O jiném cíli, než kterým je postup, asi vedoucí tým souteže uvažovat nemůže. Je to tak?

Samozřejmě. Přicházím s jediným cílem a to je postup do druhé ligy. Jak mi vedení i kluci naznačili, tak se tady udělá všechno pro to, aby Holice hrála druhou ligu. Myslím, že tento klub tam jednoznačně patří, takže náš cíl je postup.

Není to velký skok přesedlat z nejvyšší slovenské soutěže do české třetí ligy?

Samozřejmě skok to je. První liga je první liga. Ale já jsem byl v Prešově pět krásných let a i po domluvě s manželkou jsem se rozhodl, že se chci vrátit domů. Holice se ozvala, jestli bych za ni chtěl hrát, a já jsem ještě nějaké ambice měl, tak jsem řekl okamžitě, že ano. Chceme do druhé ligy, a jestli se nám to podaří, tak by bylo super si ji zahrát. Rozdíl mezi první a třetí ligou samozřejmě je, ale jestli se nám podaří postoupit, tak ve druhé lize už bývají dobré zápasy a takový rozdíl v porovnání s nejvyšší soutěží to už tedy nebude. To se pak některé zápasy dají srovnávat i s první slovenskou ligou.

Takže teď hlavně úspěšně absolvovat jaro a pak hurá do druhé ligy?

Přesně tak. Teď musíme hlavně zvládnout to jaro. Ve druhé lize by se pak posílil kádr, hrálo by se proti jiným mužstvům, to už je zase otázka na další období.

Po stránce kvality kádru je na tom Holice na třetiligové poměry nadstandardně. Souhlasíte?

Jak kluky znám a trénuji s nimi, tak vidím, že jsou tady dobří fotbalisté. Upřímně si myslím, že pro Holici je třetí liga málo. Kvalita kádru jednoznačně převyšuje ostatní mužstva.

A po stránce klubového zázemí?

Musím říct, že co jsem viděl na Slovensku u prvoligových mužstev, tak takové zázemí, které je v Holici, tam nebylo. Vedení Holice udělalo pro fotbal hodně, zázemí je úplně super.

Jak je na tom sehranost obranné řady? Vypadá to, že si se spoluhráči dobře rozumíte.

Samozřejmě je to teprve příprava. My se na to soustředíme na tréninku i v těch přípravných zápasech proti papírově slabším soupeřům. Soutěž bude ale úplně něco jiného a nám to musí klapat hlavně v ní. Ale myslím, že zatím tam problém nebyl. Rozumíme si, já se s klukama znám už strašně dlouho, takže o sobě víme, umíme si na sebe zavolat a respektovat se. Když se to povede přenést i do soutěže, tak to bude ideální.

Během zimní přípravy jste byl zraněný. Ovlivnilo to hodně váš program?

Bylo to takové nešťastné zranění. V přípravném zápase v Opavě jsem si podvrtnul kotník a bylo to takové otravné, musel jsem tomu dát trošku klid, protože se to neléčilo. Nějaké tři čtyři týdny jsem nehrál přípravné zápasy, což mi chybělo. A i ta příprava, protože jsem měl dost velkou pauzu od té doby, co jsem odešel ze Slovenska. Ale myslím, že se do toho už zase postupně dostávám a bude to dobré.

Jak vnímáte, že nebudete hrát za Sigmu, ve které jste s velkým fotbalem začínal, ale v konkurenčním klubu na olomouckém předměstí?

Začínal jsem v Olomouci jako benjamínek, žáček. A každý, kdo v Olomouci začíná, se určitě chce vrátit do Sigmy. Ta možnost tady ale prostě nebyla, byl jsem strašně dlouho pryč. Já jsem ale Olomoučák a jsem strašně rád, že pánové Dostál a Machala (předseda představenstva a hlavní trenér 1. HFK Olomouc, pozn. red.) mě oslovili s tím, že můžu hrát za olomoucký klub. A momentálně je mi jedno, jestli to je Sigma nebo HFK. Jsem v Holici a budu podávat maximální výkony tady.