„Co budu dělat po skončení kariéry moc dobře vím. Kdy se to ale nastane, se může rozhodnout v příštích dnech. Chtěl bych ještě pár let chytat v elitní soutěži, výkonnost na to mám. Uvidíme, jaké nabídky přijdou,“ konstatoval v uplynulých třech sezonách hráč Heart of Midlothian FC, se kterým v dubnu zažil oslavy postup mezi elitu.

„Nebyla to zrovna ideální sezona, ale s rolí náhradníka jsem byl od začátku smířen. Těžko se dala změnit. Každopádně už se těším domů,“ netají se Zlámal, jenž ale svůj odjezd oddálil na konec měsíce června. Nejen kvůli staršímu synovi, který zde dokončí školní docházku, ale i EURU, které proběhne prakticky za jeho humny a má lístky hned na dva duely českého národního týmu. „Moc se na zápasy těším! Už jsem s českými kamarády tady ve Skotsku domluven, že půjdeme zafandit. V mém případě to bude i se synem,“ doplnil Zdeněk Zlámal junior.

Jaký jste fanoušek? Budete mít i patřičné propriety?
Já patřím mezi klidnější jádro, žádné kloboučky s rolničkami neberu. (smích) Můj syn si ale určitě vezme dres, stejně jako kamarádi. Ti se k lístkům dostali právě od těch mých v Česku, pro které se kvůli všem epidemiologickým opatřením nevyplatilo sem letět.

Proběhlo ve vaší kabině špičkování?
Hlavně s mým kamarádem Gordnem proběhlo hecování. Moc mu přeji, aby mu to čapalo, ale současně jsem mu popřál, aby nám alespoň jeden pustil. Pravá hecovací horečka asi s blížícím se začátkem teprve přijde… (smích)

Jak vidíte šance českého týmu? Uděláme úspěch?
Skupinu máme těžkou. Navíc přípravný zápas s Itálií nebyl idealní. Na druhou stranu ze svých zkušeností vím, že je to před rozhodujícími zápasy lepší, než naopak. Popravdě v naší skupině můžeme jen překvapit, papírově jsme outsidery, a to může být naše výhoda.

Na úvod nás čekají právě Skotové. Na co si dát pozor?
Musíme se jim vyrovnat hlavně v bojovnosti a nasazení, které budou na hranici pravidel. Očekávám vyrovnaný duel, ve kterém budou rozhodovat maličkosti. K úspěchu nám pomůže, když dáme první gól. V opačném případě by otáčet zápas na jejich půdě a v jejich prostředí bylo hodně těžké.

Kdo získá titul?
Daleko určitě dojde Anglie, závěrečné turnaje také umí Francie, to jsou mí favorité. Adeptů na zlatý grál je ale hodně, v neposlední řadě i Německo či Belgie. Kvalita šampionátu bude vysoká.

Český fotbal poznamenal vzhledem k neprokázanému rasismu v duelu se skotskými Rangers přísný trest českému reprezentantu Kúdelovi. Jak jste celou situaci vnímal vy?
S rasismem absolutně nesouhlasím a vymezuji se proti jakémukoliv rasistickemu chovaní. V případě Kúdely by se měla ctít presumpce neviny. Pokud skutek nebyl prokázán, je zde pouze tvrzení proti tvrzení, a jen na základě toho nemůžeme nikoho trestat. To by si posléze mohl kdokoliv vymyslet jakékoliv obvinění. O to více mě překvapilo rozhodnutí a hysterie v tomto směru. A popravdě to zasáhlo i mě. Za své vyjádření pro česká média jsem totiž dostal v klubu pokutu!

Proč pokutu? A jak vysokou?
Dostal jsem docela vysokou pokutu. Jen jsem řekl svůj názor na věc. Bohužel místní bulvární plátek mé vyjádření interpretoval po svém a vznikla z toho tato nepříjemná situace. Fanoušci mě začali napadat na sociálních sítích, vedení mé vysvětlení zcela nepřijalo a doporučovali mi oficiální omluvu. Vrcholem byla pokuta, kterou jsem za vše dostal.

