V pátek 4. března to bylo přesně třicet let od zápasu s Realem Madrid, vzpomínáte na něj ještě?

Člověk si ani neuvědomí, že to je tolik let. Jsou to krásné zážitky. Voláme si občas s Milošem Slabým, protože to byl takový můj brácha. Potkávám se i s bývalými spoluhráči a světe, div se, probíráme fotbal. třicet let hrozně rychle uteklo a teď už je ze mě spokojený děda.

Co se vám nejvíce vybaví při vzpomínce na ten zápas?

Když jsme stáli v tunelu, věděli jsme, že je plno, ale když jsme šli na hřiště, ten potlesk a skandování… Běhal mi mráz po zádech. To jsou zážitky, kvůli kterým se hraje fotbal a na které se nezapomíná.

A přímo z hřiště vám něco utkvělo v paměti?

Nějaké situace ze hřiště člověk probírá, co mohl udělat lépe, ale už to jsou jenom krátké úseky. Spíše si pamatuji, že jakmile byl vylosován Real, tak po první euforii se musely vyřešit praktické problémy, například velikost šatny hostů. Ale vedení si s tím poradilo.

Vám bylo v době zápasu 28 let, bral jste to tak, že proti vám hrají velcí hráči?

Ano, Hierro, Sanchéz, Butrageňo to byly osobnosti. Měli jsme respekt, ale ne strach. Těšili jsme se a doufali, že v domácím prostředí neuděláme ostudu. Nakonec, když už postoupíte do čtvrtfinále a vyřadíte Hamburk, tak už si musíte trochu věřit. Když se k tomu přidají trenérovi nácviky, výborná parta kluků, tak se to nakonec podařilo. Jednalo se o vyrovnané utkání. Pro mě osobně to bylo jako sen.

Brankář Jan Kvapil při angažmá v Levante
Brankář Kvapil o štaci v Levante: Áčkaři jezdili v luxusních autech, já vlakem

Povídejte.

Já jsem vlastně přestoupil nejdříve z Bohemians Praha do Zbrojovky Brno. Ale tady se mi nedařilo a skončil jsem na tribuně. Najednou za mnou přišel trenér Dobiáš, že o mě má zájem Sigma. Navíc mi nabídli byt a tak jsem přestoupil. Najednou se z tribuny dostanete do týmu, kde vám věří trenér a jste v základní sestavě. Navíc skončíte třetí v ligové tabulce a hrajete evropské poháry. Ve fotbale jste jednou nahoře a jindy dole. Užíval jsem si to a bral jsem to jako svůj vrchol.

Radek Šindelář

Věk: 57
Pozice: útočník
Kariéra: Uničov, Slavia Praha, Motorlet Praha, Sigma Olomouc, Chomutov, Žatec, Bohemians ČKD Praha, Zbrojovka Brno, Sigma Olomouc, Poštorná, Union Cheb, Untersiebenbrunn (Rak.), Hainburg (Rak.).

V odvetě ve Španělsku jste už nehrál, proč?

Měl jsem ostruhy na patě. Už v domácím zápase jsem hrál opíchaný injekcemi. To jsem zvládl, ale potom, když jsme hráli v Trnavě, mě po jednom zákroku soupeře v patě píchlo a věděl jsem, že je zle. O poločase už jsem nemohl ani chodit. Na rentgenu zjistili, že mám ostruhu na tři kousky a museli mi ji odstranit. Takže na odvetu jsem se díval v nemocnici na televizi. Tím také začaly mé zdravotní problémy.

Mrzí to?

Hrozně. Ještě když vidíte, že jsme v Olomouci nad Realem vedli a dokázali jej dostat pod tlak… Nastoupit v odvetě, to by byl zase level navíc.

Vzpomenete si ještě, kdo vám to udělal, a řeknete si, že vás o to připravil?

To ne, byla to otázka času. Buď operace hned, nebo po sezóně. Tímto se to vyřešilo.

Po operaci už vás achilovky zlobily často.

Člověk se chce hned vrátit a uspěchá to. Tím začaly moje zdravotní problémy. Nakonec jsem skončil v B-týmu Sigmy jako stoper. To mi paradoxně pomohlo, protože se vše zklidnilo a mohl jsem pak zase pokračovat v kariéře (Poštorná, Cheb, nižší soutěže v Rakousku, pozn. red.)

Při cestě Pohárem UEFA jste dal dva góly Bangoru a jeden Torpedu Moskva, jak vzpomínáte na tyto duely?

