A jako předkrm jsme z archivu vytáhli jednu perličku: Leoš Kalvoda pronikl i na filmová plátna.
Objevil se ve snímku Karla Smyczka Proč? z roku 1987 o fotbalovém chuligánství.
Sigma v něm hrála na Spartě, po jednom ze zákroku se Kalvoda skácel k zemi a letenské tribuny v čele s Danielem Landou či Jiřím Langmajerem začaly hromadně skandovat: Seberte to hovno.
Moment najdete na videu přibližně v čase 30:00
Fotbalová mise Leoše Kalvody
Z Brna přes Čechy na Hanou
Přestože bývá často považován za pravověrného Hanáka, narodil se 26. března 1958 v Brně.
S fotbalem začal v Babicích nad Svitavou, odkud pocházel, brzy ale putoval do Zbrojovky. Tam jako nadějný dorostenec přičichnul i k dospělému týmu, který v roce 1978 získal památný titul.
Po vojně v Táboře a Kutné Hoře poprvé přišel v roce 1979 na Hanou, když začal hrát za Pozemní stavby Přerov.
Z Přerova, kde s týmem slavil postup do třetí ligy, přichází v roce 1982 do TJ Sigma ZTS Olomouc.
První reprezentant v historii Sigmy
Hned v první sezoně v Olomouci prožil Leoš Kalvoda něco podobného, s čím se musí vyrovnávat nyní. Sigma totiž po své premiérové sezoně spadla do druhé ligy.
K týmu ale přišel trenér Karel Brückner a mužstvo se hned v sezoně 1983/1984 dokázalo vrátit mezi elitu.
Leoš Kalvoda se v té době stal historicky prvním reprezentantem Sigmy v národním týmu. Jeho debut 28. března 1983 v souboji československého a sovětského olympijského výběru byl zároveň prvním reprezentačním utkáním hraným v Olomouci.
Repro: Fotbalové kluby ČR – SK Sigma Olomouc
180 prvoligových bitev za Olomouc
Po návratu do první ligy začala hvězda Sigmy stoupat a velký podíl na tom měl i střední záložník Kalvoda, stabilní kámen základní sestavy.
Od roku 1982 do roku 1990 odehrál za Sigmu 180 prvoligových utkání, ve kterých nastřílel 17 branek.
Největším úspěchem, na který Olomouc v této éře dosáhla, bylo 4. místo v sezoně 1985/1986.
Leoš Kalvoda Sigmu v roce 1990 opouští a vydává se do nižší rakouské soutěže.
Svoji aktivní kariéru pak v letech 1993-1995 zakončil v jihomoravských Ratíškovicích, kde se v jednom týmu potkal s nynějším sportovním manažerem Sigmy Ladislavem Minářem.
Foto: Deník/Martin Dostál
Trenérská univerzita u Brücknera
Po konci hráčské kariéry se Kalvoda okamžitě vrhl na trenérskou dráhu.
V roce 1995 se stal asistentem Karla Brücknera u prvního týmu Sigmy. Tento tandem stál hned ve své první sezoně u historicky největšího úspěchu Hanáků v nejvyšší soutěži – konečného druhého místa.
Se svým trenérským učitelem se Leoš Kalvoda často setkává, veřejně je mohli lidé vidět například v prosinci na besedě ve Velkém Týnci, kde tuto dvojici doplnili ještě dva slovutní hanáčtí kormidelníci – Petr Uličný a Pavel Vrba.
Foto: Deník/Stanislav Heloňa
Bronz pro Sigmu a cesta mezi legendy
V roce 1997 skončilo Karlu Brücknerovi (zatím) jeho poslední angažmá v Sigmě a Kalvoda putoval k béčku, kde byl hlavním trenérem dvě sezony.
Do toho v roce 1999 zaskočil na jedno utkání u áčka, když vyplnil mezeru mezi odcházejícím Milanem Bokšou a přicházejícím Danem Matuškou.
V následující sezoně se Kalvoda stal jeho asistentem a odkoučoval i poslední dvě utkání ročníku, když se klub předčasně rozloučil i s Matuškovým nástupcem Petrem Žemlíkem.
