Na defenzivě se snaží dvaadvacetiletý rodák z Bělkovic pracovat.

A pomáhají mu 
i zkušenosti nabyté v Plzni od Pavla Horvátha.

„Jinak jsme ale typově každý úplně jiný hráč. Pavel hraje na pár doteků, já si zase míč rád dlouho vedu," ukazuje na rozdíly Pospíšil, dvaadvacetiletý rodák z Bělkovic.

Zápas s Myjavou měl místy nasazení jako mistrovské utkání. Jaký byl z vašeho pohledu?
Podle mě jde v přípravě především o kondici, jak to zvládáme odběhat. Svůj účel utkání určitě splnilo na sto procent. Zvládli jsme jej jak herně, tak i výsledkově. Jsem velmi spokojený, protože Myjava není vůbec špatný soupeř a výhra nad ní se cení.

S Myjavou jste již změřili síly ještě za trenéra Pivarníka 
v letní přípravě 2012, v čem byly ty zápasy srovnatelné?
Pokud si matně vzpomínám, ten zápas před rokem 
a půl byl hodně podobný. Myjava má technické typy hráčů, kteří se v mužstvu stále točí, a snaží se pořád hrát ten stejný fotbal. Letní 
a zimní příprava je sice každá o něčem jiném, ale v podstatě v těch zápasech žádný větší rozdíl nebyl.

Co váš osobní výkon, uhrál jste si to, co jste chtěl?
Vždycky to samozřejmě může být ještě lepší. Jak ale říkám, teď je důležité toho co nejvíc naběhat a zvládnout kondiční průpravu. Myslím, že i z mé strany to bylo dobré. Samotná fotbalovost se začne ladit až na soustředění v Turecku, kde už bude mnohem důležitější herní styl a i výsledky.

Drcení kondice? Neměnil bych

Ano, i trenér Psotka prohlásil, že se doma zaměříte hlavně na kondici. Jak to vyhovuje technickému hráči jako jste vy?
Osobně bych to nijak neměnil. Každý fotbalista je zodpovědný za svou kondici. Pokud přijde nepřipravený, pochopitelně nemůže hrát. Kvůli dvouměsíční ligové pauze je to nutné. Navíc hráči by se sami asi neuhlídali, takže přijde vhod, že alespoň první dva tři týdny se člověk věnuje kondici a je pak na jarní část sezony lepe připravený.

Znovu jste místo umělky hráli na přírodním trávníku, kde je přece jen menší nápor na nohy. K tomu asi nemáte žádné výhrady.
Myslím si, že asi každý fotbalista hraje radši na normálním trávníku než na umělce. I když terén teď není úplně nejvhodnější, tráva je prostě tráva a my jí dáváme přednost, protože na umělém povrchu dostávají nohy opravdu zabrat.

Na jaře byste měl být mozkem útočných akcí Sigmy. Razí už nyní Zdeněk Psotka taktiku, aby všechny míče dopředu chodily přes vás?
Takhle to podle mě přímo není. Máme tvořivých záložníků víc a sestava se teď ještě různě promíchává. Spolu se mnou jsou tady David Houska, Kamil Karaš, ze Znojma se vrátil Radim Nepožitek, takže se zátěž nějak rozprostře a nebude všechno záviset jenom na mně.

Na obraně musím zapracovat

Ve středu zálohy se nabízí několik alternativ, s kým byste mohl nastoupit. Koho osobně by jste preferoval?
To je strašně těžké posoudit (směje se). Myslím si, že jsou to všechno podobné typy hráčů a se všemi si sednu. Typově jsou podobní všichni jako já, chtějí hrát po zemi kombinační fotbal, a ať by tam nastoupil kdokoliv, jistě si vyhovíme a bude se nám spolu hrát dobře.

Několikrát jste již avizoval, že chcete zapracovat na své hře dozadu. Nabádá vás k tomu hodně i kouč?
Samozřejmě mi to trenér připomíná. Ale i já sám moc dobře vím, že pokud mám někde nějaké nedostatky, tak je to hlavně ve hře dozadu. Snažil jsem se na tom dost pracovat už během svého plzeňského angažmá a myslím si, že se v tomto stále zlepšuji. Doufám, že jsem něco naznačil i v utkání s Myjavou. Obecně se na svou defenzivní činnost zaměřím i v přípravě. Budu se hodně snažit 
a snad to pak půjde vidět i v lize.

V Plzni jste měl možnost učit se od Pavla Horvátha. Hodláte do svého herního stylu zakomponovat i některé z jeho fotbalových prvků?
Podobně jako Pavel se asi snažit hrát nebudu. On je úplně jiný typ fotbalisty. Hraje na jeden dva doteky, rozdává padesátimetrové přesné pasy, zatímco já mám raději to vedení míče. Určitě jsem se ale od něho spoustu věcí naučil a budu je chtít 
v Sigmě zužitkovat. Hlavně jsem od něj odkoukal, jak přebírá míč s hlavou nahoře a ví přesně, kam a komu má nahrát. Herní styl máme ovšem každý jiný.

Horváthovým vtípkům nikdo neunikne

Nehrozí tedy, že by za nějakých pět deset let Martin Pospíšil jenom tak „chodil" po hřišti 
a pouze zahrával standardní situace?
Hlavně doufám, že nebudu mít tolik kilo (směje se). Ne, opravdu si myslím, že jsme každý úplně typově jiný. Pavel to má od začátku postavené na dlouhé přihrávce 
a málo dotecích. Já si naopak rád balon vezmu a vyvážím ho dopředu. Pevně doufám, že ani za deset let se moje hra nezmění.

A co jeho pověstné srandičky. 
V tomto směru jste něco odkoukal?
V tomhle je Pavel opravdu nadstandardní hráč. Každý, kdo do Plzně přijde, nějaký ten vtípek absolvuje. Ani to nemusí být nováček. Takové srandičky patří do každé kabiny, dobrá nálada tam prostě nesmí chybět. V podání Pavla je to pak logicky ještě znásobeno jeho nesmírnou kreativitou.

Ve Viktorii vás vedl trenér Pavel Vrba. Dají se srovnat se současným koučem Sigmy Zdeňkem Psotkou?
Pan Psotka to v poslední době má vcelku podobné jako Pavel Vrba. Hlavně odpolední náplň tréninků je většinou o hře čtyři na čtyři nebo pět na pět, což mě baví a nemůžu si to vynachválit. Přesně tohle jsme praktikovali i v Plzni, určitá podobnost mezi nimi tam tak bezpochyby je.

Autor: Petr Komárek