Zpět k týmovému úspěchu. Jak jste oslavili postup, návrat mezi skotskou elitu?
Tajná párty, o které všichni věděli, proběhla po posledním zápase a předání poháru. Ale nebylo to nic šíleně bouřlivého. Protože byly na konci dubna ještě všechny bary pozavírané, proběhla jen v naší kabině a v okruhu nás hráčů a realizačního týmu. Současně jsme i s odstupem roku všichni cítili křivdu loňského neoprávněného sestupu. Ve II. lize jsme neměli co dělat!

Jaká to byla sezona z pohledu týmu?
Dosáhli jsme na povinné prvenství. Protože vedení zachovalo prvoligový kádr, který ještě doplnilo o dalších deset posil, na naší straně byla jednoznačná kvalita. Současně musím přiznat, že okolí a fanoušci očekávali, že budeme hrát ještě lépe. Kdyby byli na stadionu, asi by nám to dali pocítit. Z tohoto pohledu bylo štěstí, že tam nebyli. Nejdůležitější ale je, že jsme splnili cíl nějaká tři čtyři kola před koncem soutěže.

S vaším vytížením ale spokojen být asi nemůžete…
To je pravda, ale po příchodu skotského reprezentanta Gordna bylo o mé roli náhradníka rozhodnuto. Je to místní legenda, nejdražší britský gólman, který navíc kdysi hrál s trenérem v jednom týmu. Už před přípravou mi bylo jasně řečeno, že jedničkou je on. I proto jsem sezonu tak pojal, dokonce jsem se dostal v závěru dvakrát na kratší hostování, kdy jsem s St. Johnstonem vyhrál i skotský pohár. Z kluků jsem si pak dělal srandu, že jsme měl letos více prvoligových zápasů než oni! (smích)

Byla to tedy protrpěná sezona?
Tak bych ji neoznačil, ale souhlasím, že nebyla ideální. Nakonec jsem si ji užil díky nečekaným hostováním v první lize, která byla pro mě přínosná a úspěšná.

Jak se vám zamlouvala utkání bez diváků?
Není to ono. Dvakrát jsem hrál proti Celticu a zejména zde chyběla tradiční kulisa. Patřím mezi hráče, kteří fotbalovou atmosféru potřebují, dokáže jejich výkon podpořit. Chápu, že situace byla vážná a bylo dobře, že jsme alespoň mohli hrát fotbal. Současně už ale nechci podobný čas zažít…

Po třech letech jste se rozhodl pro návrat domů. Proč? Neměl jste zde nabídky?
Před covidem se nám tady hrozně líbilo a za normálních okolností bychom zde zůstali. Nabídky z jiných týmů jsem měl, ale z rodinných důvodů jsem je odmítl. Pandemie vše změnila. Kvůli ní a všem omezením děti pořádně nemohly vídat prarodiče, kamarádi k nám nemohli jezdit a cítili jsme se zde rázem odříznutí od všech, které máme rádi. Ano, s nástupem očkování vše vypadá, že se situace uklidní, ale s cestováním to pořád snadné nebude. A to byl důležitý fakt v našem rozhodování.

Máte tedy už jasno o své fotbalové budoucnosti?
Nemám. Jasné je jen to, že se vracíme domů, na Hanou. Rád bych pokračoval ve fotbalové kariéře, cítím, že ještě pár let dokáži hrát na špičkové úrovni. V tuto chvíli ale žádnou konkrétní nabídku nemám, snad i proto, že mám zahraničního agenta a v tomto je asi pro mě v tuzemsku najít angažmá těžší. Nejbližší dny ukáží, rád bych si ještě zachytal u nás nejvyšší soutěž. O druhé či nižších soutěžích vůbec nepřemýšlím.

