„Ze své profese to beru tak, že si takové věci nemůžu zabírat. Ale skutečně si nedovedu představit, kdyby se to nedejbože stalo u nás,“ říká fotbalista, který má netradiční zaměstnání, jelikož pracuje v pohřebnictví.

Jak vnímáte současnou situaci, kdy jsou sportovní soutěže včetně těch fotbalových paralyzovány?
Jsem strašně zklamaný z toho, co se kolem nás děje. Mrzí mě to, po fotbalové stránce o to víc, protože tři měsíce makáme a těšíme se na sezonu. Ale nejsme jediní. Koronavirem to bohužel všechno skončilo, nechci ale házet flintu do žita, to bych nerad. Šance na dohrání sezony existuje.

Smiřujete se ale pomalu s tím, že by mohlo být po sezoně?
Mrzelo by to všechny. Každý si zprvu myslel, že to bude záležitost na chvilku, ale z chvilky je měsíc a z jednoho měsíce mohou být rázem tři. Pořád je naděje, že se jarní část stihne odehrát, ale pravda je, že zdraví je přednější. Musíme situaci nějak přečkat a jít dál. Když to nepůjde jinak, tak se budeme muset připravovat zase na podzim.

Bylo by pro všechny fotbalisty těžké skousnout několikaměsíční pauzu?
Denně mi to leží v žaludku. Kdyby se sezona anulovala, uvažovali jsme udělat nějaký turnaj nebo sérii přátelských zápasů s lepšími týmy. Nemyslel jsem si, že něco takového někdy nastane. Pořád ale můžeme být rádi, že je tady taková situace, jaká je.

To je pravda. Stačí se podívat, co panuje v nedaleké Itálií.
Připadá mi, že jsem v nějakém zlém snu. Když zapnu televizi a vidím, co se děje v Itálii, jak tam denně umírají stovky lidí a pohřební služby nestíhají, tak tomu nemůžu uvěřit.

Jste na tohle téma díky své profesi v pohřebnictví citlivější, nebo je tomu právě naopak?
Ze své profese to beru tak, že si takové věci nemůžu zabírat. Ale skutečně si nedovedu představit, kdyby se to nedejbože stalo u nás. Naše republika to zavčas podchytila takovým způsobem, že jsme na tom relativně dobře. Všichni každopádně máme strach o rodiny a nevíme, co se bude dít.

Z televize je mi už špatně

Sledujete bedlivě vývoj situace?
Radši se už na televizi moc nedívám, protože mi už z toho je špatně. Ale musíme se z toho dostat. Ne jenom já bych chtěl, abychom se zase mohli bavit fotbalem a dělali takhle lidem radost. Nic jiného si nikdo nepřeje, než žít život, co jsme žili do teď. A ne být zavření doma v karanténách.

Jak osobně snášíte doporučenou domácí izolaci?
Doma je těžké něco dělat. Občas posiluji, cvičím s malým synkem a chodím si zaběhat. To je ale slabá náplast. Chuť k fotbalu je strašně silná. Těžko tyhle věci mohou fotbal nahradit.

Kromě toho, že jste aktivní hráč, se také angažujete do chodu klubu. Dá se tahle pauza využít například ke zvelebování areálu?
Chystá se rekonstrukce hracích ploch. Pokud by se nehrálo, trávník by si odpočinul. Dalo by se trénovat ve stejných podmínkách na všech třech hřištích v areálu. Navíc pan Kučera, který nás sponzoruje, nám nechal udělat nové střídačky, zbývá je jen ukotvit a usadit do země. Jeho pomoci si moc vážíme, je to takový novosadský patriot a když za ním vždycky přijdeme, že něco potřebujeme, tak se nám snaží co nejvíc pomoct. Areál chystáme výhledově i na Olympiádu dětí a mládeže, která se v Olomouckém kraji bude konat příští rok.