Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Tým ze Střížkova, který si půjčil slavný název, se senzačně dostal mezi elitu. A včera si v ní odbyl i neúspěšnou premiéru proti Olomouci. V žižkovském vyhnanství. Jejich stadion totiž nesplňuje ligové parametry. Stejně jako ten počernický, na kterém hráli Bohemians své zápasy minulou sezonu. A tak museli do azylu. „Jsme kočovníci. Na Žižkově jsme poprvé trénovali až v neděli,“ přiznává domácí trenér Luboš Urban.

Obvyklá tlačenice před turnikety se nekoná. Letní odpoledne, televizní přenos, nepopulární „domácí“ tým i hosté z dálky. Jasná rovnice.

„To koukáte, jakej jsem udělal nábor v Kozlovně,“ pokřikuje do hloučku „domácích“ funkcionářů u vchodu na stadion Ladislav Vízek.

Bývalý hráč Dukly přišel ze své hospůdky s dalšími internacionály a trenéry. A ve svém růžovém tričku je na prořídle obsazené hlavní tribuně nepřehlédnutelný.

Stejně jako reprezentační kouč Petr Rada, jeho asistent Jaroslav Šilhavý nebo slávistický záložník Mikael Tavares.

I kotel domácích za jednou z branek, rozpálený srpnovým sluncem, je téměř prázdný. Jen sextet muzikantů vyhrává v zelenobílých dresech dechovku. Pouze deset minut. Pak mizí s několika pořadateli kdesi za tribunou. „Atmosféra nebyla špatná. Sžíváme se tady s tím prostředím,“ přiznává kapitán Bohemians Miroslav Obrmajer.

Ze šestnácti stovek fanoušků bylo víc slyšet ty hostující. Těch byla v Praze necelá třicítka. „Ani nevím, jestli jsem se cítil jako doma. Já totiž v Olomouci ještě nehrál,“ směje se olomoucký útočník Michal Ordoš. Pro něj byl pondělní zápas speciálnější. Vždyť ještě poslední sezonu hrál za Bohemians. Jenže ty vršovické s názvem Bohemians 1905.