David Rozehnal se v sedmatřiceti letech rozhodl z rodinných důvodů ukončit profesionální kariéru a už má za sebou premiéru v I. B třídě za rodné Kožušany.

„Mám toho plné kecky. Dlouho jsem nehrál, a i když je to v uvozovkách vesnický fotbal, tak běhat musíte. A v záloze obzvlášť. Dobře jsem si zaběhal,“ zhluboka oddechoval na hřišti v Chomoutově, kde jeho tým padl 2:3.

Po jak dlouhé době jste odehrál celých devadesát minut zápasu?
Naposledy to bylo někdy na začátku sezony. To jsem ještě hrál předkolo Evropské ligy, pak nastalo období, kdy jsem střídavě hrál a nehrál. Naposledy jsem odehrál celý zápas v srpnu nebo v září v lize, pak už jen poločas v Belgickém poháru.

Dalo vám utkání I. B třídy hodně zabrat?
Ta pauza je znát, i když je to na takovéto úrovni. Běhat se musí všude. Fyzicky to bylo tak akorát. Hraji jiný post a je pravda, že ještě nejsme sehraní.

Je to obrovská rarita nastoupit během jedné sezony v Evropské lize i v I. B třídě. Takových případů se asi moc nenajde, že?
Asi ne. Taky to potvrzení z Belgie, abych mohl hrát za Kožušany, vázlo na tom, že mi člověk řekl, že byl překvapený, že chci jít z profi rovnou do amatérské ligy. Není to normální, ale na druhou stranu mám fotbal rád pokud byla ta možnost se částečně odreagovat od těch našich starostí… Je to tady fajn, přijeli se podívat rodiče, moje děti, zahrál jsem si s bráchou. Prohrálo se, možná nám soupeři budou v tabulce utíkat, ale věřím, že určitou kvalitu máme a potřebujeme to jen trošku vyladit.

Musím se přizpůsobit jim, ne oni mně

Za profi kariérou jste tedy definitivně udělal tečku? Neláká vás už ani česká liga? Co kdyby se Sigma znovu ozvala, jestli byste jí nepomohl?
Já už jsem se rozhodl a určitě to nebudu měnit. Pro mě byl těžký tento zápas a to je jen I. B třída. Nevím, jak bych musel trénovat, abych vůbec mohl na přípravu se Sigmou Olomouc. To bych podle mě musel od teď až do poloviny června jet individuální tréninky a na to prostě teď není čas. V tuto chvíli, kdy potřebuji sílu na úplně něco jiného, bych fotbalu musel obětovat ještě víc, než jsem mu obětoval doteď. Už jsem se rozhodl…

Po patnácti letech v zahraničí zažíváte atmosféru amatérského fotbalu. Užíváte si to?
Je to krásné. Z takového vesnického fotbalu jsem vzešel a udělal jsem takovou kariéru. I proto jsem se rád vrátil. Že to bude vypadat nějak takhle, jsem čekal a těšil jsem se na to. Musím říct, že jsem byl i nervózní. Bylo to trochu jak před profesionálním zápasem, kdy jsem ještě před pěti měsíci hrál za Oostende.

Soupeři z vás přehnaný respekt neměli, že?
To je jednom dobře. Já bych nechtěl, aby soupeři hráli jak v rukavičkách jen proto, že mám za sebou nějakou kariéru. Já se vracím do jejich prostředí, oni nepřišli do mého prostředí, takže já se musím přizpůsobit a ne oni. Pokud je to férové, tvrdé, ale ne zákeřné, tak to akceptuji a nemám s tím žádný problém. Když do mě zajeli a zfaulovali mě, tak se hned omluvili.

Urvat soupeři hlavu nemám zapotřebí

Vy osobně jste chodil do soubojů naplno?
Třeba u prvního inkasovaného gólu jsem byl já. Myslím, že kdybych chtěl, tak bych to urval… Jenže, to je právě ono. V profesionálním fotbale bych do toho šel asi jinak, protože se hraje o něco jiného. Možná je to blbé takhle říct, ale tu hlavu bych mu urval, protože byl nízko. Možná by z toho ale byla penalta a možná bych navíc soupeři způsobil otřes mozku a to nemám zapotřebí.

Počítáte, že i váš výkon půjde postupně nahoru?
Doufám a už se na to těším. Nemám rád, když se prohrává, ať už je to na jakékoliv úrovni. Zklamání je to stejné jako během profesionální kariéry. Jen ten stres je samozřejmě menší. Ale myslím, že to budu prožívat obdobně jako dřív.

Fanoušci vás mají zařazeného jako stopera, teď jste hrál ale v záloze. Sám jste chtěl změnu?
Chtěl jsem hrát jinde než na stoperu, i když tam bych si určitě zaběhal míň. Ale já mám rád balon a vždycky jsem ho měl rád. Začínal jsem kariéru v útoku, potom jsem se přesunul do zálohy. Dokonce jsem hrál pár zápasů v Paříži, na ligové úrovni, na té „šestce“. I když je to víc běhání a jsem teď mrtvý, tak jsem se na to těšil.

Zahrál jste si znovu s bratrem Markem. Jaký je na hřišti?
Rozhodně emotivnější a impulzivnější. Já si upřímně myslím, že kdyby neměl na začátku kariéry vážné problémy s ledvinami, tak by měl, troufám si říct, ligovou kariéru.

Na blbé řeči jsem připravený

Jak vás berou spoluhráči v kožušanské šatně?
Cítil jsem, že hráči mají ze začátku respekt. Ale troufám si říct, že hned po pár trénincích to z nich spadlo. Já jsem řekl na rovinu, že se těším na tým i fotbal a že si ho chci užít. A je jedno, jestli jsem hrával za Paříž, za Newcastle, českou ligu nebo třeba jenom divizi. Vidíte, že jméno Rozehnal samo o sobě body nedělá, není to o jenom hráči a zvlášť na této úrovni. Možná, že kdyby nás bylo pět, tak je to o něčem jiném. Upřímně to v této fázi sám neuběhám, protože jsem bohužel musel přestat trénovat na nějaké úrovni. My máme ale dobré hráče a věřím, že se to projeví.

Jste připraven na to, že si na vesnicích čas od času něco vyslechnete?
Všichni asi slyšeli, že pokřikovali na rozhodčího, že to píská celebritám. Na blbé řeči jsem připravený. To by ale možná bylo i na těch českých ligových stadionech. Kdybych pokračoval v Sigmě, tak bych si určitě něco vyslechl. Radši to budu slýchávat tady na ligové úrovni, protože věřím, že lidi respekt mají. Sice je pak spousta těch, kteří si jdou jenom zařvat, ale na to se snažím nějak nemyslet.

Budete muset po prvním zápase za Kožušany přinést zápisné?
Zápisné určitě bude. Něco vymyslíme. Tady je to ale trochu na jiné bázi, takže počítám, že bude sele nebo něco takového.