Sledoval jste české soutěže? Co říkáte na výsledky?
Sledoval jsem především trojici Bohemians, Olomouc a Zlín. Velkou radost jsem měl hlavně z Bohemky, jak se jí dařilo. Sigma měla výborný start, pak to už nebylo ideální. Podobně jako u Fastavu – podzim dobrý a jaro klasicky hodně špatné. Ale na to jsou už ve Zlíně asi zvyklí…

Během covidové sezony jste asi měl více času na rodinu. Jak jste si to užil?
Maximálně! Na rodinu jsem měl více času, na druhou stranu bez babiček a dědečků jsme to měli po celou dobu složitější.

Máte dva syny. Jdou v tátových šlépějích?
Mladšímu jsou tři, staršímu je šest. Už nyní jej přesvědčuji, aby se do brány necpal, raději bych jej viděl v poli. Nyní to má nastaveno tak, že v první půlce chce dávat góly a pak jde do brány. Podle všeho asi jablko nepadne daleko od stromu. Dědeček a strýček budou mít asi radost, že pokračuje rodinná úspěšná tradice. (smích)

Váš otec vlastní velkou úspěšnou zemědělskou firmu. Je to vaše budoucnost? Umíte si představit zde fungování po skončení kariéry?
Ano, po skončení fotbalové kariéry na sto procent přecházím do firmy. Mám vekou výhodu, že již nyní vím, co bud dál dělat a těším se na to. Ve fotbale jsem celý život a popravdě mě zde už nic nepřekvapí. Práce v rodinné firmě je pro mě nová výzva. Jak jsem byl zažraný a ambiciózní do fotbalu, jsem nyní připraven vše dát i nové profesi.

Už tušíte, kdy pověsíte kopačky na hřebík?
Zatím to neřeším. Může to být hned, stejně jako za dva tři roky. Již loni v čase covidu jsem se s firmou každodenně seznamoval, snažil se vše osahat. Zpočátku jsem byl spíše divák, sledoval se, jak se věci mají, pomaličku se zorientovával. A v tom nejlepším jsem se musel vrátit do Skotska. Jedno vím jistě, nic jsem nedělal a nebudu dělat napůl!

Nedávno si český fotbal zvolil nové vedení. Co říkáte na změny?
Zajímám se o to, hodně jsem o tom četl, probíral s otcem. Změny byly potřeba, fotbal určitě nejen v očích veřejnosti trpěl, nebyl důvěryhodný. I díky fevoluci nastaly změny a uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Změna byla potřebná.

Váš otec po letech práce ve vedení FAČR skončil. Překvapilo vás to?
Popravdě jsem jej sám nabádal, aby zvolnil, užíval si více života. Už samotná firma mu vezme hodně času a energie. Táta je ale typ člověka, který pořád něco musí dělat a hlavně naplno. Z jeho konce ve vedení FAČR mají největší radost asi vnoučata. (smích)

Umíte si představit, že byste se stal fotbalovým funkcionářem?
Po skončení kariéry chci dál ve fotbale pracovat. V jaké pozici, funkci to bude, ještě nedokáži říci. Třeba se budu angažovat na nějaké okresní, krajské nebo vyšší úrovni. Nyní to ještě neřeším, ale umím si to představit.

Co vy a covid. Prodělal jste jej, jste očkován?
V tom mám jasno – jiná cesta než se nechat očkovat – není! Covid jsem neprodělal a už jsem jednou očkován. A mohu to jen doporučit. Já věřím lékařům a vědcům, ne dezinformátorům a fake news. To je asi největší český problém. Naopak v Británii je o očkování velký zájem, jdou snad všichni, co znám a dokonce ani mladí se toho nebojí. Očkování beru jako společenskou zodpovědnost, chci ochránit nejen sebe, ale primárně všechny starší spoluobčany. A čím dříve to všichni pochopí, tím dříve se vrátíme do normálního života.