„Pro mě to byl ten úplně největší fotbalový zážitek, takový zápas jsem ještě nikdy nehrál. Hrozně jsem se na to těšil," vyprávěl po zápase Hirsch, i přes prohru evidentně pohlcený atmosférou utkání, na které dorazily téměř čtyři tisícovky diváků. Na trávníku čekal, až se vyklusá právě jeho kamarád Dreksa, aby se mohli společně vyfotit a uchovat si na tento jedinečný okamžik vzpomínku.

SOUVISEJÍCÍ: Nával na parádním derby: prohru Prostějova se Sigmou viděly čtyři tisíce diváků!

„Od té doby, co Pavel přestoupil do Sigmy, ho sleduju velice pozorně. Je vidět, že na sobě strašně moc zapracoval a já mu to obrovsky přeju," podotkl Hirsch. 
„Z našeho ročníku byl nejtalentovanější, ale tam, kam se dostal, se probojoval jenom díky své píli. Myslím si, že teď je to vzor pro všechny mladé hráče z Prostějova. Důkaz, že když budou dávat fotbalu úplně všechno a trénovat jako on, můžou se klidně do první ligy dostat."

Dreksa: Musíte věřit v sílu týmu

Na pohárový zápas proti Prostějovu se velmi těšil i Dreksa. Právě tady ve svých šesti letech začal svou fotbalovou kariéru. „Užil jsem si to dost. Bylo super, že přišlo tolik lidí, bylo pěkné počasí. Důležité je, že se vyhrálo a neudělali jsme ostudu. Vyhráli jsme docela komfortním náskokem. Takže paráda," zářil mladý obránce.

Výhra Sigmy se ale nerodila tak lehce, jak by se mohlo zdát podle výsledku 1:4. Sigma sice rychle vedla, na začátku druhé půle ale nechala svého soupeře vyrovnat. „Ty pohárové zápasy proti soupeřům z nižších soutěží často takhle vypadají. Člověk si musí zachovat klid a věřit, že přijde další šance a že dáte gól. Musíte věřit v sílu týmu," řekl Dreksa.

Víra ve vlastní schopnosti a klid nakonec byly na místě. Sigma totiž závěr utkání jasně ovládla a zvítězila třígólovým rozdílem. „Počítali jsme, že ve druhé půli Prostějov trošku odpadne fyzicky a že dáme víc gólů. Když to dostali do nohy, bylo vidět, že jsou to kvalitní fotbalisté, ale už mají trochu horší práci s prostorem a s běháním," uvedl k soupeři.

Za předvedenou hru ale sklidil potlesk i Prostějov, favoritovi dlouho vzdoroval. „Za výkon se určitě stydět nemusíme. Minimálně jsme si dobře zaběhali. Byl to hodně dobrý trénink," usmíval se Hirsch. Konfrontace s první ligou byla nejenom pro něj velkou školou.

„Bylo to úplně jiné. Prvních patnáct minut jsme si na to tempo zvykali, ale když už jsme si zvykli a dokázali s nimi běhat, dalo by se říct, že jsme hráli i vyrovnanou partii," řekl.

Když jeho spoluhráč Petr Papoušek ve 49. minutě vyrovnal, vycítil Hirsch šanci. „To nás strašně nakoplo. O to větší je škoda, že jsme dostali tak hloupý druhý gól. Kdybychom ještě chvíli drželi stav 1:1, mohl se zápas vyvíjet úplně jinak," vrátil se k situaci, kdy Prostějov ukončil svůj nápor hrubkou v defenzivě. Předtím přitom zahodil velkou šanci Lukáš Zelenka, který mohl poslat 1. SK do vedení. „To byl klíčový okamžik celého zápasu. Myslím, že by se zlomili a my už to snad mohli dotáhnout i do vítězného konce," smutnil třiadvacetiletý štírek, který první zkušenosti s vyššími soutěžemi sbíral v dresu divizního Vyškova.

Hirsch: Třeba se fanoušci ještě chytí

Oba dva si pak užívali atmosféry klasického hanáckého derby. Tak vysokou návštěvu ani jeden z nich nepředpokládal. „Říkali jsme si, že by mohly přijít dva tisíce, možná dva a půl, ale tohle jsme určitě nečekali. Byla to krása a věřím, že se jim to líbilo. I když v takovém počtu asi na zápasy v MSFL chodit nebudou, tak bych si přál, aby pořád naše zápasy lákaly," přál si Hirsch.

Ten ocenil, že v některých momentech bylo slyšet i povzbuzování domácích fanoušků, které doposud prostějovským fotbalistům scházelo. „Třeba se ještě chytí, přibyde nějaký bubínek a hned to bude jiné. Dnes už něco málo slyšet šlo, tak snad to půjde."

Dreksa zase po celý zápas hlasitě dirigoval své spoluhráče a několikrát se stačil pousmát i na tribuny, kde sedělo mnoho jeho kamarádů a známých, od kterých si musel vyslechnout řadu hlášek. „Tady na Hané jsou vždycky takové krásné výroky. Člověku pak nezbývá nic jiného, než se pousmát," řekl dvaadvacetiletý stoper, jehož výkon bedlivě sledoval i jeho otec, který Dreksu k fotbalu přivedl. „Taťka má v Prostějově hodně známých, takže jsem se snažil mu neudělat ostudu," prozradil jediný prostějovský odchovanec nastupující na prvoligových trávnících.