Přesto by dvaadvacetiletý rychlík z Dukly Praha mohl do kádru Václava Jílka přinést svěží vítr.

„Typologicky je to hráč, kterého nemáme. Vůbec v českém prostředí si myslím, že je to ceněný hráč. Pokud zvládne i taktické pokyny a defenzivní úkoly, bude posilou," věří olomoucký kouč.

Čtyřicetiletý trenér to říká jistě, nové tváři věří.

I z tohoto důvodu nepřišel Manzia na zkoušku, na rozdíl třeba od Aleše Krče.

„Nemůžeme zase všechny testovat. Je to hráč, který má určitou hodnotu a svůj kredit, v Česku je třetím rokem, je prozkoušený a adaptovaný v našem prostředí. V zápasech Dukly, které jsme viděli, se jevil velmi dobře. A naplňuje to i v prvních trénincích, zvýšil konkurenci, měl by to být impuls i pro ostatní," vysvětluje.

Podmínka pro podepsání dvouapůlroční smlouvy byla jediná: absolvování fyzických testů. A to dopadlo z Manziovy strany velice slušně.

„Určitě nezklamal, někteří naopak měli problém… Je vidět, že podobné testy už absolvoval v Dukle, takže s tím neměl žádný problém. Nebyl mezi těmi nejlepšími, ale zdaleka nebyl ani v průměru. Má základ, na kterém se dá pracovat," chválí jeho připravenost Jílek.

"Chtěli jsme adaptovaného cizince"

Transferu tak nic nebránilo, a byť si Sigma nemůže finančně vyskakovat, hlásí první posilu.

„Velkou práci odvedl Láďa Minář, je to přestup, za kterým stojí on. Vždycky se spolu radíme, bavíme se o posilách, Bidje byl jedním z hráčů, na kterém jsme se shodli. To, že to vyšlo, je Laďova zásluha," děkuje lodivod sportovnímu manažerovi.

Ve čtvrtek už se fotbalista, jenž si v Dukle za tři roky připsal 16 ligových startů a dvě branky, poprvé proháněl s novými spoluhráči na umělé trávě.

Při intervalové hře na dvě branky se Manzia automaticky postavil na pravou stranu hřiště, odkud posílal centry před branku.

Že Hanou sužují mrazy, mu evidentně nevadilo.

„Řekli jsme si, že pokud to má být cizinec, tak prioritně hráč, který je adaptovaný v prostředí České nebo Slovenské republiky. To on splňoval," upřesňuje Jílek kritéria Sigmy.

Rychlostní hráč, vynikající jeden na jednoho

„Hard work," shodl se po skončení náročné tréninkové jednotky Manzia v rozhovoru s Václavem Vašíčkem.

Právě s ním se totiž Konžan loni na jaře potkal v Dukle. Pětadvacetiletý hroťák tak mohl předat vedení klubu cenné informace.

„Jo, ptali jsme se. Nebylo to jen o tom, že se nám ten hráč líbí v zápasech. V tuhle chvíli je pro nás obrovsky důležitý charakter hráče, což on splňuje, z kabiny Dukly na něj šly velmi dobré reference," přiznává Jílek.

Výborné reference, herní předpoklady, nízký věk… Proč tedy Manzia v prvoligovém pražském klubu nezůstal?

„Každý hráč má určitá období. V Dukle strávil nějaký čas, možná potřeboval změnu a my jsme toho využili. Trenér tam věřil jiným hráčům, to se stává. U nás má předpoklady pro to, aby se porval o základní sestavu. Má univerzalitu, nastupuje nejčastěji křídla, ale nemyslím si, že by mu neměla být vlastní pozice hrotová, případně podhrotová. To si chceme v přípravě vyzkoušet. Je to tahový, rychlostní hráč, má vynikající schopnosti v řešení jedna na jedna. I to řešení finální fázi má solidní, není to individualista," konstatuje Jílek, kterého hráč se zkušenostmi z druholigového Sokolova zaujal i při vzájemném utkání.

„Když si vzpomenu na naše vzájemné utkání na jaře na Dukle, tak nám tam způsoboval obrovské problémy. Kdyby se takhle prezentoval i tady, byli bychom rádi," vrátil se o rok zpět Jílek.

Odstrašující příklad Mahmutovič

I na něm bude, aby nové akvizici pomohl zapadnout.

Odstrašující je příklad Aidina Mahmutoviče, který se neprosadil na hřišti a svým nezájmem ani mezi spoluhráči.

Jak však bude s Manziou komunikovat?

„Řekl jsem mu, že s ním budu mluvit v maximální míře česky. Samozřejmě když něčemu nebude rozumět, tak si vypomůžu anglickým slovíčkem. Ale ten hráč je tady třetím rokem, navíc má českou přítelkyni, takže by se měl snažit zapadnout i tímto způsobem do kolektivu, jazyk jakžtakž umí."

Výhodu má Jílek ve zkušenosti z pražské Sparty, kde již s řadou cizinců pracoval. Mohl se tak pustit do srovnání.

„Vždycky však záleží na samotném hráči, jak moc chce. Když jsem byl ve Spartě, Konaté se za tři roky nenaučil vůbec, ale třeba Costa přišel z Polska a po roce ve Spartě mluvil plynně česky. Je to individuální," uzavírá.