Jak jste si užil rozlučku?

Bylo to emotivní, krásné, užil jsem si to. Rukavice jsem pověsil na hřebík. Co víc k tomu říct.

Rukavice už jen pracovní?

Ano, i když já teda moc nepracuji. Žena mi říká, že když doma pracuji rukama, tak udělám víc škody než užitku. Takže ty rukavice jsem měl předtím opravdu jen na chytání. Teď už si budu užívat v poli za Kožušany a ve fotbale zůstanu, protože jej miluju.

Vzpomněl jste si na triumf v poháru z roku 2012?

Už když jsem přišel do šatny a byli v ní kluci z toho úžasného roku. Vzpomínám na pohár i na medaile, ale největší vzpomínky jsou ta parta, kabina a sranda, která byla. Ta jízda autobusem, to jsou okamžiky, které u mě zůstanou na věky.

Když vezmeme vaši kariéru, jak ji hodnotíte?

Byla hezká. Uvědomil jsem si to, až když jsem skončil. Člověk si sedne a přemýšlí. Byl jsem snad hodinu sám se sebou. Přemýšlel jsem, kde jsem všude byl, co jsem dokázal. Během kariéry na tohle nebyl čas.

Zdeněk Zlámal

Věk: 36
Post: Brankář (nyní záložník)
Kariéra: Kroměříž, Sparta, Zlín, Liberec, Udinese, Cádiz, Slavia, Bari, Sigma Olomouc, Bohemians, Alanyaspor, Zlín, Hearts, St. Mirren, St. Johnstone.
Amatérské kluby: Povltavská, Kožušany.
Bilance v české nejvyšší soutěži: 187 zápasů/1 gól/ 46 nul

Vyzkoušel jste si fotbal v Itálii, Španělsku a Skotsku.

Všechna zahraniční angažmá byla skvělá. Beru to hlavně po lidské stránce, že jsem se naučil jazyk, poznal jsem jejich kulturu, jídlo a udělal si kamarády. Musím to pořád zmiňovat, protože mám spoustu známých v několika zemích. To je to nejvíc, čeho si cením na zahraničních angažmá a co mi fotbal dal.

Na které vzpomínáte nejraději?

Skotsko je nejčerstvější a také nejúspěšnější. Nejvíce jsem si ho užil. Navíc byl můj sen hrát na ostrovech.

Chytal jste také za obě pražská „S“, ale v srdíčku nejvíce zůstal tým Bohemians?

Byla to výborná zkušenost. Ve Slavii jsem byl zrovna v těžkém období. To nebylo jako teď. Sparta je obrovský klub a já jsem tam přišel z Kroměříže. Rok jsem byl vykulený ze všech hráčů. Ale jsem Bohemák.

Byl jste i blízko olympiádě.

Je to tak. Hráli jsme za jednadvacítku na EURU. Kdybychom postoupili ze skupiny, jeli bychom do Pekingu. To se bohužel nestalo. Tehdy mi dal gól nějaký Chiellini. (smích).

Potom jste nastoupil také v áčku reprezentace.

Byl jeden proti Maltě ještě za kouče Straky. Mám v reprezentaci stoprocentní úspěšnost, protože jsem zápas vyhrál, nevím, jak je na tom Petr Čech (smích). Cením si toho, každý start nemá.

Za Bohemians vstřelil gól na 2:2 na hřišti Dukly.

Tam se ve mě probudil skrytý útočník. Trenér Pivarník mě vedl snad ve třech klubech a když jsme prohrávali o gól, tak jsem se hlásil, že chci jít na roh. On mě tam nikdy neposlal. Pak jednou ano a dal jsem gól. On říkal, že mě tam poslal v pravý čas. Byl to můj dětský sen a musím mu poděkovat, že jsem si ho mohl splnit.

Prý jste potom chtěl pět dní volna.

To si trenér Pivarník  nevymýšlel. Já jsem mu říkal, že přijdu až ve čtvrtek a tenhle večer, že je můj. Manželka nebyla doma, byla v Olomouci, takže to všechno vyšlo. Vzal jsem kluky a šli jsme do noční Prahy. Tam jsem všem říkal, teď jsem král Prahy já. Hodně jsem si to užil. Byla sranda, dělali jsme voloviny. Byli jsme samozřejmě v Kozičce. Vzal jsem si kýbl mojita, byl tam stůl a ten náš zápas ve dvě v noci opakovali. Tak jsem říkal, pusť mi to tam, dej mi tady ke stolu před televizi rezervaci na jméno Zlámal a zavolej mě v 89. minutě. Tak jsem tam pak popíjel a dal gól. Užil jsem si to, ale na ten trénink jsem druhý den musel. Přijel pro mě spoluhráč Pauschek, naložil mě z baru na zadní sedadlo, přijel jsem na trénink, lehl si na trávu a zase mě naložili a odvezli domů. (úsměv)

Gólmani končí později, proč jste končil vy?

Říkal jsem, že je lepší skončit o rok dříve než později. Když jsem ve Skotsku končil, tak jsem říkal, že buď Sigma Olomouc nebo Bohemka. A jestli tyto dva týmy nebudou mít zájem, což neměly, ale nemám jim to za zlé, tak ukončím kariéru. Takhle jsem to měl nastavené. Vůbec jsem to nelámal přes koleno. Mám nějakou soudnost, věk a nechtěl jsem jít do týmu, k němuž nemám vztah.

Ke Zlínu vztah nemáte?

Mám, ale abych řekl všechny týmy, musel bych vyjmenovat půlku ligy. Na Zlín vzpomínám, že jsem tam začal chytat ligu, trenér Uličný mi tehdy dal tu možnost. Nastartoval jsem se tam do jednadvacítky. Rád vzpomínám na všechny kluby, ve kterých jsem působil, ale srdcovky jsou Sigma a Bohemka.

Nyní za Kožušany střílíte góly. Neminul jste se postem?

Za Kožušany jsem dal v jedenácti zápasech třináct gólů ze záložníka, nechci se chválit (smích). Spousta lidí mi říkalo, že jsem si spletl post. Ale ne, já jsem rád. Má rodina, strejda i táta byli brankáři. Ale teď, když nad tím přemýšlím, tak mě dali do brány a vůbec se mě nezeptali (smích). Ne, dělám si srandu. Brankářinu miluju, ale teď si užívám post záložníka.

Zdeněk Zlámal

Fotogalerie: Gólman Zdeněk Zlámal

Mimo fotbal jste začal pracovat v rodinné firmě.

To mě naplňuje dost. Byl to také jeden z důvodů, proč se mi odcházelo snáz, protože jsem věděl, kam půjdu a co budu dělat. Nechtěl jsem přijít do firmy ve 42 letech, už teď je docela pozdě. Baví mě to, cítím určitou zodpovědnost a jsem typ člověka, který nemůže nic nedělat. Tam se teď vzdělávám a učím se pořád nové věci. O tom život je.

Váš syn bude brankář?

Synátor vypadá, že skončí v bráně. Já ho samozřejmě tlačím do útoku, ať ještě běhá. Uvidíme. Jeden den říká, že chce střílet góly, druhý, že chce chytat v bráně. Je na mě podobný, byl jsem stejný.