„Má přijít ještě jeden útočník, tak uvidíme. Na jaký post se mnou trenér počítá, o tom jsme se ještě nebavili,“ prozradil Ordoš před svým prvním tréninkem po návratu.

Jak se všechno kolem vašeho návratu vlastně seběhlo?
Seběhlo se to přes svátky, pan Gottvald a trenér Uličný mě kontaktovali, jestli bych se nechtěl vrátit. Já jsem nebyl proti. Dohodli jsme se na nějakých podmínkách a pak už to bylo na nich, aby se dohodli s Kapfenbergem, a to se jim povedlo.

Bylo pro vás rozhodování v něčem těžké nebo ani ne?
Ani ne. Po tom, co jsem mluvil tady s vedením, tak už to nebylo těžké rozhodování.

Co byl rozhodující faktor pro váš návrat?
Hlavní faktor byl ten, že se vrátil Bláža (brankář Martin Blaha, který zrovna procházel pozn. red.). To je obrovsky důležitý hráč (směje se). Ne, tak rozhodlo hlavně to, že Sigma je pořád Sigma. Druhá věc je, že čekáme rodinu a přítelkyně se mnou nemohla být v Rakousku. To taky hrálo roli. Ale první byla Sigma. Chci tady pomoct a doufám, že to vyjde. Snad se to neotočí ještě proti mně.

Nemáte trochu strach z přehnaných očekávání? Že budete vnímán jako ten, co Sigmu spasí?
Nebojím se. Myslím si, že kádr je tady hodně silný, a věřím, že jaro bude v pohodě. A jestli ode mě budou čekat hodně gólů? Myslím, že když se bude vyhrávat, tak to bude úplně jedno.

Hlavní cíl je bez diskuse jasně daný tedy záchrana v lize. Sigma je ale ve hře i v Ondrášovka Cupu. Máte to v patrnosti?
Cíle je daný jednoznačně už od podzimu. Liga asi bude na prvním místě. Ondrášovka Cup je také velká šance. Ale pokud by se pohár vyhrál a zároveň se spadlo do druhé ligy, tak by asi fanoušci rádi nebyli. Na prvním místě bude určitě liga.

Říkal jste, že už jste hovořil s trenérem. Jaká by měla být vaše role v týmu?
Bavili jsme se zatím jenom o tom, jestli se chci vrátit (směje se). To další mě teprve čeká. Má přijít ještě jeden útočník, tak uvidíme. Na jaký post se mnou počítá, o tom jsme se ještě nebavili.

Uličný má humor rád, spolu to přežijeme

Kouč Uličný by měl vašemu naturelu sedět, že?
Já jsem neměl s žádným trenérem problém. Trenér Uličný má rozhodně svoje kouzlo, tak si myslím, že to bude v pohodě. Humor má rád, takže to spolu nějak přežijeme.

Těšíte se na to, že v Sigmě zase posbíráte víc minut než v Rakousku?
Určitě se těším. Hlavně po fotbalové stránce se na Sigmu těším. Nechci Rakousko nijak shazovat, ale fotbalově to bylo jinde než tady. Styl byl trochu jiný, daleko víc atletický. I proto se sem hodně těším, protože v Olomouci jsou výborní fotbalisté. Já jsem rád, že si s nimi můžu zahrát.

Jak těžké pro vás bylo srovnat se s tím, že zatímco v Sigmě jste byl před odchodem důležitým hráčem, na kterém se stavělo, v Kapfenbergu to bylo jinak?
Bylo to těžké. Vždycky je to na trenérovi, koho postaví. I když občas, když jsem viděl, co trenér staví, tak se mi zdálo, že to na něm kolikrát ani nebylo, protože tam byly zvláštní věci. Ale to už je pryč. Nebyly to pro mě lehké věci, ale člověk si zvykne na všechno. I na tu lavičku (směje se).

Rakouské tréninky to byl zážitek

Dá se ve zkratce říct, že jste od angažmá čekal daleko víc?
Čekal jsem, že když mě přivedli, tak mě nechají hrát. Místo toho mě trenér vystřídal ve třicáté minutě a pak mi devět kol nedal pořádnou šanci. Když jsem hrál po nějakých pěti deseti minutách, tak to nebylo jednoduché. Pak to vyvrcholilo v posledním zápase, kdy přišel nový trenér, a byl jsem jen na tribuně. Bez toho, aby se se mnou vůbec bavil. Bylo v některých věcech opravdu těžké. Třeba v kádru nás bylo čtyřicet a trénink trval tři hodiny. Když byla střelba, tak než se ke mně dostal balon, byla hodina pryč. Rakouské tréninky to byl opravdu zážitek. Už se těším na normální český trénink.

Váš návrat na Hanou bude už natrvalo, nebo byste ještě někam za hranice rád vyrazil?
Nevím. Smlouvu mám ještě na dva roky. Na pořád bych to asi neviděl. Kdo ví, třeba se mě v létě zase budou chtít zbavit (směje se). Nějaké zahraniční angažmá by mě ještě lákalo, ale určitě už budu vybírat pečlivěji. Nepoženu se někam během hodiny, jako to bylo s Kapfenbergem. To jsem se večer v deset rozhodl a v sedm ráno už jsem tam jel. Už budu daleko víc přemýšlet.