„To víte, že mi mi to udělalo. Po všech těch letech práce, ale taky po nejrůznějších kritikách, které často přicházely i anonymně,“ svěřil se muž, který se napřesrok chystá odejít do funkcionářského důchodu.

Co pro vás ocenění od asociace malého fotbalu znamená?
Hrozně mě to pohladilo po duši. Opravdu hodně si toho cením. Loni jsem dostal ocenění od České unie sportu pro nejlepšího funkcionáře v okresu Olomouc. Už to pro mě byla velká odměna za ty roky, co se malému fotbalu věnuju. Toto ale řadím možná ještě o něco výše.

Vy jste byl i u úplných začátků malé kopané v Olomouci, že?
Je to 45 let. Začali jsme tehdy na Šibeníku, kde je opravna AOZ. Tam bylo travnaté hřiště, kde dokonce hrával kdysi pár utkání olomoucký klub Křídla vlasti. Tenkrát se hrálo turnajově, písemnosti se ale nedochovaly. O rok později už máme i první výsledky. Já jsem se dostal do vedení v roce 1973. Od podzimu toho roku už se pak hrála klasická ligová soutěž, podzim – jaro. Byl jsem zakladatel a vedoucí mužstva na Nové ulici a v roce 1984 jsem musel přestat hrát, stal jsem se členem výboru a od roku 1989 jsem předsedou spolku.

Za celou tu dobu se organizace pořádně rozrostla. Ve vrcholné éře hrálo přes 200 mužstev.
Nejvíc mužstev bylo asi 210 zhruba osm devět let zpátky. Tehdy jsme hráli první až osmou ligu. Tam jsme zjistili, že pokud by někdo chtěl z osmé ligy postoupit až do té nejvyšší, tak by o dost zestárl, takže jsme celou pyramidu reorganizovali. Dnes máme první ligu, dvě skupiny druhé ligy, čtyři třetí ligy a osm čtvrtých lig. Momentálně nám hraje 135 mužstev. Bohužel ubývají.

Proč to tak podle vás je?
Hlavní problém je práce. My jsme kdysi hrávali pravidelně od tří hodin odpoledne, což je dnes nemyslitelné. Doba se hodně proměnila. Problém je sestavit mužstvo i na pět hodin. Druhý problém, který vidím, tak je nezájem mladých obecně o fotbal. Není jich tolik, jako bylo dřív. A řešíme taky problém s rozhodčími. Mívali jsme kolem 60 rozhodčích, ale odcházejí nám. Chování je obecně agresivnější a pravidelně mi říkají, že si za 100 korun nenechají nechat nadávat.

S úbytkem hráčů, potažmo klubů se potýká i velký fotbal. Jaké jsou vlastně vztahy mezi vaší asociací a FAČR? Jste konkurenti?
Vztahy nikdy nebyly špatné. Myslím, že jsme jim dokázali vysvětlit, že jim neubíráme hráče my, ale vedoucí mužstev, kteří chtějí hrát co nejlíp. V tom je také už poměrně velký rozdíl oproti začátkům, kdy se hrálo opravdu vysloveně pro žízeň. Dnes už jde o body a o zviditelnění. My se navíc vždycky drželi myšlenky, že velký fotbal si mají hrát velcí fotbalisté a malý fotbal, ať hrají ti ostatní. Teď jsme už jediní v republice, kdo ještě drží zákaz hráčů, kteří hrají velký fotbal, s výjimkou jednoho v každém mužstvu. V ostatních oblastech jich mohou mít kolik chtějí.

To je v komunitě hráčů malé kopané hodně diskutované téma. Neuvažujete, že byste také soutěž uvolnili pro všechny hráče velkého fotbalu?
Dokud budu předsedou, tak si myslím, že to tak zůstane. Ale na druhou stranu už to dlouho trvat nebude. Bude mi 72 let. V únoru 2020 bude volební valná hromada, kde se bude volit nový výbor a já v něm už jako předseda určitě nebudu. Jak se rozhodnou moji následovníci, to se uvidí. Momentálně máme v Olomouci druhou největší základnu na počet obyvatel. Víc má jenom Praha a Hanspaulská liga. Jsem stoprocentně přesvědčený, že kdybychom uvolnili počet registrovaných hráčů z velkého fotbalu, tak nám ta základna klesne. Řada těch současných hráčů by skončila, protože už by si nezahráli. Docházelo by pak ke křížení velkého a malého fotbalu, mužstva by nezvládala odehrát zápasy a podobně.

Naznačil jste, že chystáte odchod do důchodu. To je definitivní rozhodnutí?
Už jde i o zdravotní důvody. Sám na sobě taky cítím, že člověku ubývají síly. Důchodce není tak výkonný jako člověk, který ještě chodí do práce. V pracovním důchodu jsem deset let. A to, co jsem zvládal třeba v padesáti levou zadní mi už dnes opravdu dává zabrat. Je to sedmdesát zápisů týdně, které se musejí vybrat a zpracovat, žluté karty, nedostavení se k utkání. S tou agendou je poměrně dost práce. Končit jsem chtěl už na minulé valné hromadě, ale nenašel se nástupce.

Teď už jsou?
Mám tam dva vytipované. Jeden je z Hluboček a druhý z Přerova. Ale nebude to pro ně legrace. Sice jsou mladší, ale na druhou stranu jsou zaměstnaní. Budou si ale muset poradit. Já už mám taky dost nejrůznějších útoků a urážek. Je to rok od roku horší. Kritice se nebráním. Je jednoduché říct, že tohle děláte blbě, těžší už však je říct, dělejte to takhle a takhle. Většinou to končí u té první části.

Ať skončíme pozitivně. Nejspíš vás asi tenkrát na Šibeníku ani nenapadlo, že jednou dostanete takovou cenu, že?
Samozřejmě, že mě to nenapadlo. Jsem ale rád, že mě nakonec někdo ocenil. To víte, že člověka to potěší a udělá mu to dobře. Byla to opravdu dlouhá doba a snad tedy dobrá.