„Gratulací přišlo dost, ale nejvíc mě překvapilo a potěšilo, že si na mě vzpomněli až v Praze v klubu internacionálů," prozradil současný trenér divizní Mohelnice, který jako jeden z mála českých fotbalistů může říct, že porazil slavnou Barcelonu.
Jste považován za jednu z legend Sigmy, přitom jste na sebe už několikrát prozradil, že vaším snem bylo vždycky hrát za brněnskou Zbrojovku.
Pocházím kousek od Brna, takže to je ten důvod. Tehdy to tak bylo, že snem každého Brňáka bylo zahrát si za Zbrojovku. To bylo první, co pro Brňáka existovalo. Navíc v roce 1978 byla Zbrojovka mistrem, hrály se tam poháry a my jsme na ty zápasy chodili. To jediné mě vlastně na mojí kariéře mrzí, že jsem si v Brně ligu nezahrál.
Další sen malých kluků, vyhrát jednou ligu, to se vám povedlo ve Vítkovicích, ale bylo to svým způsobem hodně zvláštní.
Tam to bylo pro mě hodně krátké. Byla tam obrovská konkurence a od trenéra Kopeckého jsem moc šancí nedostal a byl jsem pak trochu zlobivej. Po půl roce jsem se pakoval. A může jen děkovat, že potom, co jsem odešel, se mi podařilo nastartovat kariéru znovu přes druhou ligu. Nakonec jsem skončil v Olomouci.
close
zoom_in
Roman Sedláček v utkání Staré gardy Sigmy v roce 2010. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč
Kde byl tehdy problém?
Rozhodně ve mně. Je to tak vždycky, když někdo tvrdí, že problém je v trenérovi, tak si jen hledá výmluvy. Já jsem tehdy šanci nedostal, řešil jsem to tenkrát tak, jak jsem to řešil. Měl jsem nějaké absence na zápasech béčka, čímž to vyvrcholilo.
Ale titul zapsaný máte. Nebo ne?
To možná mám, ale odehrál jsem tam jen dva zápasy a ani žádnou medaili jsem nedostal. Ale ani mě to nemrzí, to mě víc mrzí ta Zbrojovka, že jsem si za ni nezahrál. Vítkovice měly být pro mě odrazový můstek po vojně. V době, kdy jsem trochu blbnul a byl jsem ještě takový nerozumný. Pak jsem chtěl z Vítkovic za každou cenu odejít a paradoxně mi právě to nakonec pomohlo.
Díky tomu jste se v roce 1987 dostal do Olomouce a následovaly jedny z nejlepších let vaší kariéry.
Byly to krásné fotbalové roky. Byl jsem tady velmi spokojený. Dařilo se mi. Měl jsem nabídky ze Slavie i ze Sparty, ale nepřijal jsem je. Já byl vždycky Moravák jako poleno. To, že někdo z Moravy tvrdí, že jeho snem je hrát za Spartu nebo za Slavii, jsem nikdy nepochopil (směje se). Já jsem chtěl hrát za moravské oddíly. Do Prahy mě to nikdy netáhlo.
Nejčastěji se v souvislosti s vámi vzpomíná na spolupráci s Radkem Drulákem. Tak údernou dvojici Sigma nejspíš už neměla.
Radek byl klasický kanonýr, s tím se člověk musí narodit. Říkávalo se, že jsem jeho nahrávač, ale mně to vůbec nevadilo. I mimo hřiště jsme byli kamarádi. Já jsem byl vždycky rád, že z toho profitovalo mužstvo. Dá se říct, že ta naše spolupráce kolikrát byla úplně naslepo. Zpětně jsem rád, že jsem s takovým hráčem mohl nastupovat.
Jak Roman Sedláček vzpomíná na své fotbalové štace, zápas s Barcelonou a léta v Sigmě?
Proč se mu líbilo v Holici?
Proč jej vůbec neláká trénování v profesionálním fotbale?
Jak vidí naděje Sigmy v jarní části soutěže?
A co si myslí o trenéru Pivarníkovi, tlaku od vedení či útočných talentech z Androva stadionu?
VELKÝ ROZHOVOR s Romanem Sedláčkem najdete v SOBOTNÍM TIŠTĚNÉM vydání Olomouckého deníku 16. února.
close
zoom_in
Roman Sedláček a Augustin Chromý. Foto: DENÍK/Miroslav Mazal