Sezonu 2000/2001 už Leoš Kalvoda začal jako hlavní trenér Sigmy a dovedl ji na konečné třetí místo tabulky. I tím přispěl ke své pozici olomoucké legendy.
Na snímku z roku 2010 je kromě Kalvody také Vladislav „Niki" Lauda, Oldřich Machala, Josef Mucha, Jan Chladil a Petr Uličný.
Foto: Deník/Martin Dostál
Přes Mistra Slovenska do Holice
Po bronzu z české ligy se Leoš Kalvoda přesunul na Slovensko, kde zažil největší trenérský úspěch kariéry. MŠK Žilina přivedl v roce 2002 k mistrovskému titulu. Kalvodu poté napodobili například Pavel Vrba nebo Pavel Hapal.
Po titulu se nový kouč Sigmy přesunul do Čech a pak zpět na Moravu. Chvíli byl v Hradci Králové, aby pak na dlouhé roky zakotvil v druhém olomouckém klubu – 1. HFK.
V Holici se v sezoně 2006/2007 dokonce pral o postup do nejvyšší soutěže, nakonec s týmem obsadil třetí příčku.
Foto: Deník/getPhoto.cz/Martin Sidorják
Nevydařená slovácká štace
V zimní přestávce 2007/2008 Leoš Kalvoda nečekaně nahradil Pavla Maluru u týmu 1. FC Slovácko, který se chtěl po sestupu opět vrátit do nejvyšší soutěže.
Klubu se ale vůbec nevedlo a pro Kalvodu je to jedno z nejméně úspěšných angažmá v kariéře. Čtyři kola před koncem jej nahradil Jiří Dekař.
Následně ho zavál trenérský život do Karviné, kde strávil úspěšné dva roky.
Foto: Deník/archiv
Na kole za Ujfalušim a Rozehnalem
Po konci v Karviné se Leoš Kalvoda znovu vrací na Hanou a stává se trenérem SK Sigma Olomouc U19. Na Andrův stadion pravidelně dojíždí na kole a s úsměvem.
„Kdysi mýma rukama prošli Ujfaluši, Kováč, Rozehnal, Kobylík, Heinz, Urbánek a další, kteří se pak všichni uplatnili v zahraničí," vzpomínal Kalvoda na své dřívější angažmá u olomoucké mládeže.
Ve druhé éře pak pracoval s hráči jako Jakub Rolinc, David Houska, Jakub Plšek nebo Tomáš Zahradníček.
Foto: Deník/Martin Dostál
Úspěšná přerovská mise
Po odchodu od olomouckého dorostu byl bez angažmá, a tak na začátku roku 2012 vyslyšel volání divizního Přerova, který byl beznadějně poslední.
Kalvodovo kouzlo znovu zafungovalo, Přerov se zázračně zachránil.
„Hrál jsem tady před třiceti lety. Tehdy jsme divizi vyhráli a vykopali třetí nejvyšší soutěž. Teď jsme se v divizi udrželi, takže na to budu vždy vzpomínat v dobrém a nedám na Přerov dopustit," pověděl Kalvoda po úspěšné misi.
Foto: Deník/David Klein
Senzační postup bez stadionu
Trenérská práce v Přerově opět přivábila ke Kalvodovi profesionální kluby a dostal nabídku z druholigového Znojma.
Klub, který se do druhé ligy po dlouhé době vrátil až v roce 2010, přivedl Leoš Kalvoda k senzačnímu postupu.
Tak rychlému, že ve Znojmě nestihli například zmodernizovat stadion, aby odpovídal prvoligovým podmínkám.
I navzdory tomu hrálo Znojmo až do posledního kola o záchranu. Ta se nakonec nepodařila, stejně jako v případě olomoucké Sigmy.
Oba týmy navíc proti sobě stanuly v přímém souboji v předposledním kole.
Na olomouckou lavičku se Leoš Kalvoda nyní znovu vrací. Dokáže Sigmu dostat zpátky na vrchol?
Foto: Deník/Jiří Kopáč