Ani v Hradci Králové neopustila Vojtěcha Štěpána prokletá zranění. Ještě coby hráč Olomouce se s nimi natrápil až až.
Když se v létě nevešel mezi vyvolené trenéra Zdeňka Psotky, doufal, že pomůže v nováčkovské sezoně Hradci, jenže se, jak také jinak, zranil.
V červnové přípravě s AIK Stockholm si poranil postranní vaz v koleně. K tréninku se vrátil před necelým měsícem, minulý týden už byl v Teplicích na lavičce a proti „své“ Sigmě by už rád znovu naskočil do ligy.
Jaké máte pocity před utkáním proti bývalým spoluhráčům?
Nijak zvlášť to neprožívám. Beru to tak, že mám v Olomouci kamarády a dlouho jsem tam hrál. Ptá se mě teď na to každý, takže v tom je to možná trochu jiné, ale já osobně to beru jako každý jiný zápas. Když jsem kvůli zranění dlouho ligu nehrál, tak bych se těšil i na Příbram. I když budu hrát proti svým, tak se samozřejmě budu chtít vytáhnout. Ale nehrozí, že bych byl nějak přemotivovaný. Spíš budu motivovat kluky u nás v kabině. Vypíšu prémie v podobě nějakého občerstvení.
S hráči ze Sigmy jste v kontaktu?
V kontaktu jsem nejvíc asi s Michalem Vepřekem, zrovna před chvilkou jsem s ním mluvil. Bylo by pěkné, kdybychom hráli na sebe. Jinak v Olomouci je mým sousedem Kuba Petr, tak s tím si navzájem zvedáme stěrače. Potkávám se i s Pavlem Šultesem.
Je reálné, že byste naskočil do základu? V Teplicích jste byl poprvé alespoň na lavičce.
Poslední tři týdny jsem se byl rozehrát za béčko. Před Teplicemi jsem se bavil s trenérem, že bych už na pár minut mohl do hry zasáhnout, ale nakonec se to nepodařilo, protože jsme hodně bránili a kouč do toho nechtěl sahat. Já jsem na zápas připravený, jestli ale budu hrát od začátku, nebo jestli začnu na lavičce, to se teprve uvidí.
Cítíte se po dlouhé pauze v herní pohodě?
To béčko bylo na rozehrání optimální. Odehrál jsem tři zápasy a dal jsem i tři góly, takže jsem se dostal i do pohody. V reprezentační pauze jsem hrál za áčko přátelský zápas v Polsku, měli jsme i přátelské utkání s reprezentační osmnáctkou, takže herní zátěže jsem měl v poslední době už docela dost.
Michal Ordoš byl zraněný podobně dlouho jako vy a říkal, že občas si připadá, že se všechno učí znova. Vy už ale v návratech máte slušnou praxi.
Michalovi v tomhle určitě rozumím, protože po zranění opravdu spousta věcí, na které byl člověk zvyklý, prostě nefunguje. Já mám možná výhodu v tom, že jsem docela rychle nabral zpátky kondici, teď už docela dlouho trénuju s týmem, tak věřím, že se mi už podařilo všechno dohnat.
Jaká je v Hradci spokojenost po necelé polovině ligy?
Je to hodně nahoru dolů. Chvílemi tady v klubu byli hodně spokojení, zvládla se Sparta nebo Jablonec, ale pak se zase paradoxně nepovedl třeba zápas s Ústím nebo s dalšími soupeři, kteří jsou v našem okolí. Bodový zisk určitě není špatný, ale když se člověk podívá na tabulku, tak je jasně vidět, že i před zápasem s Olomoucí jsme v pozici, že musíme vyhrát, protože pak jedeme do Liberce a na Bohemku, kde bude těžké bodovat. Pro nás je ale kolikrát lepší hrát se třetím nebo se čtvrtým než se soupeřem, který je naším konkurentem a hraje se o šest bodů. Řekl bych, že i Sigma je paradoxně soupeř, který by nám mohl vyhovovat.
Zatím se jí ale v této sezoně hodně daří. Čekal jste to?
Dá se vlastně říct, že čekal. Hned v prvním kole jsem byl komentovat v rádiu zápas Hradce se Spartou a tam se mě ptali, koho očekávám v čele tabulky, tak jsem říkal, že Plzeň a Olomouc. Tým Sigmy je dlouho pohromadě a to je velká výhoda. Dá se říct, že všude kromě Olomouce a Plzně dochází neustále k celkem velkým obměnám a na hřišti se to projevuje.
