulce?
Myslím, že hráče na to máme. Otázka je, jak to zvládnou v hlavě. Liga je hlavně o tom, jak je kdo sebevědomý, to se pak odráží na výkonech. Pokud si hráč nevěří, tak je výkon špatný, jde dolů a nahoru se pak těžko dostává. Ale jak na tom v tomhle směru budeme, to ukáže až sezona.

Takže i proto jsou tréninky veselé, soutěživé, aby byli hráči pozitivně naladěni?
Byli pořád pod tlakem a to chtělo změnu. Klima na tréninzích nebylo až takové, jaké by mělo. Takže se snažíme udělat pohodu. A i když je práce v přípravě těžká a někdy stojí hodně sil, přemáhání a vůle, tak se to snažíme kompenzovat tou legrací.

Za Sigmu hrají vaši dva synové – Martin za tým U 16 a Jakub U 12. Ani jeden není obránce. To jste jim vysvětlil, že je lepší být vpředu a dávat góly?
(smích) To jsem říkal tomu mladému, ať jde raději do útoku, že ti se lépe prodávají potom někam ven. Ale ne, on je takový rychlostní typ, výborný do tahu, myslím, že předpoklady má. Starší Martin, ten zase má velkou vůli, ví, proč to dělá, má na to hlavu, má fotbalové myšlení, umí dát finálku. A jestli se pak dostane dozadu, tak to pro něj bude jen plus. Ale to ukáže čas.