Vždy, když se pondělní soupeř Hanáků řítil na osamoceného Drobisze nebo dokonce prázdnou bránu, zjevil se odnikud jako Superman a v poslední možné vteřině zasáhl.

Jenže tohle všechno šlo bohužel stranou, ze šlágru kola ční jako kousek kryptonitu Drábkovo necitlivé rozhodnutí u Rossiho nešťastné a neúmyslné ruky.

„Plný stadion to vidí, lidé u televizí to vidí, ale přesto se to děje. Nevím, co k tomu víc říct,“ těžko hledal slova smutný olomoucký hrdina.

Jak jste ze svého pohledu viděl penaltovou situaci?
Před ligou jsme měli od rozhodčích školení, kde nám říkali, co se pískat nebude, co se pískat bude. Speciálně takovou situaci nám vysvětlovali několikrát. Pokud hráč neudělá pohyb rukou a míč ho do ní trefí, tak se pokutový kop pískat nebude. Každý musí posoudit, jestli Rossi udělal pohyb rukou, já si myslím, že ji měl u těla a byla nastřelená. Penalta se pískat neměla.

Zápasem cloumaly velké emoce, rozhodčí Drábek ale tomu jaksi šel naproti.
V první půlce tam byl ostrý zákrok na Michala Vepřeka, přerušení hry ve vápně bez míče a penalta se nepískala. Plný stadion to vidí, lidé u televizí to vidí, ale přesto se to děje. Nevím, co k tomu víc říct.

Cítíte velkou křivdu?
Nevím, jestli má smysl se k tomu vyjadřovat. My se musíme soustředit na další utkání. Pískalo se, jak se pískalo a teď už to nevrátíme. Zápas skončil, prohráli jsme 0:1 a za čtrnáct dní nás čeká další ligové utkání. Body už nám nikdo nevrátí a nic s tím neuděláme.

Vzhledem k vašemu skvělému výkonu a vlastně celé obranné čtverky to je asi velká škoda.

Když už ten gól nedáme, tak jsme to hráli tak, abychom žádný nedostali a měli jsme bod. Chtěli jsme, aby nám Sparta neodskočila. Ale je to tak, že žádný bod nemáme, Sparta tři a teď budeme muset honit my je.

Na druhou stranu jste Spartu moc neohrožovali.
Vždycky je to o tom, co vám dovolí hrát soupeř. Sparta nám toho moc nedovolila, hráli dobře z obrany a využívali rychlého přechodu do útoku.

Podle statistik Olomouckého deníku bylo Spartě odpískáno 26 faulů. Tedy hru přerušovali podobně jako Mladá Boleslav, Liberec nebo Teplice. Je to ze strany soupeřů momentálně nejúčinnější taktika na vaši hru?
Ale proti Spartě jich ještě spousta nebyla odpískaných. Vůbec se neudělovaly žluté karty, byla povolená tvrdší hra. Jenže pokud máme přilákat diváky na technický útočný fotbal, tak by se úmyslné zákroky zezadu měly trestat, aby nedošlo k nějakému vážnému zranění. Obávám se ale, že je to jen otázka času, kdy někteří naši hráči odejdou na marodku, protože už budou tak dokopaní, že nebudou moci hrát. Když za to nebudou soupeři trestáni, tak jim to bude vyhovovat a pro nás to bude naopak velká nevýhoda.

Projevuje se to u některých mladých hráčů i na psychice? Přece jen, být celý zápas neustále okopáván je nepříjemné a vyvolává to frustraci.
Já myslím, že ne. Spíš je to pro ně ponaučení, že to musejí dávat rychleji od nohy, snažit se hráče vybagovat a jít spíš do rychlosti než do osobních soubojů.

Podávali jste přímo po utkání nějaký protest?
Námitky se podají kdyžtak až v průběhu týdne. Teď jsme ještě všichni byli plní emocí, takže by to nemělo smysl. Uděláme to s chladnou hlavou.

Čím pro vás byla Sparta nejvíc nebezpečná?
Měli nepříjemné standardky. Kopali to dobře. I jejich rychlé brejky byly nebezpečné. Bony Wilfried má dobré tělo a když to sklepl, doplňovala ho druhá vlna. A když se záložníci nestihli vrátit, tak to byla honička.

Wilfried se znovu ukázal v dobré formě, kde jsou jeho největší předností?
Určitě byl hodně nepříjemný. Dokáže se prosadit tělem, snaží se všechno ustát, má dobrou stabilitu a těžko se do něj hraje.

Takový sparťanský Michal Hubník?
Něco takového (smích).

Co jste říkal na plný stadion? Přišla na vás třetí nejvyšší návštěva v historii české ligy.
Kulisa byla fantastická, škoda, že to nedopadlo remízou nebo naší výhrou. Věřím tomu, že kdybychom dali první gól, tak bychom utkání zvládli a určitě by diváci odcházeli spokojeni.

V posledních dvou zápasech jste nevstřelili ani gól, dvakrát jste naopak prohráli 0:1. Čím to?
Myslím si, že naše výkony nebyly špatné. V Teplicích jsme dostali smolný vlastní gól, teď zase z penalty. Štěstí se od nás teď trošičku otočilo, takže musíme víc zabrat a zase to zvrátit na naši stranu.

Ty výkony možná nebyly tak špatné, ale na druhou stranu jste si ani v Teplicích ani proti Spartě nevypracovali žádné větší gólové šance.
Musíme to taky brát tak, že jsme hráli proti dvěma kvalitním mužstvům. Šance tam určitě zase byly, ale už jich není tolik, jako v předchozích zápasech. Jak říkám, dostali jsme jeden smolný gól, druhý z penalty, jinak by to skončilo 0:0. To jsou zlomové okamžiky, které rozhodují utkání.

Není trochu škoda, že některé soupeře rozdrtíte několika góly, zatímco v těžších zápasech nejste schopni se prosadit?
Kdybychom si góly šetřili a některé zápasy vyhráli 1:0 nebo 2:0, tak by to pro nás bylo určitě lepší. Ale když už dáme gól, tak přidáváme další, protože soupeř to otevře a my toho dokážeme využít. Ale když vždycky dostaneme gól na konci utkání, tak už se to těžko dohání.

Nedělá právě tohle velká mužstva? Že dokážou strhnout vítězství na svoji stranu v závěru?
Vždycky pak záleží, jak je to ovlivněné. Teď to třeba byla penalta, jinak by to bylo 0:0. Nevím, jestli je to o velikosti mužstva.