Slavnostní otevření nového zázemí ve fotbalovém areálu na Nových Sadech vedle předsedy FAČR Martina Malíka ozvláštnila také přítomnost jednoho z nejlepších fotbalistů české historie Karla Poborského.

Rodilý Jihočech, který si v kariéře zahrál za Manchester United, Benfiku Lisabon, římské Lazio i obě pražská S, na to má i potvrzení. Docela nedávno byl slavnostně uveden do Síně slávy českého fotbalu.

Na Hanou přijel držitel stříbra a bronzu z mistrovství Evropy jako ambasador projektu fotbalových akademií. I mladí talentovaní fotbalisté budou nové zařízení na divizním stadionku využívat.

„Navštívil jsem tady také kluky, děti a trenéry z akademie, takže jsem spojil příjemné s užitečným,“ usmál se Poborský.

Jak se vám líbí nové zázemí i celý areál na Nových Sadech?

Prošel jsem si ho a je to nádhera. Tři travnatá hřiště, dvě umělky, nové šatny, sociální zařízení. Je to krásné. Bavili jsme se o tom, že když jsem já vyrůstal, tak jsem začínal na škvárovém hřišti. To dnešní děti už ani neví, co je to škvára. Naštěstí už to neznají. V tichosti jim závidím.

To je nyní váš úkol? Zajišťovat, aby hráči akademií po celé republice měli co nelepší podmínky?
Je nás na to samozřejmě více. V mojí pozici mám za úkol řídit celé akademie. Od sportovní náplně po politická setkání, která k tomu také patří. Jednou z věcí, proč jsem tady, je fakt, že se sem chystáme letos v létě umístit turnaj akademií. Bude to týden po zápase národního mužstva s Černou Horou (hraje se v Olomouci 10. června), takže Olomouc čeká spousta pěkných fotbalových akcí. Chceme se tady potkat se zástupci města a kraje, aby nám s tím trochu pomohli, protože jejich podpora by v těch dnech měla být enormní. Doufáme, že i město se bude chtít ukázat a půjde do toho s námi.

Kdo by se měl turnaje zúčastnit?
Mělo by tady hrát deset akademií plus Sparta, Slavia a Slovácko, které jsou mimo škatulky akademií a Rangers ze Skotska. Bude to třídenní obrovská akce pro stovky dětí. Olomouc jsme nevybrali náhodou. Víme, že fotbal a vůbec obecně sport tady má zelenou a že lidé to tady vnímají. Věřím, že to prožijí s námi. Organizačně to bude velká porce, ale nepochybujeme, že by to tady Jakub Beneš nebo Martin Kotůlek, tedy naši olomoučtí partneři, nezvládli.

Jak vás práce pro mládežnický fotbal baví? Už jste si vyzkoušel i pozici majitele českobudějovického klubu, to nebyla vaše parketa?
Funkcionařina, to je dennodenní boj. Nikdy to nekončí, Po deseti letech jsem z toho byl tak psychicky unavený, že jsem z toho prostě musel odejít. Naskytla se mi potom možnost pracovat u dětí. Je to sice pořád ten samý fotbal, ale úplně jiný příběh. Když vidím ty děti, jak jsou vděčné a rozesmáté, protože ten fotbal mají rády, tak mě to neuvěřitelně naplňuje. Doufám, že to vydrží jim i mně co nejdéle. Zatím s nimi můžu jít pořád i do tréninku. Trenéři mě tam pouštějí a ještě pořád tam úplně nepřekážím. I po této stránce mě to baví.

V minulém roce se mluvilo také o tom, že byste se mohl stát manažerem reprezentace. Ani to vás nelákalo?
Moje jméno bylo skloňováno s pozicemi v realizačním týmu A-mužstva. Ať už jako manažera nebo jako asistenta trenéra. Po vzájemné dohodě jsem se ale rozhodl zůstat. Na tom současném postu jsem naprosto spokojený. Usoudili jsme, že dokud to i na svazu vyhodnocují jako prospěšné pro všechny strany, tak zůstanu tady u akademií.

Anglie a Brazílie? Realita českého fotbalu

Pomohou akademie českému fotbalu?
Jsem přesvědčen, že systém akademií má smysl. A jestli něco má českému fotbalu do budoucna pomoct, tak jsou to právě tato střediska v návaznosti na kluby. Děti by měly být centrálně soustředěny, aby kvalita a konkurence byly co největší, protože to posouvá ty hráče dál. Věřím, že to může pomoct dostat český fotbal tam, kde jsme ještě nedávno byli.

Zápasy s Anglií a Brazílií nastavily reprezentaci docela nemilosrdně zrcadlo. Nečekali jsme všichni od národního týmu přece jen trochu víc?
Nevím, jestli jsme vlastně čekali víc. Z mého pohledu je prostě toto realita současného českého fotbalu. Anglii považuju ve svých očích za jedno ze tří nejlepších mužstev na světě, což nám také ukázali. O Brazílii se ani nemusíme bavit. Viděli jsme jasně, kde nás tlačí bota. Zároveň je velmi dobře, že jsme tato utkání sehráli, protože vidíme v plné nahotě, v jakém stavu český fotbal je a v čem se musíme zlepšit. V případě, že si to střízlivě a upřímně vyhodnotíme, tak i tyto dva zápasy nás mohou posunout dál.

Před zápasem v Anglii na vyhlášení Fotbalisty roku jste byl uveden do Síně slávy českého fotbalu. Přímo na pódiu jste vypadal hodně dojatě. Už jste to zvládl vstřebat?
Vstřebávám to dobře, příjemné věci se vždycky přijímají snadno. Je pravda, že jsem byl hodně naměkko. Když si představím, kdo všechno už v Síni slávy je, jaké veličiny, tak dostat se do té pomyslné fotbalové šatny s nimi, je pro mě obrovská čest. Opravdu si toho velmi vážím, že se mi té pocty dostalo a že mě lidé na svazu, bývalí trenéři, fotbalisté roku a funkcionáři, kteří mají hlas, zvolili a vzpomněli si na mě i po té dlouhé době, co už fotbal nehraju. Udělalo mi to velkou radost.