Ani soubor toho nejlepšího, co Sigma vyprodukovala na Brücknerův nároďák nestačil. Pravda, věkový rozdíl byl znatelný, a navíc Nedvěd, Koller či Poborský vypadali, jako by snad s kariérou ani neskončili. Stratég Brückner ale viděl ještě další důvod.
„Podcenil jsi přípravu!“ káral svého někdejšího asistenta. „Dobře vím, že jste byli ve studentském klubu a nedodrželi životosprávu. To my jsme měli taktickou přípravu. Tři hodiny!“ rozesmál novináře Brückner, který narážel na předzápasové „soustředění“ obou výběrů v různých olomouckých podnicích.
„Měli jsme řízky, to asi nebylo ideální,“ přemítal Uličný. „Taky je pravda, že včera v Kozlovně chtěli všichni hrát v základu a dneska do druhé půlky už nechtěl nikdo. Museli jsme tam poslat ty mladší a nejodvážnější. Pak se to přece jenom trochu vyrovnalo,“ doplnil.
To už Sigma prohrávala 0:7. „Chtěl jsem, abychom dali patnáct gólů,“ odmítl Brückner, že by jeho tým chtěl Sigmu navzdory slavnostní atmosféře šetřit.
„Moji kluci si ze mě dělali v poločase za stavu 0:5 legraci, že bude Uličný ven!, ale já jsem oponoval, že kritika půjde na ně,“ smál se. „Na druhou stranu to, co jsem viděl… Museli jsme uznat, že na soupeře nemáme. Co předváděl Pavel Nedvěd i v sedmačtyřiceti letech, to bylo něco úžasného. Ty myšlenky! Ale i Poborského sprinty. A Koller na hrotu, ten je nenahraditelný!“ chválil Uličný.
„Tolik jsem ale vážně nikdy nedostal. Jestli mě teď, Kájo, kvůli tobě vyhodí z představenstva, tak s tenou přestávám kamarádit,“ uzavřel Uličný. A když mu Brückner nabízel odvetu, se smíchem odmítl, že už mu stačilo. „Víš co, až budeš mít osmdesát ty, tak si nás pozvi!“ zasmečoval Brückner.
Pravda, byla by to nádhera, utkání s takovou účastí ještě někdy zopakovat.
