Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Věděli jsme, že máme určitý limit, dokdy musíme začít vyhrávat. Před Brnem jsme si řekli, že pokud máme s realizačním týmem skončit, tak odejdeme se vztyčenou hlavou,“ popisuje, jak v něm uzrálo rozhodnutí vsadit na totální ofenzivu, která teď děsí celou ligu.

Období od jedné reprezentační přestávky ke druhé vám vyšlo perfektně. Co se změnilo, kromě toho, že jste se z oblasti bojů o záchranu posunuli do první poloviny tabulky?
Nezměnilo se nic. Je to pořád stejné. Pořád se držíme svého. Stále hráčům opakujeme to samé, že je potřeba tvrdě pracovat a držet se při zemi.

To období pro vás muselo být příjemné ať už výsledkově nebo tím, že se hráči za vás veřejně postavili a po utkání jako jeden muž tvrdili, že hrají za trenéra.
Tak určitě bylo. Jak už jsem říkal. Když se někde podaří vytvořit takovou partu, že je jeden ochoten pracovat za toho druhého, tak je to obrovsky pozitivní. To platí pro jakýkoliv obor lidské činnosti.

Čekání v obraně se mi nelíbilo

Po nevydařených zápasech s Jabloncem a Plzní jste v duelu s Brnem vsadil na totální ofenzivu. Jak těžké to bylo?
Na začátku sezony jsme hráli se třemi útočníky a s hodně konstruktivními záložníky. Chtěli jsme hrát hodně do kombinace. Docela se nám to dařilo, ale nebyli jsme produktivní. Po zápase s Kladnem, který byl opravdu nepovedený, byl najednou vytvořený obrovský tlak. Že potřebujeme body, body, body. Zkusili jsme to samé jako na jaře. Chtěli jsme hrát víc defenzivně, čekat na brejk a hlavně se soustředit na nulu vzadu. Chtěli jsme to prostě urvat defenzivou. Jenže ani s Jabloncem, ani po tom s Plzní to nebylo dobré. Bylo to spíš takové čekání na náhodu a to se mi nelíbilo.

Ten tlak po těchto dvou zápasech se pak ale ještě vystupňoval. Takže ta volba, že Brno prostě smetete ofenzivou, nemohla být jednoduchá. Bylo to těžké rozhodnutí?
Jak jsem říkal. To, co jsme hráli s Plzní a Jabloncem, se mi nelíbilo. Nebyl to ten fotbal, který bych chtěl, abychom hráli. Věděli jsme, že máme určitý limit, dokdy musíme začít vyhrávat. Před Brnem jsme si řekli, že pokud máme s realizačním týmem skončit, tak odejdeme se vztyčenou hlavou. Navíc se nám uzdravili lehce zranění hráči a před zápasem vypadali dobře, takže to zase až tak těžké nebylo.

Vyhrát, když musíme. Takovou Sigmu chceme

V zápase s Brnem jste dal také poprvé dohromady Pavla Šultese s Michalem Ordošem a ti začali dávat góly jako na běžícím pásu. Čekal jste, že by jim to spolu mohlo takhle jít?
Když jsme rozhodli, že si tady Pavla necháme, počítali jsme, že bude hrát hlavně z toho křídelního prostoru jako teď v Liberci nebo jako alternace za Michala Ordoše. V přípravě toho spolu moc neodehráli. Nejdřív byl zraněný jeden, potom druhý. Ten útok vlastně pohromadě moc nebyl, protože byl ještě vykartovaný Michal Hubník.

Po Brnu přišla Slavie. Tam jste měli velké štěstí. O tom zápase se napsalo hodně. Ale málo se mluví o Budějovicích. S těmito zápasy měla loni Sigma obrovské problémy a teď to zvládla v pohodě. Byl to jen ten jeden konkrétní zápas, nebo už to tým umí zvládnout?
Zápas s Budějovicemi byl pro mě z těch všech snad nejhodnotnější. Loni jsme před takovými zápasy cítili z hráčů obavy, strach. A to jsme si říkali v létě, že musíme vytvořit silný tým, který ty zápasy bude zvládat. Že když se od nás bude čekat, že soupeře přehrajeme a vyhrajeme, tak to uděláme. Takovou Sigmu chceme vytvořit. Chování hráčů a pak i ten výkon v zápase s Budějovicemi byly od minula úplně odlišné. A to je možná ten největší pokrok za ten rok a půl, co jsem tady. Teď je potřeba, aby se nám dařilo takové výkony opakovat. Je také potřeba dodat, že Budějovice tentokrát nebyly tak agresivní jako třeba na jaře.

Naposledy jste zametli s Libercem. Ještě na jaře jsme vám připomínali, že Sigma tam nikdy nevyhrála. Teď se to povedlo takovým způsobem.
Je to tak, bavili jsme se o tom, že Sigma tam nevyhrála dvacet let. V tomto posledním zápase to bylo tak, jak jsme očekávali. Liberec chtěl hrát hodně ofenzivně, ale z našich hráčů jsem cítil takovou pohodu, že i kdybychom dostali ten první gól, tak jsem přesvědčen, že bychom byli schopní s tím výsledkem něco udělat. Neříkám, že bychom stejně vyhráli, ale nepoložili bychom se. Na Liberci bylo znát, že je ten inkasovaný gól hodně zasáhl a ten následující výkon to hodně ovlivnilo.

Na fotbal v prosinci? Musíme hrát tak, aby lidi přišli

Čím to je, že se mužstvo dokáže jedním nebo dvěma zápasy nastartovat do takové pohody? Je to tím, že tým je stále vesměs mladý, nebo čeští hráči podléhají tlaku okolí víc než jiní?
Myslím, že podléhají všude stejně. Zvlášť pokud jsou to místní hráči. Výpadky ve sportovní formě jsou, dá se říct, normální. U mladších hráčů jsou ty výkyvy častější a je to i logické. U těch starších to také může nastat. Může tam být zdravotní problém nebo nějaké osobní potíže. To se prostě někdy přihodí. Nám se přihodilo ale trochu něco jiného. Když se řekne, že jsme devět zápasů v lize za sebou nevyhráli, tak to opravdu vypadá jako děsivá série. My jsme ale mezitím hráli domácí pohár a evropský pohár. Během těch devíti zápasů jsme odehráli dalších šest a z těch jsme prohráli jen jeden na Evertonu. I proto bych řekl, že hráči nebyli až tak psychicky dole, protože, když se to o víkendu nepovedlo, tak v týdnu se to zase napravilo.

Mluvil jste o tom hned po zápase. Je to trochu škoda, že teď, když jste se rozjeli, přichází další reprezentační přestávka.
Bereme to tak, jak to je. Určitě je to ale škoda, hlavně pro lidi. Teď hrály Teplice s Jabloncem o první místo, do konce chybí dvě kola. Místo toho bude další proluka, než diváci znovu uvidí mužstva na svých stadionech. Ale kdyby se reprezentace dostala do baráže, tak by ta přestávka přišla taky a nikdo by se nad tím nepozastavoval.

Pár diváků asi odradí i počasí, které v prosinci určitě nebude fotbalové.
Žijeme prostě v takovém klimatickém pásu, v jakém žijeme. Může být velká zima v říjnu a v listopadu zase může být hezky. Musíme snažit produkovat takový fotbal, aby diváci přišli za každého počasí.