Ta má sice slavné jméno, ale v poslední době je spíš stínem někdejšího mužstva.

„První poločas byl pro nás ale těžký. Prvních třicet minut nebylo dobrých. Byli jsme pod tlakem, nehráli jsme svoji hru,“ říkal Dreksa a měl pravdu.

Hanáci působili zakřiknutě a nakonec šli po gólu Romana Hubníka do kabin s jednogólovým mankem.

Sparta navíc měla i další šance. Hlavně Bony Wilfried. Právě on dělal obraně Sigmy největší potíže.

„Myslím, že to bylo něco podobného, jako ti borci z Evertonu. Hrozně silný na míči, dokázal to vždycky udržet,“ chválil protihráče Dreksa.

Po změně stran už s parťákem Škerlem dokázali sílu mladíka z Pobřeží Slonoviny otupit.

„Myslím, že jsme ho trošku pokopali a ukázali mu jasně, že takhle tady teda hrát nebude (smích). Ve druhé půli navíc celá Sparta byla hodně zalezlá. Už nebyli tak aktivní jako v prvním poločase a myslím, že to dolehlo i na něj,“ soudil Dreksa.

Sigma se ve druhém poločase zvedla a hnala se za vyrovnáním. Sám prostějovský rodák měl ve 47. minutě gól na hlavě.

„Je to škoda. Šlo to kousek od šibenice,“ litoval mladý stoper.

Sparťané při Otepkově standardce na pro ně neznámého chlapce nebrali zřetel a málem za to pykali.

Hlídat mě měl ten Bělorus (Denis Kovba – pozn. red.), ale zase na mě zapomněl. Po té šanci, už mě tam pak tahal rukama a dával si na mě daleko větší pozor,“ prozradil Dreksa.

Misi s názvem Vyrovnání tak musel splnit střídající Michal Ordoš , který pak útočil i na druhý, vítězný gól.

„Hráli jsme doma, takže jsme chtěli vyhrát, ale na druhou stranu po prvním poločase asi musíme bod brát,“ díval se Dreksa na věc střízlivýma očima.