Bangor byl nečitelný, vůbec jsme nevěděli, co od něj očekávat. První gól jsem dal po nedorozumění brankáře a stopera. Na druhý mi přihrával Honza Maroši a na třetí branku jsem přihrával Milanovi Kerbrovi. Proti Moskvě jsem skóroval po centru hlavou.

Jak vzpomínáte na tehdejší spoluhráče?

Základem bylo, že jsme si sedli. A když se daří, tak je vše jednodušší. Jak už jsem řekl, byla tady dobrá parta. Setkávali jsme se s rodinami i mimo hřiště. Někteří kluci začali trénovat – Látal, Hapal, Bokij, Kotůlek, Kovář. Takže se s nimi potkávám na stadionech. Myslím si, že základy mají právě od našeho tehdejšího kouče Karla Brücknera.

Prozradíte něco z kabiny?

Za nás byla na Sigmě taková malá tělocvična, kde jsme většinou před tréninkem hrávali nohejbal. Vždycky to bylo vyhecované a občas jsme přišli do šatny zpocení na poslední chvíli. Trenér to nerad viděl. Myslím si, že raději zavřel oko, protože to udržovalo partii a pak se to odráželo ve výsledcích.

Vojtěch Pazdera trénoval v Ugandě.
FOTO: Fotbalista Pazdera o trénování v Ugandě: Jiný svět, můžeme změnit životy

Zmínil jste Karla Brücknera. Můžete přiblížit jaké pod ním byly tréninky a různé nácviky?

Bylo opravdu neskutečné, jak měl věci propracované. Cvičili jsme akce po levé straně a říkal: „Ten musí být tam, ten tam, ten to sklepne…“ A pravá strana třeba dvacet minut stála. A o tom to bylo. Trénovali jsme a najednou Brückner pískl a my, co se děje? „Nabíháš do špatné pozice!“ Bylo to fakt o posouvání o dva tři metry, abyste si situace zautomatizoval. Díky tomu jsme pak už mohli hrát naslepo.

To musel být potom na hřišti koncert.

Například když se vedlo, tak trenér chtěl hrát na jeden dotek. To se divákům samozřejmě líbilo…

A co nácviky standardek?

To jsme také věděli, do kterého prostoru máme nabíhat, kam se posouvají hráči na odraženou a tak dále. Navíc jsme na to měli fotbalisty, kteří to uměli kopnout jako Honza Maroši či Roman Hanus. A když nabíhala lajna pěti hráčů, tak byla velká šance, že jednoho z nich najdou.

Ve své kariéře jste dal také hattrick brankáři Luďkovi Mikloškovi.

Na to vzpomínám, byl jsem hráčem Bohemians Praha. Tehdy jsme porazili Baník 3:1 a já dal všechny góly. Ten poslední padl se štěstím. Balon letěl kolem vybíhajícího gólmana, směřoval těsně vedle, ale o drn to skočilo do brány. Tehdy jsme slavili do rána, musel jsem toho za hattrick zaplatit hodně.

Jak to bylo tehdy s placením do týmové kasy?

Když vezmu, že jsem přišel do Slavie a nedostal ještě ani výplatu, tak jsem si na zápisné musel půjčit od rodičů. V Sigmě jsem pak byl pokladník já a Miloš Slabý. A v Olomouci se platilo za vše. Hledali jsme každou záminku – první trénink, první jízda autobusem, první let, první gól na tréninku a podobně. Byli jsme hraví.

Volodymyr Krynskyj v dresu Přerova
Chytával proti Šachťaru. Válka dovedla do Přerova profi brankáře!

Co nějaké popichování?

Hodně jsme se hecovali. Třeba už během Poháru UEFA padaly sázky za postup. Někdo si nechal udělat trvalou, někdo nastřelit náušnici. Já s Milošem Slabým jsme prohlásili, že pokud postoupíme přes Hamburk, tak budeme chodit celý týden s každou botou jinou. Pamatuji si, že jsme se s manželkami potkali u Prioru a holky se za nás styděly.

Nyní pracujete na FAČRu, táhlo vás to vždy k funkcionařině?

Mě vždy bavilo trénovat. Když jsem hrál za Sigmu, udělal jsem si áčkovou licenci. Trénoval jsem žáky, dorostence i muže. Ale než jsem se rozhodl pokračovat ve studiu, oslovili mě ze svazu. Začal jsem pracovat na půl úvazku a zároveň trénoval. Když odešel kolega do důchodu, nastoupil jsem na plný úvazek, což už s trénováním nešlo dohromady.